Místa konání

Běšiny ~ Kostel Navštívení Panny Marie
• Bezděkov ~ kostel sv. Václava
• Blovice ~ kostel sv. Jana Evangelisty
• Böbrach (D) ~ kostel sv. Mikuláše
• Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Bor u Tachova ~ kostel sv. Mikuláše
• Dešenice ~ kostel sv.Mikuláše
• Dolany ~ kostel sv. Petra a Pavla
• Hamry ~ kostel Panny Marie Bolestné
• Chlistov ~ Kostel Povýšení sv. Kříže
• Chudenice ~ kostel sv. Jana Křtitele
• Kirchaitnach (D) ~ kostel sv. Máří Magdaleny
• Klatovy ~ Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
• Kollnburg ~ kostel Nejsvětější Trojice (D)
• Metten(D) ~ klášterní kostel sv. Michaela
• Neukirchen beim Hl.Blut (D) ~ kostel Narození Panny Marie
• Plattling ~ kostel sv. Máří Magdaleny (D)
• Plzeň ~ kostel sv. Jana Nepomuckého
• Ruhmannsfelden (D) ~ kostel sv. Vavřince
• Strážov, ~ kostel sv. Jiří
• Těchonice ~ Kostel sv. Filipa a Jakuba
• Zwiesel (D) ~ Městský kostel sv. Mikuláše

Nahoru ZpětKostel Navštívení Panny Marie

Běšiny

Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání. Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí.
V roce 1781 došlo v Běšinech k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel Navštívení Panny Marie. Především zásluhou tehdejšího faráře došlo po mnoha letech k jeho rekonstrukci. Protože kostel u sv. Bartoloměje již hrozil sesutím, byl z něj do běšinského kostela převezen zvon spolu s veškerým náčiním pro bohoslužby a kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech byl ustanoven kostelem farním. Původně měla místní kaple jeden zvon, nyní byly tedy na věži kostela zvony dva. Ten třetí sem darovala kaple sv. Jana Nepomuckého v lese Oboře u Týnce, která byla nakonec uzavřena. Z této kaple pocházejí také varhany, které byly též darovány běšinskému kostelu.

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Václava

Bezděkov

Kostel byl postaven na náměstí v samém centru obce v letech 1899 – 1901 a je tak jedním z nejmladších kostelů v okrese Klatovy. Původní kostel Sv. Anny již kapacitně nevyhovoval potřebám věřících, ale trvalo sedm let, než mohl být do pravého rohu budoucí věže položen 11. května 1899 základní kámen. Kostel, který pojme až 700 věřících, byl 28. září v den svátku Sv. Václava v roce 1901 vysvěcen budějovickým biskupem Martinem Říhou. O vnitřní výzdobu se postaral řezbář Jan Procházka z Příbrami: zhotovil hlavní oltář se sochou Sv. Václava, opravil dva postranní oltáře s obrazy Sv. Tadeáše a Panny Marie Bolestné (kopie sušického klášterního obrazu), křtitelnici, kazatelnu a křížovou cestu. Spolu s tímto mobiliářem byly do nového kostela přeneseny i varhany z kostela Sv. Anny, ale v roce 1906 byly pořízeny nové od firmy Jana Tučka z Kutné Hory. Roku 2001 byl kostel po opravě střechy a fasády znovu vysvěcen plzeňským biskupem Františkem Radkovským.

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Evangelisty

Blovice

První zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy ji založili mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera ze Zelené hory u Nepomuku. Jednolodní kostel sv.Jana Evangelisty je uváděn již ve 2.polovině 14.století. Ve své dnešní podobě byl vystavěn ve 2.polovině 18.století Kolowraty z Krakowa. Na hlavním průčelí je umístěno šest soch českých patronů od E.A.Maxe. Zařízení interiéru je rokokové a klasicistní z doby výstavby kostela: monumentální portálový hlavní oltář s obrazem titulárního světce, boční sochařské oltáře sv.Josefa a Sedmibolestné Panny Marie a další. Nádherně sochařsky zdobená je také varhanní skříň na kůru. – U kostela se nalézá také empírová hrobní kaple, postavená v 1.polovině 19.století.

