Místa konání

V roce 2008 se koncerty festivalu konaly v těchto lokalitách:

• Bodenmais ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Běšiny ~ Kostel Navštívení Panny Marie
• Chlistov ~ Kostel Povýšení sv. Kříže
• Kašperské hory ~ Arciděkanský kostel sv. Markéty
• Kdyně ~ Synagoga
• Klatovy ~ Arciděkanský kostel Narození Panny Marie
• Klatovy ~ Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
• Klenčí pod Čerchovem ~ Kostel sv. Martina
• Praha ~ Kostel sv. Ignáce z Loyoly
• Teplá ~ Basilika Zvěstování Panny Marie
• Těchonice ~ Kostel sv. Filipa a Jakuba
• Zwiesel ~ Městský kostel sv. Mikuláše
• Žinkovy ~ Kostel sv. Václava

Nahoru ZpětKostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679 – 1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716 – 1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."
Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.
Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem.
Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

Nahoru ZpětKostel Navštívení Panny Marie

Běšiny

Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání. Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí.
V roce 1781 došlo v Běšinech k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel Navštívení Panny Marie. Především zásluhou tehdejšího faráře došlo po mnoha letech k jeho rekonstrukci. Protože kostel u sv. Bartoloměje již hrozil sesutím, byl z něj do běšinského kostela převezen zvon spolu s veškerým náčiním pro bohoslužby a kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech byl ustanoven kostelem farním. Původně měla místní kaple jeden zvon, nyní byly tedy na věži kostela zvony dva. Ten třetí sem darovala kaple sv. Jana Nepomuckého v lese Oboře u Týnce, která byla nakonec uzavřena. Z této kaple pocházejí také varhany, které byly též darovány běšinskému kostelu.

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel Povýšení sv. Kříže

Chlistov

Osada Chlistov vznikla asi v polovině 12 století. První historická zmínka o kostelu Povýšení sv. Kříže datovaná k roku 1360 je zároveň i první zmínkou o obci Chlistov. Podle řídícího učitele P. Netala, který připravil na počátku 20. století kampeličkový tisk o historii Chlistova a okolních obcí, měli podací právo ke kostelu místní vladykové spolu s vladyky ze Střeziměře a Hradiště.
Kostel je zřejmě gotického původu, Ferdinand Vaněk a dr. Karel Hostaš ve svém „Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okrese Klatovském ..“ vydaném v roce 1899 v Praze uvádějí, že kostel „tak jak nyní jest poukazuje na počátek 14. století (coby dobu svého vzniku), avšak věž, která při něm ještě r. 1830 stávala, a měla v nejvyšším patře podvojná okna, nasvědčovala by založení staršímu.“ Zmíněná věž vzala za své při požáru.
Dlouhou dobu byl kostel jen filiálním kostelem fary Stobořické (dnes Zdebořice), v roce 1785 za císaře Josefa II. byla zde zřízena lokalie, která byla roku 1857 proměněna na faru. Tato změna byla zřejmě impulsem i k novogotické úpravě kostela, který byl koncem 19. st. též vybaven poměrně kvalitními varhanami. Tento jednomanuálový nástroj o devíti registrech, vybavený pedálovou spojkou a dvěma pevnými kombinacemi, je dílem ve své době špičkové varhanářské dílny bratří Riegerů z Krnova.
A právě varhany lákají do malého vesnického kostela i dnes. V roce 2007 byly péčí farníků a za přispění mnoha lidí opraveny. Kostel se stal svědkem několika zajímavých hudebních akcí (varhanní koncerty, několik koncertů v provedení Kolegia pro duchovní hudbu Klatovy, včetně předpremiéry provedení barokních Brixiho nešpor a Kaiserrequiem od J. J. Fuxe před jejich premiérami v rámci projektu Barokní jezuitské Klatovy), uskutečnila se zde série duchovních setkání a mší sv. (celebrovaných např. jezuitským provinciálem P. Hylmarem, jezuity P. Čunkem, Havlíčkem, Heroldem či P. Wirthem). Při těchto akcích byly sbírky věnovány právě na opravu varhan, účinkující vystupovali bez nároku na honorář.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětArciděkanský kostel sv. Markéty

