Místa konání
-
Arnbruck (D) ~ kostel sv. Bartoloměje
- Bad Kötzting (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Bezděkov ~ kostel sv. Václava
- Blaibach (D) ~ kostel sv. Alžběty
- Blovice ~ kostel sv. Jana Evangelisty
- Böbrach (D) ~ kostel sv. Mikuláše
- Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Bor u Tachova ~ kostel sv. Mikuláše
- Dešenice ~ kostel sv.Mikuláše
- Dolany ~ kostel sv. Petra a Pavla
- Furth im Wald (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Hamry ~ kostel Panny Marie Bolestné
- Harrling (D) ~ kostel sv. Bartoloměje
- Chlistov ~ Kostel Povýšení sv. Kříže
- Chudenice ~ kostel sv. Jana Křtitele
- Kirchaitnach (D) ~ kostel sv. Máří Magdaleny
- Janovice nad Úhlavou~ kostel sv. Jana Křtitele
- Klatovy ~ Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
- Kollnburg (D) ~ kostel Nejsvětější Trojice
- Lam (D) ~ kostel sv. Ulricha
- Miltach (D)~ kostel sv. Martina
- Nezdice ~ kostel sv. Prokopa
- Nýrsko ~ kostel sv. Tomáše apoštola
- Plattling (D) ~ kostel sv. Máří Magdaleny
- Plzeň ~ Husův chrám
- Plzeň ~ kostel sv. Jana Nepomuckého
- Regen (D) ~ kostel sv. Michaela
- Švihov ~ kostel sv. Václava
- Velhartice ~ hrad
- Viechtach (D) ~ městský farní kostel sv. Augustina (D)
- Vřeskovice ~ kostel sv. Jana Křtitele
- Zwiesel (D) ~ Městský kostel sv. Mikuláše
Nahoru Zpětkostel sv. Bartoloměje
Arnbruck (D)
Farnost Arnbruck je poprvé zmiňována v listině z roku 1209. Spolu s farností viechtašskou a geierstalskou patří mezi tři nejtarší farnosti okreu Viechtach. Jedním ze 64 svědků uvedených na této listině byl farář Dietrich („Dietricus de Anprukke“), první arnbrucký farář známý jménem. Systematické osídlení horské oblasti Arnbrucku realizovali od konce 11. století majitelé panství hrabata z Bogenu.
Hrabě Berthold předal kostel s osadou Arnbruck s patronátním právem a desátky klášteru v Niederaltaich, neboť jej klášter finančně podpořil na pouť do Říma.
Od roku 1242 již náležel kostel s osadou Arnbruck reálně niederaltaiškému opatství.
První arnbrucký kostel mohl být pouze dřevěný, ale o jeho podobě dnes nic nevíme. Nejstarší části dnešního farního kostela sv. Bartoloměje, věž a prebytář, pocházejí z období rané gotiky (13.století). Z tohoto období se dochovala také dodnes používaná křtitelnice, stojící na jižní straně lodi u pravého bočního oltáře.
Dle zprávy viechtaškého děkana Wirtenbergera z roku 1676 byl technický stav krovu a bočních zdí lodi tak žalostný, že hrozil zřícením. Záluhou markraběte Johanna Chritopha von Hauzenberg mohla být nová, o třetinu prostornější chrámová loď vyvěcena již v říjnu 1676.
Řezenská bikupská matrika uvádí pak další rozšíření chrámové lodi roku 1760, kdy byl kostel nově zařízen barokním mobiliářem (hlavní oltář, boční oltáře, kazatelna) z dílny kötztingkého sochaře Johanna Paula Hagera (1698-1769).
V letech 1955-1963 byl interiér kostela kompletně zrestaurován, roku 1985 bylo změněno barevné tónování oltářů, a v letech 2006-7 byl znovu celý kostel kompletně sanován.
Madonna
Další pamětihodností tohoto kostela je Madonna na levém bočním oltáři. Jedná se o gotickou Madonnu s dítětem výjimečných uměleckých kvalit, která původně zdobila oltář poutní kaple Navštívení Panny Marie, založené kolem roku 1420. Umělecky patří do skupiny východobavorských nebo salzburských madon z okruhu madony seeonské.
Jak se tato Madonna do Arnbrucku dostala, o tom vypráví náledující legenda o Schusteru-Schleiderlovi, který roku 1644 v Arnbrucku mariánskou kapličku postavil: k těžce nemocnému Schleiderlovi přišla ve snu Panna Maria a řekla mu, že se zcela uzdraví, když jí ke cti vystaví kapli a do ní umístí mariánskou sošku nacházející se v niederaltaiškém klášterním kostele.
- Roku 1960 byla oška přenesena do farního kostela v. Bartoloměje.
Nahoru Zpětkostel Nanebevzetí Panny Marie
Bad Kötzting (D)
V komplexu tzv. opevněného kostela*, pozdně středověkého typu pevnosti se hřbitovem, kostelem a hradem dokumentuje malé, ovšem na sbírky bohaté muzeum mj. více než 600 trvající historii místních proslulých „Letničních rytířských poutí“.
Městský farní kostel představuje střed této původně středověké pevnosti s dvojitým hradebním pásem a příkopy. Kostel, poprvé uváděný r. 1179 v papežské bule, byl v průběhu 18. století rozšířen a vybaven novým barokním zařízením. Věž byla zvýšena a osazena cibulovitou bání s lucernou. Budova hradu sloužila od roku 1361 jako sídlo zemského a vrchnostenského soudu a od roku 1805 pak jako fara.
*Opevněný kostel je typ kostela, který kromě náboženských účelů sloužil v neklidných dobách místním obyvatelům také jako útočiště.
