Místa konání

Bad Kötzting (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Běšiny ~ kostel Navštívení Panny Marie
• Blovice ~ kostel sv. Jana Evangelisty
• Böbrach (D) ~ kostel sv. Mikuláše
• Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Bor u Tachova ~ kostel sv. Mikuláše
• Dešenice ~ kostel sv.Mikuláše
• Haibühl (D) ~ kostel sv.Wolfganga
• Hamry ~ kostel Panny Marie Bolestné
• Harrling (D) ~ kostel sv. Bartoloměje
• Hohenwarth (D) ~ kostel s. Jana Křtitele
• Chamerau (D) ~ kostel sv. Petra a Pavla
• Chudenice ~ kostel sv. Jana Křtitele
• Janovice nad Úhlavou~ kostel sv. Jana Křtitele
• Klatovy ~ Děkanský kostel Narození Panny Marie
• Klatovy ~ Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
• Lam (D) ~ kostel sv. Ulricha
• Lohberg (D) ~ kostel sv.Walburgy
• Nezdice ~ kostel sv. Prokopa
• Nýrsko ~ kostel sv. Tomáše apoštola
• Plattling (D) ~ kostel sv. Máří Magdaleny
• Plzeň ~ kostel sv. Jana Nepomuckého
• Rimbach (D) ~ kostel sv. Michaela
• Strážov ~ kostel sv. Jiří
• Zwiesel (D) ~ Městský kostel sv. Mikuláše

Nahoru Zpětkostel Nanebevzetí Panny Marie

Bad Kötzting (D)

V komplexu tzv. opevněného kostela*, pozdně středověkého typu pevnosti se hřbitovem, kostelem a hradem dokumentuje malé, ovšem na sbírky bohaté muzeum mj. více než 600 trvající historii místních proslulých „Letničních rytířských poutí“.
Městský farní kostel představuje střed této původně středověké pevnosti s dvojitým hradebním pásem a příkopy. Kostel, poprvé uváděný r. 1179 v papežské bule, byl v průběhu 18. století rozšířen a vybaven novým barokním zařízením. Věž byla zvýšena a osazena cibulovitou bání s lucernou. Budova hradu sloužila od roku 1361 jako sídlo zemského a vrchnostenského soudu a od roku 1805 pak jako fara.

*Opevněný kostel je typ kostela, který kromě náboženských účelů sloužil v neklidných dobách místním obyvatelům také jako útočiště.

Nahoru Zpětkostel navštívení Panny Marie

Běšiny

Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání. Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí.
V roce 1781 došlo v Běšinech k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel Navštívení Panny Marie. Především zásluhou tehdejšího faráře došlo po mnoha letech k jeho rekonstrukci. Protože kostel u sv. Bartoloměje již hrozil sesutím, byl z něj do běšinského kostela převezen zvon spolu s veškerým náčiním pro bohoslužby a kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech byl ustanoven kostelem farním. Původně měla místní kaple jeden zvon, nyní byly tedy na věži kostela zvony dva. Ten třetí sem darovala kaple sv. Jana Nepomuckého v lese Oboře u Týnce, která byla nakonec uzavřena. Z této kaple pocházejí také varhany, které byly též darovány běšinskému kostelu.

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Evangelisty

Blovice

První zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy ji založili mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera ze Zelené hory u Nepomuku. Jednolodní kostel sv.Jana Evangelisty je uváděn již ve 2.polovině 14.století. Ve své dnešní podobě byl vystavěn ve 2.polovině 18.století Kolowraty z Krakowa. Na hlavním průčelí je umístěno šest soch českých patronů od E.A.Maxe. Zařízení interiéru je rokokové a klasicistní z doby výstavby kostela: monumentální portálový hlavní oltář s obrazem titulárního světce, boční sochařské oltáře sv.Josefa a Sedmibolestné Panny Marie a další. Nádherně sochařsky zdobená je také varhanní skříň na kůru. – U kostela se nalézá také empírová hrobní kaple, postavená v 1.polovině 19.století.