Kašperské hory

Arciděkanský kostel sv. Markéty – původně zasvěcený sv. Linhartu, je gotická trojlodní bazilika z poloviny 14. století s původními klenbami v kněžišti a bočních lodích.Je hlavní dominantou nejvýše položeného gotického města v Čechách, jehož minulost je spojena především se zlatorudným hornictvím a obchodní cestou z bavorského Pasova. Po poškození požárem byl hlavní kašperskohorský kostel novogoticky upraven v roce 1883, kdy se k západnímu průčelí přistavěla nová 50 metrů vysoká věž. Vcelku jednotné zařízení interiéru pochází převážně z 18. století. Rozměrný hlavní barokní oltář z roku 1720 se sochami světců a andělů rámuje kvalitní obraz patronky kostela vzývané rodinou místního havíře. Na kůru jsou pozdně barokní varhany se dvěma manuály – cenná hudební památka. Okna kněžiště zdobí umělecky hodnotné vitráže s postavami sv. Markéty, sv. Linharta a Madony z konce 19.století. V kostele se uchovávají i některé vzácné památky středověkého umění z doby kolem 1500.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětBývalá Židovská synagoga

Kdyně

Bývalá židovská synagoga ve Kdyni je podle hodnocení odborníků vyjímečně dochovaným příkladem synagogální architektury v Čechách, podle některých odborníků se jedná o jednu z nejzachovalejších synagog v západních Čechách. Kdyňská synagoga byla postavena v letech 1862 – 1863 v historizujícím, neorománském slohu poblíž náměstí v dnešní Masarykově ulici z příspěvků židovské náboženské obce.
Bohoslužby probíhaly nepřetržitě od dostavby až do roku 1929, od tohoto roku již jen o svátcích. Poslední bohoslužby proběhly naposledy v roce 1936. Po 2. světové válce přešla synagoga do majetku Československé církve husitské. Počátkem 60. let byla jako modlitebna církve husitské navržena k prohlášení za kulturní památku, které se však nejspíš neuskutečnilo.
Až po roce 1993 se o stavbu začal zajímat Památkový ústav v Plzni i Židovská náboženská obec v Plzni. V roce 1994 církev synagogu prodala za 800 000 Kč soukromému vlastníkovi, který ji chtěl přeměnit na pivnici. Městu Kdyně se však podařilo tuto nevšední památku vykoupit. Následně byla stavba prohlášena za za národní kulturní památku.
Hlavní bohoslužebný prostor synagogy čtvercového půdorysu je na klenebách a stěnách zdoben původními malbami od malíře Amerlinga z Domažlic. Interier je celkově velmi dobře zachovalý. Zachoval se i téměř veškerý mobiliář. Synagoga byla spojena se školou a obydlím rabína nebo kantora. Synagoga ve Kdyni navazuje svojí stavbou a funkcemi na zhruba o 100 let starší typy synagog stavěných v Čechách. V podobně původním stavu není již takový objekt nikde doložen. Díky tomu jsou zde dobře čitelné specifické funkce, které vždy byly součástí židovského náboženského života, jako například sklep, kde patrně bývala rituální lázeň zvaná mikve.
Synagoga je zpřístupněna. Prohlídky zprostředkovává informační centrum města Kdyně.

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětArciděkanský kostel Narození Panny Marie

Klatovy

Nepostradatelnou součástí středověkých Klatov byla od počátku stavba děkanského chrámu Panny Marie, provedená ve stylu trojlodní baziliky s minimálně jednou hranolovitou věží a obklopená hřbitovem.
R. 1550 se v důsledku vichřice zřítila klenba kostelní lodi; nebyl nikdo zraněn, ale z lodi zůstaly jen trosky obvodového zdiva. Znám je rovněž stavitel chrámu z této doby - mistr Antonín Salnellyn. jehož portrét je vytesán na poprsni kůru.
Roku 1685 byl do kostela přemístěn zázračný obraz Panny Marie Klatovské a z Klatov se velice rychle stává významné poutní místo. Kostel získává r. 1687 nový hlavní portál s chronogramem, městským znakem a mariánskou soškou, který je dnes zasazen do portálu Bílé věže.
K poslední opravě došlo v létech 1899-1908. V duchu novogotické úpravy byla z fasády odstraněna nejen omítka, ale také některé pozdější barokní přístavky. Na základě staré Willenbergovy kresby byl vyprojektován nový vysoký krov pokrytý břidlicí. Průčelí svatyně oživily sochy Čeňka Vosmíka a plastická výzdoba, navržená architektem Josefem Fantou.
Milostný obraz Panny Marie Klatovské
Na místě dnešní kaple Zjevení Panny Marie zvané Chaloupka žil švec Ondřej Hirschberger, jehož rodina opatrovala s úctou obraz Panny Marie, který ze svého rodiště přivezl pěstoun jeho manželky. Obraz byl volnou kopií podoby Panny Marie, vymalované na stěně místního kostelíka snad již ve 13. století.
Když ševcovská živnost upadla do dluhů, uvažoval Hirschberger o prodeji obrazu. Dne 8.července 1685 se s obrazem naposled přišli rozloučit příbuzní a přátelé, kteří byli svědky zázraku, když se Panna Maria začala na čele potit krví. Tato událost byla počátkem dlouhého církevního procesu, v jehož závěru byla veřejná úcta k Panně Marii Klatovské nakonec schválena. Obraz získal trvale čestné místo na hlavním oltáři klatovského děkanského kostela.