Nahoru Zpětkostel sv. Václava
Bezděkov
Kostel byl postaven na náměstí v samém centru obce v letech 1899 – 1901 a je tak jedním z nejmladších kostelů v okrese Klatovy. Původní kostel Sv. Anny již kapacitně nevyhovoval potřebám věřících, ale trvalo sedm let, než mohl být do pravého rohu budoucí věže položen 11. května 1899 základní kámen. Kostel, který pojme až 700 věřících, byl 28. září v den svátku Sv. Václava v roce 1901 vysvěcen budějovickým biskupem Martinem Říhou. O vnitřní výzdobu se postaral řezbář Jan Procházka z Příbrami: zhotovil hlavní oltář se sochou Sv. Václava, opravil dva postranní oltáře s obrazy Sv. Tadeáše a Panny Marie Bolestné (kopie sušického klášterního obrazu), křtitelnici, kazatelnu a křížovou cestu. Spolu s tímto mobiliářem byly do nového kostela přeneseny i varhany z kostela Sv. Anny, ale v roce 1906 byly pořízeny nové od firmy Jana Tučka z Kutné Hory.
Roku 2001 byl kostel po opravě střechy a fasády znovu vysvěcen plzeňským biskupem Františkem Radkovským.
další informace o lokalitě
Nahoru Zpětkostel sv. Alžběty
Blaibach (D)
První zmínka o Blaibachu se dochovala z roku 1182 na soupisu majetku benediktinského kláštera v Reichenbach am Regen. Poté byl Blaibach dlouho majetkem svobodných pánů Notthaft von Weißenstein; jejich sídelní zámek s charakteristickým schoďovitým průčelím se dochoval v původní podobě z let 1604/05.
Katolický farní kostel sv. Alžběty je pozdně barokní jednolodní stavba z r. 1779, vybavení kostela pochází většinou z 18. a 19. století. Nástropní fresky a okenní vitráže vznikly v letech 1895, resp. 1910. Varhanní prospekt však pochází z počátku 18. století. Ze staršího kostela byla do tohoto přenesena také soška sv.
Alžběty z období kolem roku 1500 a některé náhrobní kameny ze 17. a 18. století.
Nahoru Zpětkostel sv. Jana Evangelisty
Blovice
První zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy ji založili mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera ze Zelené hory u Nepomuku. Jednolodní kostel sv.Jana Evangelisty je uváděn již ve 2.polovině 14.století. Ve své dnešní podobě byl vystavěn ve 2.polovině 18.století Kolowraty z Krakowa. Na hlavním průčelí je umístěno šest soch českých patronů od E.A.Maxe. Zařízení interiéru je rokokové a klasicistní z doby výstavby kostela: monumentální portálový hlavní oltář s obrazem titulárního světce, boční sochařské oltáře sv.Josefa a Sedmibolestné Panny Marie a další. Nádherně sochařsky zdobená je také varhanní skříň na kůru. – U kostela se nalézá také empírová hrobní kaple, postavená v 1.polovině 19.století.
Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše
Böbrach (D)
První listinná zmínka o böbrašském kostele pochází z roku 1209, kdy hrabě Berthold z Bogenu věnoval před svou poutí do Říma mj. farnost Böbrach spolu s vesnicí klášteru Niederaltaich. Tehdy patřil Böbrach (Pebraha) pod farnost Arnbruck. Roku 1351 byl Böbrach povýšen na samostatnou farnost, která klášteru Niederaltaich patřila až do r. 1803. Roku 1961 byla stávající budova kostela zbourána, protože již kapacitně nevyhovovala, a hned roku následujícího byl již vysvěcen kostel nový, prostornější, který slouží věřícím dodnes.
Nahoru ZpětKostel Nanebevzetí Panny Marie
Bodenmais (D)
Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679 – 1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716 – 1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."
Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.
Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem.
Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.
Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005
Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše
Bor u Tachova
Kostel v Boru je připomínán již v roce 1282. Tento malý kostelík byl kolem roku 1361 přestavěn v gotickém slohu do podoby, která mu zůstala až do roku 1526, kdy byl znovu přebudován. Z této třetí přestavby se do dnešních dnů dochovala jeho věž, stojící kdysi uprostřed hřbitova.
Dne 22. září 1647 vyhořelo celé město i kostel. V následujících letech byl proto kostel znovu postaven, a to do podoby, kterou zobrazil malíř nástropních fresek dnešního kostela v prvním oblouku klenby nad vstupem do sakristie. Toto dílo čtvrté přestavby vydrželo 80 let a pak se jižní stěna kostelní lodi poblíž věže začala vydouvat do té míry, že celá stavba hrozila zřícením.
V této době, v roce 1736, přichází do Boru jako představitel již diecésních kněží farář Josef Schmidt, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie farnosti, ale celého města. Svou nevšední zálibu v umění a organizační talent využívá nejen ve své každodenní práci pro farnost, ale hlavně k výstavbě dnešního, v pořadí již pátého kostela v městě.
Se stavbou započal v roce 1739 s pouhými dvěma tisíci zlatých, a když pracně opatřil chybějící desetinásobek, tak ji roku 1750 šťastně, jak sám píše, dokončil. Obě tato data najdeme v latinských chronogramech, které jsou zaznamenány v jeho Memorabiliích i v nástropní malbě nad presbytářem. První z nich, ukrývající v sobě letopočet 1739, říká, že "svatému biskupu Mikuláši oddáni vystavěli toto zbožné dílo kníže a lid", kde zmíněný kníže je Karel Tomáš z Löwensteinu. Druhý, zvěčňující rok 1750, pak oznamuje, že "za válečných dob, přinášejících zmar, byl tento kostel s pomocí Boží stavěn a stojí tu dnes jako posel míru". Kostel byl vysvěcen na svátek svého patrona dne 6. prosince 1749 tachovským děkanem J. M. Kniradlem.
Autor projektu této barokní stavby není znám, když nebylo potvrzeno ani předpokládané autorství plzeňského Jakuba Augustona. Stavební práce zahajoval T. V. Ebner (jeho otec pracoval u Kryštofa Dienzenhofera), který ale již v roce 1739 umírá a je vystřídán J. J. Gerstnerem. Tesařské práce zajišťoval J. Marscha z Boru, okna tehdy vyrobil strážský truhlář A. Friedrich.