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Böbrach (D)

První listinná zmínka o böbrašském kostele pochází z roku 1209, kdy hrabě Berthold z Bogenu věnoval před svou poutí do Říma mj. farnost Böbrach spolu s vesnicí klášteru Niederaltaich. Tehdy patřil Böbrach (Pebraha) pod farnost Arnbruck. Roku 1351 byl Böbrach povýšen na samostatnou farnost, která klášteru Niederaltaich patřila až do r. 1803. Roku 1961 byla stávající budova kostela zbourána, protože již kapacitně nevyhovovala, a hned roku následujícího byl již vysvěcen kostel nový, prostornější, který slouží věřícím dodnes.

Nahoru ZpětKostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679 – 1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716 – 1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."
Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.
Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem.
Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Bor u Tachova

Kostel v Boru je připomínán již v roce 1282. Tento malý kostelík byl kolem roku 1361 přestavěn v gotickém slohu do podoby, která mu zůstala až do roku 1526, kdy byl znovu přebudován. Z této třetí přestavby se do dnešních dnů dochovala jeho věž, stojící kdysi uprostřed hřbitova.
Dne 22. září 1647 vyhořelo celé město i kostel. V následujících letech byl proto kostel znovu postaven, a to do podoby, kterou zobrazil malíř nástropních fresek dnešního kostela v prvním oblouku klenby nad vstupem do sakristie. Toto dílo čtvrté přestavby vydrželo 80 let a pak se jižní stěna kostelní lodi poblíž věže začala vydouvat do té míry, že celá stavba hrozila zřícením.
V této době, v roce 1736, přichází do Boru jako představitel již diecésních kněží farář Josef Schmidt, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie farnosti, ale celého města. Svou nevšední zálibu v umění a organizační talent využívá nejen ve své každodenní práci pro farnost, ale hlavně k výstavbě dnešního, v pořadí již pátého kostela v městě.
Se stavbou započal v roce 1739 s pouhými dvěma tisíci zlatých, a když pracně opatřil chybějící desetinásobek, tak ji roku 1750 šťastně, jak sám píše, dokončil. Obě tato data najdeme v latinských chronogramech, které jsou zaznamenány v jeho Memorabiliích i v nástropní malbě nad presbytářem. První z nich, ukrývající v sobě letopočet 1739, říká, že "svatému biskupu Mikuláši oddáni vystavěli toto zbožné dílo kníže a lid", kde zmíněný kníže je Karel Tomáš z Löwensteinu. Druhý, zvěčňující rok 1750, pak oznamuje, že "za válečných dob, přinášejících zmar, byl tento kostel s pomocí Boží stavěn a stojí tu dnes jako posel míru". Kostel byl vysvěcen na svátek svého patrona dne 6. prosince 1749 tachovským děkanem J. M. Kniradlem.
Autor projektu této barokní stavby není znám, když nebylo potvrzeno ani předpokládané autorství plzeňského Jakuba Augustona. Stavební práce zahajoval T. V. Ebner (jeho otec pracoval u Kryštofa Dienzenhofera), který ale již v roce 1739 umírá a je vystřídán J. J. Gerstnerem. Tesařské práce zajišťoval J. Marscha z Boru, okna tehdy vyrobil strážský truhlář A. Friedrich.
O všech pracech i výdajích vedl J. Schmidt dodnes ve farní kronice dochované podrobné záznamy, v nichž ale marně hledáme byť by jen nepatrnou zmínku o nástropních malbách. Důvodem je farářova skromnost, protože je financoval sám. A tak i autor fresek je neznámý, i když s vysokou pravděpodobností usuzujeme na plánského purkmistra a freskaře Václava Samuela Schmidta, který byl v té době vedle Eliáše Dollhopfa jediným malířem v širokém okolí, schopným pomalovat tak velké klenební plochy. Svou podobu zanechal malíř na zaslepeném okně jižního kůru, pokud tato postava nezobrazuje nemocného M. Pompa, který bydlel v sousedním domě č. 56 a denně oknem sledoval co se na stavbě děje.
Hlavní oltář, i v detailech podobný würzburské předloze, oltáře postranní i mnoho soch zhotovil J. K. Artschlag, který svůj um získal nejen u otce ve Stráži, ale i v Praze a Bavorsku. Kostelní lavice vyrobil borský B. Gall.
Schmidtova farní Memorabilia dochovala do současnosti také smlouvu z r. 1749 s Ant. Gartnerem na zhotovení varhan. Jejich výrobce, zřejmě nejlepší stavitel varhan v Čechách v 18. století, se narodil, žil a pracoval v Tachově.
Otec borského kostela, jak je J. Schmidt také nazýván, dne 23. 2. 1777 umírá a je ve svém kostele také pochován. Ve hrobce vlevo pod presbytářem sdílí místo posledního odpočinku spolu se švamberskými pány Boru, kteří tam byli pochováváni.
V květnu 1916 byl farní kostel sv. Mikuláše povýšen na děkanský. V květnu 1945 byl chrám poškozen dělostřeleckými granáty a následným požárem, po jeho provizorní opravě se koncem 60. let dočkal nové fasády. Za současného vikáře V. Borna byla počátkem 80. let za pomoci pasovské Caritas international vyměněna celá střecha a opravena věž. Od r. 1991 jsou restaurovány nástropní fresky.