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Böbrach (D)

První listinná zmínka o böbrašském kostele pochází z roku 1209, kdy hrabě Berthold z Bogenu věnoval před svou poutí do Říma mj. farnost Böbrach spolu s vesnicí klášteru Niederaltaich. Tehdy patřil Böbrach (Pebraha) pod farnost Arnbruck. Roku 1351 byl Böbrach povýšen na samostatnou farnost, která klášteru Niederaltaich patřila až do r. 1803. Roku 1961 byla stávající budova kostela zbourána, protože již kapacitně nevyhovovala, a hned roku následujícího byl již vysvěcen kostel nový, prostornější, který slouží věřícím dodnes.

Nahoru ZpětKostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais (D)

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679 – 1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716 – 1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."
Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.
Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem.
Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Bor u Tachova

Kostel v Boru je připomínán již v roce 1282. Tento malý kostelík byl kolem roku 1361 přestavěn v gotickém slohu do podoby, která mu zůstala až do roku 1526, kdy byl znovu přebudován. Z této třetí přestavby se do dnešních dnů dochovala jeho věž, stojící kdysi uprostřed hřbitova.
Dne 22. září 1647 vyhořelo celé město i kostel. V následujících letech byl proto kostel znovu postaven, a to do podoby, kterou zobrazil malíř nástropních fresek dnešního kostela v prvním oblouku klenby nad vstupem do sakristie. Toto dílo čtvrté přestavby vydrželo 80 let a pak se jižní stěna kostelní lodi poblíž věže začala vydouvat do té míry, že celá stavba hrozila zřícením.
V této době, v roce 1736, přichází do Boru jako představitel již diecésních kněží farář Josef Schmidt, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie farnosti, ale celého města. Svou nevšední zálibu v umění a organizační talent využívá nejen ve své každodenní práci pro farnost, ale hlavně k výstavbě dnešního, v pořadí již pátého kostela v městě.
Se stavbou započal v roce 1739 s pouhými dvěma tisíci zlatých, a když pracně opatřil chybějící desetinásobek, tak ji roku 1750 šťastně, jak sám píše, dokončil. Obě tato data najdeme v latinských chronogramech, které jsou zaznamenány v jeho Memorabiliích i v nástropní malbě nad presbytářem. První z nich, ukrývající v sobě letopočet 1739, říká, že "svatému biskupu Mikuláši oddáni vystavěli toto zbožné dílo kníže a lid", kde zmíněný kníže je Karel Tomáš z Löwensteinu. Druhý, zvěčňující rok 1750, pak oznamuje, že "za válečných dob, přinášejících zmar, byl tento kostel s pomocí Boží stavěn a stojí tu dnes jako posel míru". Kostel byl vysvěcen na svátek svého patrona dne 6. prosince 1749 tachovským děkanem J. M. Kniradlem.
Autor projektu této barokní stavby není znám, když nebylo potvrzeno ani předpokládané autorství plzeňského Jakuba Augustona. Stavební práce zahajoval T. V. Ebner (jeho otec pracoval u Kryštofa Dienzenhofera), který ale již v roce 1739 umírá a je vystřídán J. J. Gerstnerem. Tesařské práce zajišťoval J. Marscha z Boru, okna tehdy vyrobil strážský truhlář A. Friedrich.
O všech pracech i výdajích vedl J. Schmidt dodnes ve farní kronice dochované podrobné záznamy, v nichž ale marně hledáme byť by jen nepatrnou zmínku o nástropních malbách. Důvodem je farářova skromnost, protože je financoval sám. A tak i autor fresek je neznámý, i když s vysokou pravděpodobností usuzujeme na plánského purkmistra a freskaře Václava Samuela Schmidta, který byl v té době vedle Eliáše Dollhopfa jediným malířem v širokém okolí, schopným pomalovat tak velké klenební plochy. Svou podobu zanechal malíř na zaslepeném okně jižního kůru, pokud tato postava nezobrazuje nemocného M. Pompa, který bydlel v sousedním domě č. 56 a denně oknem sledoval co se na stavbě děje.
Hlavní oltář, i v detailech podobný würzburské předloze, oltáře postranní i mnoho soch zhotovil J. K. Artschlag, který svůj um získal nejen u otce ve Stráži, ale i v Praze a Bavorsku. Kostelní lavice vyrobil borský B. Gall.
Schmidtova farní Memorabilia dochovala do současnosti také smlouvu z r. 1749 s Ant. Gartnerem na zhotovení varhan. Jejich výrobce, zřejmě nejlepší stavitel varhan v Čechách v 18. století, se narodil, žil a pracoval v Tachově.
Otec borského kostela, jak je J. Schmidt také nazýván, dne 23. 2. 1777 umírá a je ve svém kostele také pochován. Ve hrobce vlevo pod presbytářem sdílí místo posledního odpočinku spolu se švamberskými pány Boru, kteří tam byli pochováváni.
V květnu 1916 byl farní kostel sv. Mikuláše povýšen na děkanský. V květnu 1945 byl chrám poškozen dělostřeleckými granáty a následným požárem, po jeho provizorní opravě se koncem 60. let dočkal nové fasády. Za současného vikáře V. Borna byla počátkem 80. let za pomoci pasovské Caritas international vyměněna celá střecha a opravena věž. Od r. 1991 jsou restaurovány nástropní fresky.