O všech pracech i výdajích vedl J. Schmidt dodnes ve farní kronice dochované podrobné záznamy, v nichž ale marně hledáme byť by jen nepatrnou zmínku o nástropních malbách. Důvodem je farářova skromnost, protože je financoval sám. A tak i autor fresek je neznámý, i když s vysokou pravděpodobností usuzujeme na plánského purkmistra a freskaře Václava Samuela Schmidta, který byl v té době vedle Eliáše Dollhopfa jediným malířem v širokém okolí, schopným pomalovat tak velké klenební plochy. Svou podobu zanechal malíř na zaslepeném okně jižního kůru, pokud tato postava nezobrazuje nemocného M. Pompa, který bydlel v sousedním domě č. 56 a denně oknem sledoval co se na stavbě děje.
Hlavní oltář, i v detailech podobný würzburské předloze, oltáře postranní i mnoho soch zhotovil J. K. Artschlag, který svůj um získal nejen u otce ve Stráži, ale i v Praze a Bavorsku. Kostelní lavice vyrobil borský B. Gall.
Schmidtova farní Memorabilia dochovala do současnosti také smlouvu z r. 1749 s Ant. Gartnerem na zhotovení varhan. Jejich výrobce, zřejmě nejlepší stavitel varhan v Čechách v 18. století, se narodil, žil a pracoval v Tachově.
Otec borského kostela, jak je J. Schmidt také nazýván, dne 23. 2. 1777 umírá a je ve svém kostele také pochován. Ve hrobce vlevo pod presbytářem sdílí místo posledního odpočinku spolu se švamberskými pány Boru, kteří tam byli pochováváni.
V květnu 1916 byl farní kostel sv. Mikuláše povýšen na děkanský. V květnu 1945 byl chrám poškozen dělostřeleckými granáty a následným požárem, po jeho provizorní opravě se koncem 60. let dočkal nové fasády. Za současného vikáře V. Borna byla počátkem 80. let za pomoci pasovské Caritas international vyměněna celá střecha a opravena věž. Od r. 1991 jsou restaurovány nástropní fresky.
Nahoru Zpětkostel sv.Mikuláše
Dešenice
První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.
Nahoru Zpětkostel sv. Petra a Pavla
Dolany
Ves připomínána poprvé r.1245 jako sídlo pánů z Rýzmberka. Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech byl postaven v letech 1797 - 99. Přízemí věže je patrně ze 17. století a je zbytkem staršího kostela. Plochostropá obdélníková loď na hranolových pilířích, na východní straně pravoúhlého presbytáře malovaný mobiliář oltáře z r.1855. Hlavní ltář s plastikami dvou andělů a dvou světic pochází ze 2.poloviny 18. století. Oltářní obrazy sv.Petra a Pavla a Madony s dítětem pocházejí od J.Hercoga (1858); obraz českých patronů na levém bočním oltáři Hercogem přemalován.
V pravém nároží triumfálního oblouku zazděn lavatorium z konce 17. století.
Nahoru Zpětkostel Nanebevzetí Panny Marie
Furth im Wald (D)
Roku 1585 byl dosud pozdně gotický filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie povýšen na farní. Když už počátkem 18. století jeho velikost nedostačovala, bylo rozhodnuto o stavbě většího kostela dle plánů Michaela Wolfa ze Stadtamhofu. Na výzdobě interiéru se podílel Andreas Merz (fresky),
truhlářský mistr Han Wolfgang Fischer (hlavní oltář, 1735-38), sochař Johann Paul Hager z Kötztingu a malíř Georg Andreas Zellner z Furthu. Věžní báň byla osazena r. 1739 a kostel byl znovu slavnostně vysvěcen roku 1765 světícím biskupem baronem von Wolframsdorf.
Teprve však počátkem 90. let 19. století získal kostel svou dnešní monumentalitu: podle plánů G.Denglera byl téměř dvojnásobně prodloužen a doplněn o příčnou loď s emporami a příslušnými oltáři. Tyto oltáře a kazatelna vznikly v tehdy novém novorenesančním slohu, celý kostel byl vymalován v nazarénském stylu a původní krypta byla změněna v lurdskou jeskyni.
Kostelní věž dosahuje výšky 45 m a ukrývá v sobě celkem čtyři zvony, z nichž nejstarší (1764) a nejmenší („Maria Hilf“) je vidět ve věžní lucerně. Nahoře na úplné špičce kostelní věže je umístěna socha sv. Floriána.
Původní varhany byly postaveny r.1788 jako dvoumanuálové o 19 rejstřících varhanářem Johannesem Andreasem Weisem. Postupem doby byl nástroj opakovaně rozšiřován. Od poslední přestavby (1982) disponuje nástroj 32 rejstříky ve 3 manuálech a pedále. Hrací traktura je mechanická, ovládání rejstříků elektrické.
Nahoru Zpětkostel Panny Marie Bolestné
Hamry
Obec Hamry vznikla počátkem 13.století v rámci osídlování pohraničních hvozdů za Albrechta III. z Bogenu, po vymření jehož rodu připadla zpět české koruně. Další zmínka o obci coby hornické osadě na těžbu železné rudy pochází z 15.století. Byly tu i sklárny s četnými brusírnami skla, královská rychta jako centrum okolních králováckých dvorů. V 19.století zde pak vznikla i papírna.- Po 2. světové válce byli místní němečtí obyvatelé vyhoštěni a v Zadních Hamrech byla postavena velká kasárna.
Kostel Bolestné Panny Marie, zvaný Kollerův, vznikl na místě původní kaple, přestavěné r.1773 na jednolodní kostel obdélníkového půdorysu s Olivetskou kaplí a sakristií na severní straně. Roku 1993 byl poničený kostel hamerskými rodáky znovu zrekonstruován a vyzdoben tradičními podmalbami na skle, zobrazujícími české světce. Ke kostelu vede křížová cesta – Společná cesta Panny Marie s Ježíškem.