Nahoru Zpětkostel sv.Mikuláše

Dešenice

První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.

Nahoru Zpětkostel sv. Petra a Pavla

Dolany

Ves připomínána poprvé r.1245 jako sídlo pánů z Rýzmberka. Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech byl postaven v letech 1797 - 99. Přízemí věže je patrně ze 17. století a je zbytkem staršího kostela. Plochostropá obdélníková loď na hranolových pilířích, na východní straně pravoúhlého presbytáře malovaný mobiliář oltáře z r.1855. Hlavní ltář s plastikami dvou andělů a dvou světic pochází ze 2.poloviny 18. století. Oltářní obrazy sv.Petra a Pavla a Madony s dítětem pocházejí od J.Hercoga (1858); obraz českých patronů na levém bočním oltáři Hercogem přemalován. V pravém nároží triumfálního oblouku zazděn lavatorium z konce 17. století.

Nahoru Zpětkostel Panny Marie Bolestné

Hamry

Obec Hamry vznikla počátkem 13.století v rámci osídlování pohraničních hvozdů za Albrechta III. z Bogenu, po vymření jehož rodu připadla zpět české koruně. Další zmínka o obci coby hornické osadě na těžbu železné rudy pochází z 15.století. Byly tu i sklárny s četnými brusírnami skla, královská rychta jako centrum okolních králováckých dvorů. V 19.století zde pak vznikla i papírna.- Po 2. světové válce byli místní němečtí obyvatelé vyhoštěni a v Zadních Hamrech byla postavena velká kasárna.
Kostel Bolestné Panny Marie, zvaný Kollerův, vznikl na místě původní kaple, přestavěné r.1773 na jednolodní kostel obdélníkového půdorysu s Olivetskou kaplí a sakristií na severní straně. Roku 1993 byl poničený kostel hamerskými rodáky znovu zrekonstruován a vyzdoben tradičními podmalbami na skle, zobrazujícími české světce. Ke kostelu vede křížová cesta – Společná cesta Panny Marie s Ježíškem.