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětJezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Klatovy

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.
Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.
Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí. V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.
Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel sv. Martina

Klenčí pod Čerchovem

Středověký kostel je v Klenčí poprvé připomínán v roce 1481. Jeho podobu přibližuje kresba F. B. Wernera datovaná do roku 1752 a vyhotovená zřejmě podle starší předlohy. Tento kostel byl v roce 1743 zbořen a na jeho místě byl pod patronací Filipa Stadiona dokončen v roce 1746 nový kostel, zasvěcený sv. Martinovi. Jednolodní barokní stavba doplněná mohutnou věží, prostornou lodí a trojboce uzavřeným presbyteriem obsahuje mobiliář zhotovený většinou v 18. století. Pod presbyteriem je umístěna šlechtická hrobka, v níž je uložen známý "Lomikar" a členové rodiny Stadionů. Vstup do hrobky kryje sešlapaný "Lomikarův" náhrobník se znakem rodiny Lamingenů. Další náhrobníky zasazené v kostelní dlažbě náleží vrchnostenským úředníkům, celníkům a měšťanům. Fara s barokní bránou datovaná letopočtem 1754 se nachází pod kostelem, při hlavní silnici.

Nahoru ZpětKostel svatého Ignáce z Loyoly

Praha

Kostel svatého Ignáce z Loyoly je mohutná barokní dominanta na pražském Karlově náměstí a pochází z let 1658 až 1670. Je vybudován podle návrhu Carla Luraga. Portikus je dílem Pavla Ignáce Bayera, který postavil i kostelní věž. Interiér na návštěvníka zapůsobí bohatstvím dekoru a účinkem rozptýleného světla. Zařízení pochází převážně z doby kolem roku 1770. Vedle kostela stojí rozlehlá budova jezuitské koleje, která je nyní užívána jako nemocnice. Obě budovy již nepatří jezuitskému řádu, kostel je však v užívání církve.
zdroj: www.jesuit.cz

Nahoru ZpětBasilika Zvěstování Panny Marie

Teplá

Opatský kostel byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní halový kostel, dlouhý 62,25 a vysoký 15,6 m.
Je zasvěcen Zvěstování Páně. Ke slavnostnímu vysvěcení pražským biskupem Janem II. dne 20.6. 1232 se dostavil i český král Václav I. a říšští vyslanci Exteriér kostela je cennou ukázkou přechodu románského slohu v gotický a je nejstarší svého druhu na našem území.
Na přelomu 17. a 18. století prošel barokními úpravami, které se týkaly především vnitřní výzdoby. Hlavní oltář zhotovil mramorář Josef Lauermann a sochař Ignác Platzer v roce 1750, oltářní obraz - Zvěstování Páně - je dílem Petra Jana Molitora. I druhý tzv. křížový oltář, situovaný ve středu hlavní lodi je výsledkem společné práce Josefa Lauermanna a Ignáce Platzera.
Ignác Platzer vytvořil pro klášterní kostel také soubor větších dřevěných soch, spodobňujících světce (sochy na konzolích kolem hlavní lodi) a čtyři učitele církevní (sochy v kanovnickém chóru) a řadu drobných, dekorativních sošek andílků.
V severní lodi kostela, v Hroznatově kapli je na oltáři z bílého mramoru uložen relikviář s ostatky zakladatele kláštera blahoslaveného Hroznaty, přemístěnými sem po Hroznatově blahořečení (1897) v roce 1898. (Původní místo, kde byl Hroznata pohřben po své smrti v roce 1217 označuje kámen s nápisem zasazený v dlažbě kostela před hlavním oltářem. Na stejném místě stojí i původní Hroznatův sarkofág.) Výzdobu kaple doplňují dva Hroznatovy portréty. Na olejomalbě na pravé stěně kaple je zobrazen jako světský kníže spolu se dvěma kláštery, které za svého života založil, na nástropní fresce v bílém řádovém rouchu, vstupující po své smrti do nebe. Stejně jako fresky nad vchodem do kaple, zobrazující scény z Hroznatova života jsou dílem Eliáše Dollhopfa.
K nevystaveným skvostům patří Hroznatova mísa (z Limoges cca 1200), tzv. Hroznatovo pedum z roku 1756 a kalich téhož roku, které nechal zhotovit opat Hieronymus Ambros. V muzejní expozici kláštera je veřejnosti prezentován výběr z klášterních sbírek v podobě obrazů, soch, drobné plastiky, porcelánu, cínových předmětů, bohoslužebných textilií (parament) a vyznamenání opatů od panovníků, svědčících o jejich vysoké společenské prestiži.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel sv. Filipa a Jakuba