Nahoru Zpětkostel sv. Bartoloměje
Harrling (D)
Barokní kostel sv. Bartoloměje v Harrlingu byl vystavěn z lomového kamene v letech 1761-68. Spolu s hřbitovem tvoří střed obce. Na hlavním oltáři je zobrazen klečící patron kostela sv. Bartoloměj, na bočních oltářích sv. Karel Boromejský a sv. Jan Nepomucký. V presbytáři se ještě nacházejí sochy sv.
Šebestiána a Panny Marie Svatohorské. Mariánský oltář zobrazuje Pannu Marii se zářícím věncem a nese sochy sv. Aloise z Gonzagy a sv. Petra. Varhany na kůru pocházejí z r. 1819. Ve věži jsou čtyři zvony, které pravidelně svolávají na bohoslužby a vyzvánějí klekání.
Roku 1985 konsekroval světící biskup Karl Flügel z Řezna oltář versus populum s ostatky mučedníků Aurelia a Jocundea. Oltář nese vyobrazení Adama a Evy v ráji, Narození Páně, Ukřižování, Zmrtvýchvstání a Cestu do Emauz, zezadu pak Poslední večeři. Křtitelnice pak zobrazuje symboliku pěti kontinentů.
Roku 2001 byla farnost sloučena do celku duchovní správy Harrling-Zandt-Altrandsberg o počtu 2600 věřících.
Nahoru ZpětKostel Povýšení sv. Kříže
Chlistov
Osada Chlistov vznikla asi v polovině 12 století. První historická zmínka o kostelu Povýšení sv. Kříže datovaná k roku 1360 je zároveň i první zmínkou o obci Chlistov. Podle řídícího učitele P. Netala, který připravil na počátku 20. století kampeličkový tisk o historii Chlistova a okolních obcí, měli podací právo ke kostelu místní vladykové spolu s vladyky ze Střeziměře a Hradiště.
Kostel je zřejmě gotického původu, Ferdinand Vaněk a dr. Karel Hostaš ve svém „Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okrese Klatovském ..“ vydaném v roce 1899 v Praze uvádějí, že kostel „tak jak nyní jest poukazuje na počátek 14. století (coby dobu svého vzniku), avšak věž, která při něm ještě r. 1830 stávala, a měla v nejvyšším patře podvojná okna, nasvědčovala by založení staršímu.“ Zmíněná věž vzala za své při požáru.
Dlouhou dobu byl kostel jen filiálním kostelem fary Stobořické (dnes Zdebořice), v roce 1785 za císaře Josefa II. byla zde zřízena lokalie, která byla roku 1857 proměněna na faru. Tato změna byla zřejmě impulsem i k novogotické úpravě kostela, který byl koncem 19. st. též vybaven poměrně kvalitními varhanami. Tento jednomanuálový nástroj o devíti registrech, vybavený pedálovou spojkou a dvěma pevnými kombinacemi, je dílem ve své době špičkové varhanářské dílny bratří Riegerů z Krnova.
A právě varhany lákají do malého vesnického kostela i dnes. V roce 2007 byly péčí farníků a za přispění mnoha lidí opraveny. Kostel se stal svědkem několika zajímavých hudebních akcí (varhanní koncerty, několik koncertů v provedení Kolegia pro duchovní hudbu Klatovy, včetně předpremiéry provedení barokních Brixiho nešpor a Kaiserrequiem od J. J. Fuxe před jejich premiérami v rámci projektu Barokní jezuitské Klatovy), uskutečnila se zde série duchovních setkání a mší sv. (celebrovaných např. jezuitským provinciálem P. Hylmarem, jezuity P. Čunkem, Havlíčkem, Heroldem či P. Wirthem). Při těchto akcích byly sbírky věnovány právě na opravu varhan, účinkující vystupovali bez nároku na honorář.
další informace o lokalitě
Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele
Chudenice
Nejstarší památkou Chudenic je děkanský kostel sv. Jana Křtitele z první poloviny 14. století. Založen byl však o více než jedno století dříve (kolem roku 1200) Drslavem Czerninem z Chudenic, jak o tom svědčí starý, dosud zachovaný nápis ve freskách na skruži presbytáře. V první polovině 16. století byla přistavena renesanční sakristie, roku 1660 pak věž se zvonicí, vysoká 36 metrů, která teprve v pozdějším období získala svou charakteristickou báň. Roku 1810 byla postavena a oratoř na jižní straně. V roce 1906 byl chrám povýšen na děkanský, roku 1912 byly započaty úpravy interiéru - rekonstruovala se kruchta a do varhanní skříně z konce 18.století byly osazeny nové varhany z dílny sušického varhanáře Matěje Vunše, které r. 2003 prošly generální opravou a byly slavnostně vysvěceny. - Fresky v presbytáři jsou pravděpodobně z počátku 14.století, stropní malby ze století sedmnáctého. Umělecky i historicky nejcennější památkou jsou obrazy na hlavním oltáři z roku 1505. Z téhož roku je i podlouhlý dřevěný obraz (predela) Zvěstování P.Marie, obé od Mistra chudenického oltáře.
Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele
Janovice nad Úhlavou
První zmínka o obci pochází z r.1290, kdy patřila pánům Janovských z Janovic. V téže době byl založen místní jednolodní kostel zasvěcený sv.Janu Křtiteli, v jehož presbytáři se nacházejí vzácné fresky z 1.třetiny 14.století, zobrazující Krista v mandorle, P.Marii, sv.Jana Předchůdce (Deesis),
apoštoly, světce, symboly evangelistů, poslední soud a stětí sv.Jana, restaurované ve 2.polovině 50.let 20.století akademickým malířem Františkem Kotrbou, který měl vřelý vztah k Pošumaví a nedaleké Klenové zvláště. Odkrytý a konzervovaný celek v fresek v presbytáři působí přes všechna poškození monumentálním dojmem. Portálový hlavní oltář s plastikami pochází z 2.poloviny 18.století.