Nahoru ZpětKostel Povýšení sv. Kříže

Chlistov

Osada Chlistov vznikla asi v polovině 12 století. První historická zmínka o kostelu Povýšení sv. Kříže datovaná k roku 1360 je zároveň i první zmínkou o obci Chlistov. Podle řídícího učitele P. Netala, který připravil na počátku 20. století kampeličkový tisk o historii Chlistova a okolních obcí, měli podací právo ke kostelu místní vladykové spolu s vladyky ze Střeziměře a Hradiště.
Kostel je zřejmě gotického původu, Ferdinand Vaněk a dr. Karel Hostaš ve svém „Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okrese Klatovském ..“ vydaném v roce 1899 v Praze uvádějí, že kostel „tak jak nyní jest poukazuje na počátek 14. století (coby dobu svého vzniku), avšak věž, která při něm ještě r. 1830 stávala, a měla v nejvyšším patře podvojná okna, nasvědčovala by založení staršímu.“ Zmíněná věž vzala za své při požáru.
Dlouhou dobu byl kostel jen filiálním kostelem fary Stobořické (dnes Zdebořice), v roce 1785 za císaře Josefa II. byla zde zřízena lokalie, která byla roku 1857 proměněna na faru. Tato změna byla zřejmě impulsem i k novogotické úpravě kostela, který byl koncem 19. st. též vybaven poměrně kvalitními varhanami. Tento jednomanuálový nástroj o devíti registrech, vybavený pedálovou spojkou a dvěma pevnými kombinacemi, je dílem ve své době špičkové varhanářské dílny bratří Riegerů z Krnova.
A právě varhany lákají do malého vesnického kostela i dnes. V roce 2007 byly péčí farníků a za přispění mnoha lidí opraveny. Kostel se stal svědkem několika zajímavých hudebních akcí (varhanní koncerty, několik koncertů v provedení Kolegia pro duchovní hudbu Klatovy, včetně předpremiéry provedení barokních Brixiho nešpor a Kaiserrequiem od J. J. Fuxe před jejich premiérami v rámci projektu Barokní jezuitské Klatovy), uskutečnila se zde série duchovních setkání a mší sv. (celebrovaných např. jezuitským provinciálem P. Hylmarem, jezuity P. Čunkem, Havlíčkem, Heroldem či P. Wirthem). Při těchto akcích byly sbírky věnovány právě na opravu varhan, účinkující vystupovali bez nároku na honorář.
další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele

Chudenice

Nejstarší památkou Chudenic je děkanský kostel sv. Jana Křtitele z první poloviny 14. století. Založen byl však o více než jedno století dříve (kolem roku 1200) Drslavem Czerninem z Chudenic, jak o tom svědčí starý, dosud zachovaný nápis ve freskách na skruži presbytáře. V první polovině 16. století byla přistavena renesanční sakristie, roku 1660 pak věž se zvonicí, vysoká 36 metrů, která teprve v pozdějším období získala svou charakteristickou báň. Roku 1810 byla postavena a oratoř na jižní straně. V roce 1906 byl chrám povýšen na děkanský, roku 1912 byly započaty úpravy interiéru - rekonstruovala se kruchta a do varhanní skříně z konce 18.století byly osazeny nové varhany z dílny sušického varhanáře Matěje Vunše, které r. 2003 prošly generální opravou a byly slavnostně vysvěceny. - Fresky v presbytáři jsou pravděpodobně z počátku 14.století, stropní malby ze století sedmnáctého. Umělecky i historicky nejcennější památkou jsou obrazy na hlavním oltáři z roku 1505. Z téhož roku je i podlouhlý dřevěný obraz (predela) Zvěstování P.Marie, obé od Mistra chudenického oltáře.