Těchonice

První historická zmínka o obci je z roku 1351. Dominantní je místní kostel sv. Filipa a Jakuba s náhrobníkem Petra Zmrzlíka ze Svojšína +1558 a vzácnými funkčními barokními varhanami. Barokní fara se nachází na místě původní tvrze. Obec má vzácně zachovalou a urbanisticky neporušenou náves s citlivě rekonstruovanými venkovskými domy. O Těchonicích psal Karel Klostermann v románě Vypovězen.
V obci je od roku 2001 aktivní občanské sdružení Zmrzlík o.s., které s více než 80 členy z Těchonic, Žďáru a širokého okolí organizuje místní ochotnický soubor. V rekonstruované stodole vzniklo divadlo pro 300 diváků, spolek pořádá každoroční květnové filipojakubské pouťové slavnosti, na konci léta slavnosti kuchařek a během roku i další kulturní a společenské aktivity (koncerty, duchovní přednášky, dětské dny, výstavy).
Obec je také známá originálním místním produktem – Těchonická medoláda, který produkují Vaváky o.s. . Unikátním přírodním útvarem s chráněnými druhy rostlin (mj. masožravá rosnatka) a živočichů jsou tzv. těchonická draha ( www.sanceprodraha.cz).

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětMěstský kostel sv. Mikuláše

Zwiesel

Jeho 86 m vysoká kostelní věž – nejvyšší v pasovské diecézi – činí z novogotického kostela sv.Mikuláše dominantu rušného sklářského města.
Trojlodní stavba z pálených cihel byla postavena v létech 1892 – 96 podle plánů mnichovského architekta Johanna Baptisty Schotta (1853 – 1913) a již brzy začínala být nazývána "katedrálou Bavorského lesa". Během generální opravy v letech 1983-1987 byl vnitřek kostela barevně nově natónován tak, aby barevné ladění zvýraznilo čistou linii vnitřního prostoru a podtrhlo architektonickou a uměleckou hodnotu celé stavby.
Ve středu v křížení kostela je umístěn moderní keramický obětní stůl a ambon od roku 1940 narozeného umělce Horsta Fochlera z Ihlerstein bei Kehlheim, který ideálním způsobem ladí s novogotickým zařízením kostela (lavní oltář, boční oltáře, kazatelna, křížová cesta a chórové lavice).
Za pozornost stojí také socha ukřižovaného Spasitele v životní velikosti, dílo nejvýznačnějšího rokokového augsburského řezbáře Ehrgotta Bernharda Bendla z r. 1730 a Pieta v pravé boční kapli, dílo neznámého mistra z okolí Mondsee (cca 1550).
Zápůjčku od města Zwiesel předsravuje stříbrný tepaný reliéf s reliéfem patrona kostela sv.Mikuláše (patrocinium 6.prosince).
Kostel se může pochlubit třímanuálovými varhany s 48 znějícími rejstříky, které roku 1979 postavila v roku 1990 pasovská firma Eisenbarth a ještě téhož roku byly vysvěceny.
Městský farní kostel vznikl jako dílo náboženského hnutí – a dnes patří bezesporu k nejvýraznějším chrámovým stavbám z 19.století v pasovské diecézi.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel sv. Václava

Žinkovy

Původní zděný gotický kostelík, o němž máme doklad již ze 14. století, byl přestavěn na barokní kostel, dokončený v roce 1735 vyzdvižením zvonů na kostelní věž. Následujícího roku byl vysvěcen, varhany byly vestavěny v roce 1736. Kostel zdobí čtyři oltáře s obrazy sv. Václava, sv. Františka Xaverského, sv. Izidora, sv. Havla, Panny Marie žinkovské aj. Výzdobu kostela dotvářejí četné malby a sochy (sv. Šebestián, sv. Roch). Nad oltářem sv. Jana Nepomuckého najdeme zasklenou rakev s ostatky ležícího sv. Theodora. Po požáru v roce 1684 byla zachráněna vzácná dřevěná soška Panny Marie s děťátkem, jíž je připisováno několik zázraků. Z původních pěti zvonů zbyl jediný, ostatní byly zrekvírovány pro válečné účely.
další informace o lokalitě