Nahoru Zpětkostel sv.Mikuláše

Dešenice

První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.

Nahoru Zpětkostel sv.Wolfganga

Haibühl (D)

Haibühl je dnes místní částí obce Arrach v hornofalckém okresu Cham. První listinná zmínka o něm pochází z roku 1293. Ve středověku náležel poddansky k benediktinskému klášteru Rott am Inn. Až do 60. let 19. století stála v Haibühlu pouze mešní kaple, která musela být z kapacitních důvodů postupně zvětšována (1876, 1904). Haibühl patřil od počátku do lamské farní správy. Roku 1907 byl povýšen na expozituru a roku 1922 na samostatnou farnost. Do 70. let 20. století se počet obyvatel zdvojnásobil, a protože další rozšíření kostela se nezdálo smysluplným, bylo rozhodnuto o spojení novostavby kostela s původní věží a se zachováním původního vnitřního vybavení.
Vnitřní zařízení kostela sv. Wolfganga bylo povětšinou vyhotoveno v 18. století. Ve 20. nebo 30. letech 18. století byl vyhotoven nový oltář se sochou sv. Wolfganga, později byly na oltář přidány ještě sochy sv. Šebestiána a Floriána. Kolem poloviny století přišla do kostela ještě Panna Maria Růžencová a obraz „Neposkvrněně počaté“. V letech 1793 a 1797 byly do kostela pořízeny dva boční oltáře s obrazy „Uvedení Ježíše do chrámu“ a „Matka sv.Anna“ a snad také v účtech zmiňovaná křtitelnice.
V průběhu 19. a 20. století se v Haibühlu vytvořilo středisko malby na sklo, které již po čtyři generace je v rukou malířské rodiny Stoiberů.

Nahoru Zpětkostel Panny Marie Bolestné

Hamry

Obec Hamry vznikla počátkem 13.století v rámci osídlování pohraničních hvozdů za Albrechta III. z Bogenu, po vymření jehož rodu připadla zpět české koruně. Další zmínka o obci coby hornické osadě na těžbu železné rudy pochází z 15.století. Byly tu i sklárny s četnými brusírnami skla, královská rychta jako centrum okolních králováckých dvorů. V 19.století zde pak vznikla i papírna.- Po 2. světové válce byli místní němečtí obyvatelé vyhoštěni a v Zadních Hamrech byla postavena velká kasárna.
Kostel Bolestné Panny Marie, zvaný Kollerův, vznikl na místě původní kaple, přestavěné r.1773 na jednolodní kostel obdélníkového půdorysu s Olivetskou kaplí a sakristií na severní straně. Roku 1993 byl poničený kostel hamerskými rodáky znovu zrekonstruován a vyzdoben tradičními podmalbami na skle, zobrazujícími české světce. Ke kostelu vede křížová cesta – Společná cesta Panny Marie s Ježíškem.