Nahoru Zpětkostel sv. Máří Magdaleny

Kirchaitnach (D)

Původně se kostel tohoto zasvěcení nalézal asi kilometr za vsí. Coby filiální kostel k Viechtachu s velkou spádovou oblastí byl kostel v průběhu 17. až 19. století jako nedostačující několikrát přestavován. Od roku 1885 aitnašští spolu s najatými italskými dělníky zahájili stavbu nové kostelní budovy uvnitř obce, a již roku 1889 mohl být tento novorománský kostel slavnostně vysvěcen; o necelých sto let později byl pak zrestaurován.
Kostel je díky použitému stavebnímu materiálu nazýván také jako „červený kostel“. Nad úzkým závěrem se vypíná věž se špičatou bání. Vybavení lodi pochází z doby výstavby kostela. Svaté Máří Magdaleně, patronce kostela, byl zasvěcen již také původní kostel mimo osadu. Světice je zobrazena jako kajícnice na hlavním oltáři, ale také na dvou malbách v nazarénském stylu, které se nalézají v kostelní lodi: na jedné je Máří Magdalena pod křížem ve společnosti Panny Marie a sv. Jana - a na druhé se jí zjevuje zmrtvýchvstalý Kristus coby zahradník. Pozornost zaslouží také dekorativní šablonové zdobení. Na stropě je pak zobrazen křest Páně a Nesení kříže.

Nahoru ZpětJezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Klatovy

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.
Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.
Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí. V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.
Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.
další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel Nejsvětější Trojice (D)

Kollnburg

Kollnburský kostel je již z dálky viditelnou dominantou kraje. Původně se však jednalo o zámeckou kapli, zřízenou r. 1365 Albrechtem Nussberským, v níž zámecký kaplan sloužil bohoslužby pouze pro šlechtu. Z této doby pochází polychromovaná pískovcová Pieta, uchovávaná dodnes na faře. - Kostel ve své dnešní celistvé podobě s charakteristickou cibulovou věží, vypínající se nad čelní stěnou presbytáře, a vnitřním vybavením pocházejí z roku 1676. Koncem 19. století byl kostel rozšířen západním směrem. Raně barokní „nelehkost“ nevysokého sálu s malým, trojúhelníkovitě vybíhajícím presbytářem zůstala přitom zachována. Do valené klenby vytažené opěrné pásy člení loď na tři části. Na varhanách se nachází původní vyobrazení Nejsvětější Trojice z poloviny 15.století. Pozdně gotická řezbářská práce zachycuje Korunování Panny Marie Nejsvětější Trojicí. Zvláštností je zobrazení Trojice třemi korununesoucími, vousem zarostlými mužskými figurami, vykazujícími značnou podobnost se Třemi Králi. Barokní zobrazení trojiční skupiny se pak nachází ve střední části hlavního oltáře.

Nahoru Zpětklášterní kostel sv. Michaela

Metten (D)

Benediktinský klášter v Metten patří k vůbec nejstarším klášterům v Bavorsku. Opatství založil již r.766 Gamelbert, kněz a majitel sousedního Michaelsbuchu. Císař Karel Veliký propůjčil 792 mettenskému klášteru statut královské ochrany a imunity. Hlavním úkolem mettenského kláštera bylo v té době zahájení osidlování šumavských hvozdů. Vedle kolonizační práce se mniši věnovali také výchově a vyučování. V 18. století působili mettenští mniši nejen jako učitelé v klášterní hudební škole, ale byli také řádnými členy Bavorské akademie věd a vyučovali teologii a filozofii na univerzitách ve Freisingu a Salzburgu. Vdobě sekularizace r.1803 byl veškerý klášterní majetek zabaven a následně prodán v dražbě. Johann von Pronath, zámecký pán na nedalekém Offenburgu, získal počátkem 19. století zpět většinu klášterního majetku.Docílil tak toho, že mettenský klášter byl r. 1830 prvním benediktinským klášterem, obnoveným po sekularizaci králem Ludvíkem I. Bavorským. Po obtížích nového začátku byl r.1840 klášter opět povýšen na opatství. Z původní latinské školy vzniklo r.1847 gymnázium s internátem. Ještě do poloviny 19. století bylo z Metten obnoveno také několik původních klášterů – i založeno první severoamerické benediktinské opatství.
Klášterní kostel sv. Michaela
Na první kostelní budovu z karolinské doby navazovala gotická stavba z 15. století, z níž se dochoval presbytář. V letech 1712-29 byl kostel přestavěn v barokním slohu dle plánů Jacoba Ruesche. Dlouhý gotický presbytář byl zkrácen a hlavní oltář v něm umístěn doprostřed. Za ním se tak dnes nachází sakristie a mnišský chor. Loď byla rozšířena a mezi západní cibulové věže byla vestavěna půlkruhová předsíň a varhanní empora. Hlavní oltář nese obraz sv. Michaela Archanděla (kolem r. 1715) od Kosmy Damiána Asama, který je také autorem obrazu na Růžencovém oltáři (cca 1726–1730). Varhany opatského kostela postavila r.1989 varhanářská firma Sandtner z Dilingen. Jedná se o třímanuálový, čistě mechanický nástroj o 43 rejstřících. Prospekt pochází ještě z (prvních) barokních varhan z r.1726, jejichž autorem byl Johann Konrad Brandenstein