Nahoru Zpětkostel sv. Máří Magdaleny
Kirchaitnach (D)
Původně se kostel tohoto zasvěcení nalézal asi kilometr za vsí. Coby filiální kostel k Viechtachu s velkou spádovou oblastí byl kostel v průběhu 17. až 19. století jako nedostačující několikrát přestavován. Od roku 1885 aitnašští spolu s najatými italskými dělníky zahájili stavbu nové kostelní budovy uvnitř obce, a již roku 1889 mohl být tento novorománský kostel slavnostně vysvěcen; o necelých sto let později byl pak zrestaurován.
Kostel je díky použitému stavebnímu materiálu nazýván také jako „červený kostel“. Nad úzkým závěrem se vypíná věž se špičatou bání. Vybavení lodi pochází z doby výstavby kostela. Svaté Máří Magdaleně, patronce kostela, byl zasvěcen již také původní kostel mimo osadu. Světice je zobrazena jako kajícnice na hlavním oltáři, ale také na dvou malbách v nazarénském stylu, které se nalézají v kostelní lodi: na jedné je Máří Magdalena pod křížem ve společnosti Panny Marie a sv. Jana - a na druhé se jí zjevuje zmrtvýchvstalý Kristus coby zahradník. Pozornost zaslouží také dekorativní šablonové zdobení. Na stropě je pak zobrazen křest Páně a Nesení kříže.
Nahoru ZpětJezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
Klatovy
Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.
Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.
Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí.
V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.
Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.
další informace o lokalitě
Nahoru Zpětkostel Nejsvětější Trojice
Kollnburg (D)
Kollnburský kostel je již z dálky viditelnou dominantou kraje.
Původně se však jednalo o zámeckou kapli, zřízenou r. 1365 Albrechtem Nussberským, v níž zámecký kaplan sloužil bohoslužby pouze pro šlechtu. Z této doby pochází polychromovaná pískovcová Pieta, uchovávaná dodnes na faře. - Kostel ve své dnešní celistvé podobě s charakteristickou cibulovou věží, vypínající se nad čelní stěnou presbytáře, a vnitřním vybavením pocházejí z roku 1676. Koncem 19. století byl kostel rozšířen západním směrem. Raně barokní „nelehkost“ nevysokého sálu s malým, trojúhelníkovitě vybíhajícím presbytářem zůstala přitom zachována. Do valené klenby vytažené opěrné pásy člení loď na tři části.
Na varhanách se nachází původní vyobrazení Nejsvětější Trojice z poloviny 15.století. Pozdně gotická řezbářská práce zachycuje Korunování Panny Marie Nejsvětější Trojicí. Zvláštností je zobrazení Trojice třemi korununesoucími, vousem zarostlými mužskými figurami, vykazujícími značnou podobnost se Třemi Králi. Barokní zobrazení trojiční skupiny se pak nachází ve střední části hlavního oltáře.
Nahoru Zpětkostel sv. Ulricha
Lam (D)
První listinná zmínka o Lamu pochází z r.1279, když biskup Jindřich z Řezna věnoval území mezi šumavskými vrcholy Ostrým, Javorem a Svarohem benediktinskému klášteru Rott am Inn. Mniši tuto do té doby zřejmě neosídlenou krajinu kolonizovali novými obyvateli z oblasti Sv. Ulricha u Pillersee, kteří si zde záhy zřídili kapličku k poctě sv. Ulricha. Již r.1322 je pak Lam uváděn jako samostatná farnost. Během husitských válek (1420-30) byl Lam, stejně jako mnohá další místa v okolí, opakovaně vypleněn. (V přirovnání k tomuto byly pak následky třicetileté války vcelku nepatrné.) Původní románský kostel podlehl spolu s valnou částí obce r.1699 ničivému požáru. Zachovala se pouze věž – a celé půlstoletí trvalo, než byl postaven chrám nový, barokní, a věž dostala svoji charakteristickou cibulovou báň.
Nahoru Zpětkostel sv. Martina
Miltach (D)
První sakrální stavba v Miltachu pravděpodobně vznikla již v rozmezí let 1050-1100. Po mnoha přestavbách a rozšiřováních nese podoba dnešního kostela stavební rysy mnoha epoch: čtvercový půdorys věže značí její románské založení, stejně jako typická zdvojená okna, dnes zakrytá vysokou střechou. Presbytář pochází z gotického období, křížovou klenbu zakončují znaky Chamu a kamenické huti. Kolem poloviny 18. století byl kostel částečně barokizován, a tehdy byla věž navýšena o osmihrannou část (se čtyřmi arkádami a osmi zvukovými průduchy). Nedostačující velikost chrámové lodi a částečně její horšící se statika vedly r. 1974 k jejímu stržení a velkému rozšíření dle plánů prof. Karla Habermanna z Buchendorfu u Mnichova. Nově postavený kostel vysvětil r. 1976 světící biskup Karl Flügel z Řezna. Protože nová střecha má stejný tvar, jako střecha původní, kostel sv. Martina harmonicky dotváří obraz obce. Nová budova lodi by se stavebně dala zařadit do funkcionalismu, přičemž uvnitř úzký pruh světla dotváří na západním štítu zajímavé efekty. Rokokový hlavní oltář pochází z roku 1760. Obraz na něm představuje známý výjev sv. Martina dělícího se o plášť. Archeologický průzkum v letech 1975-6 odhalil fragmenty středověké malby představující Poslední večeři Páně. Nejstarší část vnitřního zařízení představuje pozdně gotický dřevěný reliéf zobrazující Smrt Panny Marie (kolem r. 1480). Ze čtyř zvonů ve věži pochází nejstarší z r. 1894, ostatní tři doplňují jeho zvuk až od roku 1951.