Nahoru Zpětkostel sv. Bartoloměje

Harrling (D)

Barokní kostel sv. Bartoloměje v Harrlingu byl vystavěn z lomového kamene v letech 1761-68. Spolu s hřbitovem tvoří střed obce. Na hlavním oltáři je zobrazen klečící patron kostela sv. Bartoloměj, na bočních oltářích sv. Karel Boromejský a sv. Jan Nepomucký. V presbytáři se ještě nacházejí sochy sv. Šebestiána a Panny Marie Svatohorské. Mariánský oltář zobrazuje Pannu Marii se zářícím věncem a nese sochy sv. Aloise z Gonzagy a sv. Petra. Varhany na kůru pocházejí z r. 1819. Ve věži jsou čtyři zvony, které pravidelně svolávají na bohoslužby a vyzvánějí klekání.
Roku 1985 konsekroval světící biskup Karl Flügel z Řezna oltář versus populum s ostatky mučedníků Aurelia a Jocundea. Oltář nese vyobrazení Adama a Evy v ráji, Narození Páně, Ukřižování, Zmrtvýchvstání a Cestu do Emauz, zezadu pak Poslední večeři. Křtitelnice pak zobrazuje symboliku pěti kontinentů. Roku 2001 byla farnost sloučena do celku duchovní správy Harrling-Zandt-Altrandsberg o počtu 2600 věřících.

Nahoru Zpětkostel s. Jana Křtitele

Hohenwarth (D)

Hohenwarth je poprvé zmiňován v tzv. Pamětní knize kláštera Reichenbach v r. 1180. Snad už tehdy existovala hradní kaple, zasvěcená sv. Janu Křtiteli. (Úcta ke sv. Janu Křtiteli sahá až do časů křížových výprav.) Roku 1402 je poprvé uváděn v Hohenwarth kostel, který je 1589 zcela přestavěn v pozdně gotickém slohu. Byl postupně rozšiřován a přestavován, až jej v 60. letech 19. století z většiny nahradil kostel nový, postavený v novogotickém slohu. Zachován zůstal pouze pozdně gotický presbytář. Barokní hlavní oltář zobrazuje sv. Jana Křtitele, odkazujícího na Beránka Božího. Na okolo oltáře je ve výšce oken zavěšen novogotický malovaný koberec.
Tři vykládaná okna vznikla v letech 1895-6 v Mayerově krlovské dvorské umělecké dílně v Mnichově a zobrazují Srdce Mariino, Srdce Ježíšovo a Beránka Božího. Novogotický hlavní oltář (i oltře vedlejší – sv. Josefa a Neposkvrněného početí) vyřezal sochař Seywald z Hengersbergu. Na vrchu kazatelny stojí socha sv. Jana Křtitele z počtku 16. století. Vítězný oblouk zobrazuje tzv. nástroje umučení Krista (kladivo, hřebíky, trnovou korunu). Barokní růženec, který visí mezi presbytářem a lodí, pochzí rovněž ze starého kostela. Novogotické zařízení kostela bylo pořízeno ze sbírek mezi věřícími.

Nahoru Zpětkostel sv. Petra a Pavla

Chamerau (D)