Nahoru Zpětkostel Narození Panny Marie

Neukirchen beim Hl.Blut (D)

Neukirchen beim Hl.Blut je již několik století počítán mezi nejvýznamnější bavorská poutní místa. Legenda praví, že okolo r.1420 zachránila nynější neukirchenskou milostnou sošku zbožná selka z české Loučimi před řáděním husitů v malé kapličce nedaleko Neukirchen. Jeden husita však sošku Panny Marie objevil a chtěl ji zničit. Třikrát ji vhodil do poblíž se nalézající studně, ale soška se pokaždé vrátila zpět na své místo. Nakonec se husita pokusil dřevěnou sošku rozsekat šavlí. Když však zatnul do hlavy Panny Marie, z rány se vyřinula krev. Vyděšený husita chtěl uprchnout, ale jeho kůň se nemohl pohnout z místa. Nakonec se obrátil zpět na katolickou víru a stal se věrným ctitelem Madony od Svaté Krve.
Poutní kostel
Barokní poutní kostel leží v širokém údolí, které se táhne na východě masivu Hohenbogen a na severu se rozšiřuje do Furthské prolákliny. Na kilometry daleko je v krajině vidět mohutná sedmipatrová věž s charakteristickou cibulovitou bání.
Zvláštností chrámové lodi je hlavní oltář, který východním směrem není uzavřený, jak je obvyklé, ale otevírá se do za ním se nacházejícího klášterního kostela. V tomto jedinečném dvojitém oltáři je Madona s rozpolcenou hlavou umístěna v prosklené schránce. Za zmínku stojí také zrekonstruované prostranství před kostelem s kaplí sv. Jana Nepomuckého, svíčkařské muzeum u poutního kostela a poutnické muzeum v centru.

Nahoru Zpětkostel sv. Máří Magdaleny

Platting (D)

Dnešní původně barokní farní kostel sv. Marie Magdalské byl roku 1760 postaven na místě, kde je již roku 1379 původní hlavní plattlingský kostel, který však postupem času již kapacitně nedostačoval vzrůstající farní obci. Ve druhé polovině 17. století byl však již tento kostelík v natolik špatném technickém stavu, že bylo rozhodnuto o jeho stržení a vystavení stavby nové. 28. září 1760 vysvětil nový kostel řezenský pomocný biskup Johann Anton Sebastian svobodný pán z Wolframsdorfu. S výjimkou rozsáhlejších retaurátorkých prací došlo k větším stavebním úpravám až koncem 19. století. Roku 1868 byla barokní cibulová kopule věže snesena a věž osazena novou, do výše čnící jehlanovou třechou (49m). V letech 1889/90 byly kvůli nebezpečí zřícení strženy veškeré barokní klenby včetně štuků a fresek. 3. května 1931 vysvětil arcibiskup Michael Buchberger nový kostel, konečně povýšený na farní – po více než 550 letech po vystavení prvního kostelíku v nové osadě Plattling.