Nahoru Zpětkostel sv. Prokopa
Nezdice
Zřejmě koncem 11. století vystavěli Nezdičtí na návrší nad Úhlavou vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románskou kapli ke cti sv. Prokopa. Farní pamětní kniha uvádí : “že se tu sv. Prokop ctíval hned brzo po blahoslavené smrti své“ (tj. po r. 1053). Počátkem 14. století byl k předpokládané románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík, jemuž původní kaple sloužila coby sakristie. V 2. polovině 17. století již byl však tento v havarijním stavu a hrozil zřícením. Až mezi lety 1720 – 1730 jej nechala mladá hraběnka Františka Augusta Törringová z Jettenbachu na Červeném Poříčí (kam Nezdice patřily od r. 1707 panstvím) přestavět dle plánů architekta Františka Ignáce Prée. K pětibokému gotickému presbyteriu, kterému tak opět připadla funkce sakristie, byla přistavěna vyšší a širší chrámová loď, čímž stavba nabyla podoby kříže. Přestavba byla dokončena až v době kolem roku 1760, kdy kostel získal omítky a byl kompletně zařízen. V soupisu kostelního inventáře v té době najdeme i varhany.
Nahoru Zpětkostel sv. Tomáše apoštola
Nýrsko
Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885-1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě.
Nejstarší budovou města je nepochybně farní kostel sv. Tomáše apoštola, který své stáří potvrzuje obrannou povahou vlastní stavby spolu se starou částí hřbitova. První písemná zmínka je z roku 1352, ale kostel byl pravděpodobně postaven na návrší částečně obtékaném řekou již ve 13. století.
Kostel je jednolodní, gotický, kněžiště má křížovou žebrovou klenbu a loď kostela je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Zařízení kostela pochází z 18. století, mnohé předměty byly původně v dnes již neexistujícím filiálním kostele na náměstí. Přístavba a vysvěcení čtyřboké kaple Panny Marie se uskutečnily na konci 17. století.
Nad schody ke kostelu je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1736, která stávala do sedmdesátých let na náměstí u zrušeného kostela.
Nahoru Zpětkostel sv. Máří Magdaleny
Platting (D)
Dnešní původně barokní farní kostel sv. Marie Magdalské byl roku 1760 postaven na místě, kde je již roku 1379 původní hlavní plattlingský kostel, který však postupem času již kapacitně nedostačoval vzrůstající farní obci. Ve druhé polovině 17. století byl však již tento kostelík v natolik špatném technickém stavu, že bylo rozhodnuto o jeho stržení a vystavení stavby nové. 28. září 1760 vysvětil nový kostel řezenský pomocný biskup Johann Anton Sebastian svobodný pán z Wolframsdorfu. S výjimkou rozsáhlejších retaurátorkých prací došlo k větším stavebním úpravám až koncem 19. století. Roku 1868 byla barokní cibulová kopule věže snesena a věž osazena novou, do výše čnící jehlanovou třechou (49m). V letech 1889/90 byly kvůli nebezpečí zřícení strženy veškeré barokní klenby včetně štuků a fresek. 3. května 1931 vysvětil arcibiskup Michael Buchberger nový kostel, konečně povýšený na farní – po více než 550 letech po vystavení prvního kostelíku v nové osadě Plattling.
Nahoru ZpětHusův chrám
Plzeň
Českobratrská církev evangelická (ČCE) má v Plzni dva sbory. Starší je Husův – Západní sbor. Po vyhlášení Tolerančního patentu v roce 1781 se v Plzni nenašli žádní evangelíci. Teprve v 60. letech 19. století začali s přílivem nových obyvatel přicházet do Plzně také čeští evangelíci. V roce 1869 byl postaven první evangelický kostel v Plzni, nyní budovu užívá CČSH. Až v roce 1913 vznikl český reformovaný sbor, po roce 1918 sbor ČCE.
Členové sboru se rozhodli k vybudování kostela. Návrh vypracoval ing. arch. B. Chvojka a 6. července 1924 byl položen základní kámen. Stavbu provedl plzeňský stavitel F. Vachta.
Jedná se o výraznou dvoupatrovou stavbu v modernistickém stylu, rohovou budovu, jejíž dominantu v průčelí tvoří přes 30?m vysoká věž s kalichem. 6. července 1925 byl Husův chrám na rohu dnešní Němejcovy a Borské ulice slavnostně otevřen. Kromě vlastní modlitebny se 600 místy má kostel další všestranně použitelné místnosti.
Prvním kazatelem byl farář Ebenezer Otter. který sboru sloužil celých 42 let a prožil s ním radostné začátky, dobu rozvoje po 1. světové válce a vznik ČCE, ale také bídná válečná léta, kdy i se svým synem Jiřím okusil hrůzy nacistického vězení. Další kazatelé věrně sloužili v těžkém období totalitního režimu.
Od roku 1932 se na hoře Bzí u Blovic koná bohoslužebné shromáždění na paměť Husitského manifestu, který na tomto místě 17. září 1419 vyhlásil Václav Koranda starší. Články tohoto manifestu se později staly základem známých čtyř pražských artikulů.
Nahoru Zpětkostel sv. Jana Nepomuckého
Plzeň
Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885-1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě.
Trojlodní, více než 50 m dlouhý chrám je sklenutý na dvanáct sloupů zdobených ornamenty a figurálními motivy. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého a boční oltáře P.Marie Ustavičné pomoci a sv.Josefa vytvořil podle návrhů prof. Jana Kastnera akademický sochař František Kadeřábek v Praze.
V prostoru pod kůrem byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Varhany postavili r.1915 bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Třímanuálové pneumatické varhany disponují 45 rejstříky a četnými kombinacemi. V nedávné době prošly generální opravou (slavnostně vysvěceny r.2005).
Nahoru Zpětměstský farní kostel sv. Michaela
Regen (D)
Regenský městský farní kostel sv.Michaela je chrám byl ovlivněn v průběhu věků mnoha stavebními styly. Ve své dnešní podobě jej tvoří dvě věže, stará a nová budova a integrovaná boční kaple. Patronem kostela je archanděl Michael.
Původní malý dřevěný kostelík vznikl pravděpodobně již r.1035, a kolem r.1100 vyrostla masivní obranná věž, tehdy stojící opodál. Kolem r.1270 vznikl na místě dřevěného kostelíku románský kostel, z něhož se do dnešních dnů dochovala malá kostelní věžička. 1473 byla chrámová loď nově postavena v gotickém slohu a spojena s obrannou věží. Za třicetileté války kostel vypálili Švédové. Nový kostel (dokončený r.1657) byl již vybaven barokním mobiliářem. Během rozsáhlé renovace interiéru r.1861 byl kostel zařízen novorománsky. 1966-1969 byla moderní přístavbou chrámová loď rozšířena východním směrem.