Osada Chamerau v údolí řeky Regen je zmíněna ve farním rejstříku diecéze Regensburg již v 1326. Během třicetileté války v roce 1633 však byly kostel a fara vypáleny švédskými vojsky. Až roku 1668 byl farní kostel znovu vystavěn v barokním slohu. V letech 1959-1960 byl kostel rozšířen o moderní osmibokou přístavbu, a stavba kostela tak v sobě kombinuje prvky barokní i současné. V barokaní, zkrácené části kostela jsou původní oltáře, figurky, fresky a staré kostelní lavice, zatímco v rozšířené části je veškeré zařízení moderní, navržrné od badkötztingského umělce Philippa Hennebergera (1902-1980). Také mozaiková křížová cesta pochází od něj.
V kněžišti je umístěn barokní hlavní oltář se sochami svatých Petra a Pavla a svatými Jáchymem a Annou, nástropní freska sv. Štěpána mučedníka a noý obětní stůl. Na pravé straně je oltář Neposkvrněného početí Panny Marie a postavami sv. Barbory a sv. Apollonie. Levý boční oltář je zasvěcen sv. Josefu a stojí na něm sochy sv. Floriána a sv. Šebestiána. Ve vitríně je umístěna replika pražského Jezulátka. (Originál Jezulátka byl v držení španělské aristokracie Manrique de Lara, jehož dcera Marie se r. 1556 provdala za českého šlechtice Vratislava a získala Jezulátko jako svatební dar. Její dcera Polyxena se provdala za knížete z Lobkowicz a roku 1628 darovala sošku Jezulátka pražskému karmelitánskému klášteru. Pražskému Jezulátku je přičítáno mnoha zázraků.) Legenda o původu chamerauské kopie Jezulátka říká, že soška byla v Praze naložena na vůz taženými osmi býky. Vůz byl vyslán sám, bez kočího, a zastavil přesně u kostela v Chamerau. Poutě k Pražskému Jezulátku však započaly a skončily po několika letech.

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele

Chudenice

Nejstarší památkou Chudenic je děkanský kostel sv. Jana Křtitele z první poloviny 14. století. Založen byl však o více než jedno století dříve (kolem roku 1200) Drslavem Czerninem z Chudenic, jak o tom svědčí starý, dosud zachovaný nápis ve freskách na skruži presbytáře. V první polovině 16. století byla přistavena renesanční sakristie, roku 1660 pak věž se zvonicí, vysoká 36 metrů, která teprve v pozdějším období získala svou charakteristickou báň. Roku 1810 byla postavena a oratoř na jižní straně. V roce 1906 byl chrám povýšen na děkanský, roku 1912 byly započaty úpravy interiéru - rekonstruovala se kruchta a do varhanní skříně z konce 18.století byly osazeny nové varhany z dílny sušického varhanáře Matěje Vunše, které r. 2003 prošly generální opravou a byly slavnostně vysvěceny. - Fresky v presbytáři jsou pravděpodobně z počátku 14.století, stropní malby ze století sedmnáctého. Umělecky i historicky nejcennější památkou jsou obrazy na hlavním oltáři z roku 1505. Z téhož roku je i podlouhlý dřevěný obraz (predela) Zvěstování P.Marie, obé od Mistra chudenického oltáře.

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele

Janovice nad Úhlavou

První zmínka o obci pochází z r.1290, kdy patřila pánům Janovských z Janovic. V téže době byl založen místní jednolodní kostel zasvěcený sv.Janu Křtiteli, v jehož presbytáři se nacházejí vzácné fresky z 1.třetiny 14.století, zobrazující Krista v mandorle, P.Marii, sv.Jana Předchůdce (Deesis), apoštoly, světce, symboly evangelistů, poslední soud a stětí sv.Jana, restaurované ve 2.polovině 50.let 20.století akademickým malířem Františkem Kotrbou, který měl vřelý vztah k Pošumaví a nedaleké Klenové zvláště. Odkrytý a konzervovaný celek v fresek v presbytáři působí přes všechna poškození monumentálním dojmem. Portálový hlavní oltář s plastikami pochází z 2.poloviny 18.století.