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Nepomuckého

Plzeň

Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885-1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě. Trojlodní, více než 50 m dlouhý chrám je sklenutý na dvanáct sloupů zdobených ornamenty a figurálními motivy. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého a boční oltáře P.Marie Ustavičné pomoci a sv.Josefa vytvořil podle návrhů prof. Jana Kastnera akademický sochař František Kadeřábek v Praze.
V prostoru pod kůrem byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Varhany postavili r.1915 bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Třímanuálové pneumatické varhany disponují 45 rejstříky a četnými kombinacemi. V nedávné době prošly generální opravou (slavnostně vysvěceny r.2005).

Nahoru Zpětkostel sv. Vavřince

Ruhmannsfelden (D)

Již mezi lety 955-1000 stál v Ruhmannsfelden první kostel zasvěcený sv. Vavřinci. 1. července 1820 zachvátil Ruhmannsfelden velký požár, který přestála jen pozdně středověká kostelní věž. Roku 1826 byla započata stavba dnešního klasicistního kostela podle plánů Erasma Hofstettera z bavorského Pasova. Vzhledem k sekularizaci (1803) patří tento kostel mezi velmi málo časté nositele tohoto stavebbního stylu. Koncem října 1828 se v kostele konala první bohoslužba – a 5.června 1837 byl hotový kostel slavnostně vysvěcen řezenským pomocným biskupem Kašparem Bonifácem von Urban.
Vzácné vnitřní vybavení:
• obraz hlavního oltář od Johanna Jakoba de Lense (1793; původně z cisterciáckého opatství Ebrach, dnes ve vlastnictví Bavorských státních uměleckých sbírek)
• sv. Vavřinec a sv. Štěpán od Christiana Jorhana ml. (1758-1844)
• Maria Immaculata na zábradlí kůru z pol. 18.století

Nahoru Zpětkostel sv. Jiří

Strážov

Raně gotický farní kostel svatého Jiří, který je poprvé zmiňován v polovině 14. století, stojí v nejstarší části města na vyvýšenině, která příkře spadá do údolí Strážovského potoka. Jedná se o jednoduchou stavbu, která se typově shoduje se sousedními farními kostely v Janovicích nad Úhlavou a Týnci. Kostelní věž na severní straně kostela byla přistavěna počátkem 19. století. Do chrámové lodi se vstupuje jediným dochovaným gotickým portálem se na jižní straně; téměř nad polovinou chrámové lodi se rozprostírá dřevěná kruchta s varhanami. Uvnitř kostela se nacházejí tři oltáře – hlavní zasvěcený sv. Jiří a dva vedlejší zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a Čtrnácti pomocníkům.

Nahoru ZpětKostel sv. Filipa a Jakuba

Těchonice

První historická zmínka o obci je z roku 1351. Dominantní je místní kostel sv. Filipa a Jakuba s náhrobníkem Petra Zmrzlíka ze Svojšína +1558 a vzácnými funkčními barokními varhanami. Barokní fara se nachází na místě původní tvrze. Obec má vzácně zachovalou a urbanisticky neporušenou náves s citlivě rekonstruovanými venkovskými domy. O Těchonicích psal Karel Klostermann v románě Vypovězen.
V obci je od roku 2001 aktivní občanské sdružení Zmrzlík o.s., které s více než 80 členy z Těchonic, Žďáru a širokého okolí organizuje místní ochotnický soubor. V rekonstruované stodole vzniklo divadlo pro 300 diváků, spolek pořádá každoroční květnové filipojakubské pouťové slavnosti, na konci léta slavnosti kuchařek a během roku i další kulturní a společenské aktivity (koncerty, duchovní přednášky, dětské dny, výstavy).
Obec je také známá originálním místním produktem – Těchonická medoláda, který produkují Vaváky o.s. . Unikátním přírodním útvarem s chráněnými druhy rostlin (mj. masožravá rosnatka) a živočichů jsou tzv. těchonická draha ( www.sanceprodraha.cz).