Bohatou historii kostela připomínají konkrétní památky: regenská Madona (cca 1390) románský kostel, pozdně gotická práce Tělo Krista, které visí do dnešních dnů nad oltářem, gotické období, plastiky sv. Šebestiána a sv.Jana Nepomuckého upomínají na barokní časy a novorománské plastiky Panny Marie, sv. Michaela a sv.Floriána na 19. století.
Dvoumanuálové varhany s 31 rejstříky a přibližně 1800 píšťalami byly postaveny v letech 1962-68.
Poslední úpravy vnitřního prostoru proběhly v letech 2001-3. Novou oltářní stěnu zdobí motivy ze Slunečního zpěvu sv. Františka z Assisi.
Nahoru Zpětkostel sv. Václava
Švihov
Brzy po ukrutné smrti přemyslovského knížete Václava jej začali Čechové pokládat za svatého, což mělo za následek četná věnování nově postavených kostelů do ochrany tohoto světce – a nejinak tomu bylo ve Švihově, zapadlém koutě pod Šumavou, kde se pohanství déle udržovalo než v kraji. Půdorys původní kostelíku (
který byl již v polovině 14. století označován jako farní) byl v průběhu 14. století zvětšen a kostel nově vystavěn v gotickém slohu se dvěma věžemi. Roku 1744 však celý shořel, zůstaly pouze obvodové zdi, jejichž statika nebyla požárem nijak porušena, a tak mohly být zavzaty do lodi nové kostelní stavby. Tuto stavbu financoval patron kostela a majitel švihovského panství hrabě Prokop Vojtěch Czernin z Chudenic, jak o tom svědčí nápis na vítězném oblouku: „EXVsta eX Černin traXI hVnC renoVata DeCoreM“, t.j. „shořev od Černína dostal jsem obnovou tuto okrasu“ (1747).
Varhany na kůru pocházejí z r. 1748. Dělal je za 200 zl. nákladem faráře Stella (150 zl. dal sám) varhanář Jan Adam Pleyer z Lokti, jenž si na píšťaly vymínil si jednu cínovou rakev z krypty. Bohužel nástroj loketské školy se do našich dnů nedochoval – do původní varhanní skříně byl před sto lety postaven romantický nástroj z dílny sušického varhanáře Matěje Vunše.
Nahoru ZpětHrad Velhartice
Velhartice
Hrad Velhartice stojí na ostrohu nad levým břehem řeky Ostružná v obci Velhartice (okres Klatovy). Byl založen na přelomu 13. a 14. století pány z Velhartic, dědičnými komorníky Karla IV. V 15. století zdědili hrad páni z (Jindřichova) Hradce. Menhard z Hradce nechal po husitských válkách hrad opevnit, a dočasně zde dokonce byly uchovávány české královské korunovační klenoty.
Po bitvě na Bílé hoře připadl hrad Velhartice Baltasaru Marradasovi a po něm Martinu de Hoeff-Huertovi. Tento zboural část opevnění v prostoru horního nádvoří, které nahradil dvoupatrovým renesančním palácem s arkádami. Vzhledem k nucené rekatolizaci byl nový majitel u svých poddaných neoblíbený, a jeho osoba je zahalena mnoha legendami.
Po Huertově smrti měnil hrad často majitele a chátral. Posledním (soukromým) majitelem hradu a zámku byl právník Josef Windisch-Graetz, r. 1946 mu pak byl tento majetek vyvlastněn a připadl státu.
Dominanty hradu tvoří zříceniny gotického paláce zvaného Rajský dům (mělo se v něm žít jako v Ráji), který sloužil k obývání a jeho spodní patro jako sýpka, a naproti stojící věží Putnou, která měla obytný i obranný charakter. Své jméno dostala Putna od podobnosti s nádobou na vodu – putnou.
Obě části hradu jsou spojeny světově unikátním gotickým kamenný mostem se čtyřmi lomenými oblouky. Most pravděpodobně nechal postavit Menhart z Hradce. Ten měl v úmyslu uschovat zde korunovační klenoty v době, kdy byl Karlštejn ohrožen husity. Ty sem nakonec byly dopraveny v době Menhartových sporů s Jiřím z Poděbrad a byly zde uschovány po dobu pěti let. Zajímavostí tohoto mostu je, že nedoléhá ani k jedné budově, budovy totiž byly s kamenným tělem mostu spojeny dřevěnými padacími můstky, což bylo součástí obranných opatření.
Součástí hradu je i reservoár na vodu, který byl plněn dešťovou vodou sváděnou ze střech. K Rajskému domu přiléhá pozdně renesanční zámecké křídlo s původními arkádami, postavené r. 1627, podle svého stavitele bývá nazýváno Huertovým křídlem. Součástí areálu hradu je i budova bývalého pivovaru, zbytky vinopalny, kde se pálila pálenka z vína, trosky hradebních zdí a hospodářských objektů. Hrad je národní kulturní památkou.
Nahoru Zpětměstský farní kostel sv. Augustina
Viechtach (D)
Katedrála Bavorského lesa – tak je po právu nazýván městský farní kostel sv. Augustina, který patří k nejkrásnějším rokokovým kostelům v kraji.
První (gotická) stavba tohoto (původně ještě Panně Marii zasvěceného) kostela byla pravděpodobně postavena kolem roku 1415. Kostel několikrát zcela vyhořel.
Po posledním požáru v r.1729 začali viechtachští se stavbou dnešní budovy kostela, která se však kvůli nedostatku peněz protáhla až do r.1763. Od té doby však do špičky vybíhající kupole věže představuje jeden ze symbolů města.
Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele
Vřeskovice
Kostel, který je výraznou dominantou okolí, byl postaven v roce 1235. Roku 1245 je uváděn mezi deseti kostely, které obstarával kladrubský opat Reiner. Původní gotická stavba byla v 16. stol. přestavěna a v roce 1870 rozšířena o boční lodě, předsíň s kruchtou a průčelí se třemi vchody a balkonem. Vnitřní zařízení kostela je barokní z 18. století. V pravé postranní lodi kostela se nachází dva náhrobky z červeného mramoru. Jedná se o náhrobní kameny Albrechta Šice a Alžběty Šicové z Drahenic. Další náhrobní kameny byly překryty při kladení nové podlahy. Nynější podoba je z roku 1870. Varhany v kostele jsou z roku 1863 a podíleli se na nich Josef Garther z Prahy a Ferdinand Guth z Čisté u Rakovníka. - Na vřeskovické faře vyrostla Hana Kvapilová, choť básníka a dramatika Jaroslava Kvapila. Zde je dějiště Kvapilova dramatu „Oblaka“.
Nahoru ZpětMěstský kostel sv. Mikuláše
Zwiesel (D)
Jeho 86 m vysoká kostelní věž – nejvyšší v pasovské diecézi – činí z novogotického kostela sv.Mikuláše dominantu rušného sklářského města.
Trojlodní stavba z pálených cihel byla postavena v létech 1892 – 96 podle plánů mnichovského architekta Johanna Baptisty Schotta (1853 – 1913) a již brzy začínala být nazývána "katedrálou Bavorského lesa". Během generální opravy v letech 1983-1987 byl vnitřek kostela barevně nově natónován tak, aby barevné ladění zvýraznilo čistou linii vnitřního prostoru a podtrhlo architektonickou a uměleckou hodnotu celé stavby.
Ve středu v křížení kostela je umístěn moderní keramický obětní stůl a ambon od roku 1940 narozeného umělce Horsta Fochlera z Ihlerstein bei Kehlheim, který ideálním způsobem ladí s novogotickým zařízením kostela (lavní oltář, boční oltáře, kazatelna, křížová cesta a chórové lavice).
Za pozornost stojí také socha ukřižovaného Spasitele v životní velikosti, dílo nejvýznačnějšího rokokového augsburského řezbáře Ehrgotta Bernharda Bendla z r. 1730 a Pieta v pravé boční kapli, dílo neznámého mistra z okolí Mondsee (cca 1550).
Zápůjčku od města Zwiesel předsravuje stříbrný tepaný reliéf s reliéfem patrona kostela sv.Mikuláše (patrocinium 6.prosince).
Kostel se může pochlubit třímanuálovými varhany s 48 znějícími rejstříky, které roku 1979 postavila v roku 1990 pasovská firma Eisenbarth a ještě téhož roku byly vysvěceny.
Městský farní kostel vznikl jako dílo náboženského hnutí – a dnes patří bezesporu k nejvýraznějším chrámovým stavbám z 19.století v pasovské diecézi.
další informace o lokalitě
Přehled pramenů a literatury: Hostaš, K. - Vaněk, F: Soupis památek, Politický okres přeštický (197), str. 104-106 link Lampl, S. - Braasch, O.: Oberpfalz, Baudenkmäler, archäologische Geländedenkmäler, str. 123 link Poche, E. a kol.: Umělecké památky Čech I-IV, Academia Praha 1977-1982 Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005 Váňová, L. - Procházka, Z.: Klatovy, historicko-turistický průvodce č.14 (Texte auf Tschechisch, Englisch und Deutsch), Nakladatelství Českého lesa Domažlice 2000 Wikipedia, volná encyklopedie (Kollnburg (D)) internetové prezentace obecních úřadů (Arnbruck (D), Běšiny, Blovice, Böbrach (D), Bor u Tachova, Dešenice, Janovice nad Úhlavou, Nezdice, Viechtach) internetové stránky římskokatolické farnosti Plattling link internetový portál „Bayerischer-Wald-Ferien (Böbrach) link internetový portál CZRegion (Vřeskovice) link internetový portál RegioWiki.de (Arnbruck) link internetový portál Panoramio.com (Arnbruck) link, Pixelio.de (Arnbruck) internetový portál Mapin.uhlava.cz (Dolany, Vřeskovice) link internetový portál link (Dolany, Vřeskovice) internetový portál link (Dolany) internetový portál link (Plzeň – Husův chrám) internetové stránky římskokatolické farnosti Švihov link Text původně pochází z knihy Františka Zemana „Kniha o Švihově a okolí (sepsal František Teplý, archivář)“, 1927. Fotografie u článku pochází z link (fotoalbum švihovské farnosti na portálu rajče.cz) informace o hradu Velhartice z internetové encyklopedie Wikipedie CZ D, autorem fotografie je Michal Pilař (licence CC, link) informace o kostele sv. Tomáše v Nýrsku: link, fotografie z portálu Šumavanet.cz link informace o kostelu sv. Ulricha v Lamu z: Sanetra, Kurt: Lam, Bayer.Wald. Katholische Pfarrkirche Sankt Ulrich. 1. Aufl. - München, Zürich: Schnell & Steiner 1980. Laskavě poskytl pan Jan Palek.
informace o kostele sv. Augustina ve Viechtachu link ,link, obrázek (foto Konrad Lackerbeck, licence CC)
informace o kostelu sv. Bartoloměje v Harrlingu + foto – laskavé sdělení a zaslání p. Erwina Wierera.
informace o kostele sv. Martina v Miltachu link, fotografie (autor O DM, licence CC)
informace o kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Furth im Wald - Heinrich Blab: Furth im Wald. Stadtpfarrkirche Maria Himmelfahrt, Kunstführer Nr. 1133, Verlag Schnell & Steiner, München, Zürich 1. Aufl. 1978 , článek na wikipedii zde, fotografie (autor „Powerbiker1“ / Thomas Kees, licence CC
informace o kostele sv. Alžběty v Blaibachu link, fotografie (autor Konrad Lackerbeck, licence CC)
informace o kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kötztingu link, fotografie (autor Jacquesverlaeken, licence CC)
link (fotografie Husova chrámu, autor Milan Zahn, licence CC)