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětMěstský kostel sv. Mikuláše

Zwiesel

Jeho 86 m vysoká kostelní věž – nejvyšší v pasovské diecézi – činí z novogotického kostela sv.Mikuláše dominantu rušného sklářského města.
Trojlodní stavba z pálených cihel byla postavena v létech 1892 – 96 podle plánů mnichovského architekta Johanna Baptisty Schotta (1853 – 1913) a již brzy začínala být nazývána "katedrálou Bavorského lesa". Během generální opravy v letech 1983-1987 byl vnitřek kostela barevně nově natónován tak, aby barevné ladění zvýraznilo čistou linii vnitřního prostoru a podtrhlo architektonickou a uměleckou hodnotu celé stavby.
Ve středu v křížení kostela je umístěn moderní keramický obětní stůl a ambon od roku 1940 narozeného umělce Horsta Fochlera z Ihlerstein bei Kehlheim, který ideálním způsobem ladí s novogotickým zařízením kostela (lavní oltář, boční oltáře, kazatelna, křížová cesta a chórové lavice).
Za pozornost stojí také socha ukřižovaného Spasitele v životní velikosti, dílo nejvýznačnějšího rokokového augsburského řezbáře Ehrgotta Bernharda Bendla z r. 1730 a Pieta v pravé boční kapli, dílo neznámého mistra z okolí Mondsee (cca 1550).
Zápůjčku od města Zwiesel předsravuje stříbrný tepaný reliéf s reliéfem patrona kostela sv.Mikuláše (patrocinium 6.prosince).
Kostel se může pochlubit třímanuálovými varhany s 48 znějícími rejstříky, které roku 1979 postavila v roku 1990 pasovská firma Eisenbarth a ještě téhož roku byly vysvěceny.
Městský farní kostel vznikl jako dílo náboženského hnutí – a dnes patří bezesporu k nejvýraznějším chrámovým stavbám z 19.století v pasovské diecézi.
další informace o lokalitě

Přehled pramenů a literatury:

1. Hostaš, K. - Vaněk, F: Soupis památek, Politický okres přeštický (197), str. 104-106 link

2. Lampl, S. - Braasch, O.: Oberpfalz, Baudenkmäler, archäologische Geländedenkmäler, str. 123 link

3. Poche, E. a kol.: Umělecké památky Čech I-IV, Academia Praha 1977-1982

4. Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

5. Váňová, L. - Procházka, Z.: Klatovy, historicko-turistický průvodce č.14 (Texte auf Tschechisch, Englisch und Deutsch), Nakladatelství Českého lesa Domažlice 2000

6. Wikipedia, volná encyklopedie (Kollnburg (D), Metten (D) – autor fotografie Georgius Gemini, Ruhmannsfelden (D) – autor fotografie Aconcagua, Strážov – autor fotografie Jitka Erbenová - cheva)

7. internetové prezentace obecních úřadů (Běšiny, Blovice, Böbrach (D), Bor u Tachova, Dešenice, Viechtach - Kirchaitnach link

8. internetové stránky římskokatolické farnosti Plattling link

9. internetový portál „Bayerischer-Wald-Ferien (Böbrach) link

10. internetový portál řezenského biskupství (Neukirchen beim Hl.Blut)link

11. internetový portál Mapin.uhlava.cz (Dolany, Vřeskovice) link

12. internetový portál tPanoramio.com (Neukirchen beim H.Blut, autor fotografie Jurek1951) link

13. internetový portál link (Dolany)

14. internetový portál link (Dolany)