Nahoru Zpětděkanský kostel Narození Panny Marie

Klatovy

Nepostradatelnou součástí středověkých Klatov byla od počátku stavba děkanského chrámu Panny Marie, provedená ve stylu trojlodní baziliky s minimálně jednou hranolovitou věží a obklopená hřbitovem.
R. 1550 se v důsledku vichřice zřítila klenba kostelní lodi; nebyl nikdo zraněn, ale z lodi zůstaly jen trosky obvodového zdiva. Znám je rovněž stavitel chrámu z této doby - mistr Antonín Salnellyn. jehož portrét je vytesán na poprsni kůru.
Roku 1685 byl do kostela přemístěn zázračný obraz Panny Marie Klatovské a z Klatov se velice rychle stává významné poutní místo. Kostel získává r. 1687 nový hlavní portál s chronogramem, městským znakem a mariánskou soškou, který je dnes zasazen do portálu Bílé věže.
K poslední opravě došlo v létech 1899-1908. V duchu novogotické úpravy byla z fasády odstraněna nejen omítka, ale také některé pozdější barokní přístavky. Na základě staré Willenbergovy kresby byl vyprojektován nový vysoký krov pokrytý břidlicí. Průčelí svatyně oživily sochy Čeňka Vosmíka a plastická výzdoba, navržená architektem Josefem Fantou.
Milostný obraz Panny Marie Klatovské
Na místě dnešní kaple Zjevení Panny Marie zvané Chaloupka žil švec Ondřej Hirschberger, jehož rodina opatrovala s úctou obraz Panny Marie, který ze svého rodiště přivezl pěstoun jeho manželky. Obraz byl volnou kopií podoby Panny Marie, vymalované na stěně místního kostelíka snad již ve 13. století.
Když ševcovská živnost upadla do dluhů, uvažoval Hirschberger o prodeji obrazu. Dne 8.července 1685 se s obrazem naposled přišli rozloučit příbuzní a přátelé, kteří byli svědky zázraku, když se Panna Maria začala na čele potit krví. Tato událost byla počátkem dlouhého církevního procesu, v jehož závěru byla veřejná úcta k Panně Marii Klatovské nakonec schválena. Obraz získal trvale čestné místo na hlavním oltáři klatovského děkanského kostela.

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětJezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Klatovy

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.
Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.
Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí. V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.
Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.
další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Ulricha

Lam (D)

První listinná zmínka o Lamu pochází z r.1279, když biskup Jindřich z Řezna věnoval území mezi šumavskými vrcholy Ostrým, Javorem a Svarohem benediktinskému klášteru Rott am Inn. Mniši tuto do té doby zřejmě neosídlenou krajinu kolonizovali novými obyvateli z oblasti Sv. Ulricha u Pillersee, kteří si zde záhy zřídili kapličku k poctě sv. Ulricha. Již r.1322 je pak Lam uváděn jako samostatná farnost. Během husitských válek (1420-30) byl Lam, stejně jako mnohá další místa v okolí, opakovaně vypleněn. (V přirovnání k tomuto byly pak následky třicetileté války vcelku nepatrné.) Původní románský kostel podlehl spolu s valnou částí obce r.1699 ničivému požáru. Zachovala se pouze věž – a celé půlstoletí trvalo, než byl postaven chrám nový, barokní, a věž dostala svoji charakteristickou cibulovou báň.

Nahoru Zpětkostel sv.Walburgy

Lohberg (D)

Roku 1279 přišli do zalesněné oblasti mezi Velkým Javorem, Ostrým a Svarohem benediktinští mniši z kláštera Rott am Inn s několika tyrolskými osadníky a začali zde kácet lesy a připravovat zemědělskou půdu. První lohberská kaple je zachycena již na mapě z první třetiny 17. století, kostel zasvěcený sv. Walburze je doložen již r.1691. Rozhodnutí o stavbě dnešního kostela padlo roku 1873, a o deset let později nový kostel ke cti sv.Walburgy vysvětil řezenský biskup Ignác von Senestrey.
V noci z 9. na 10.1.1959 lohberský kostel vyhořel. Oheň začal na věži, ale rychle se rozšířil i na zbytek kostela. Lohberští prosili Boha i v okolí o pomoc při novém vystavení farního kostela. 21.11.1959 zažila farnost Lohberg velké zadostiučinění, když (řezenský) biskup Josef Dietl vysvětil znovu zařízený kostel a jeho nové zvony.
Vnitřní zařízení
Oltářní prostor s obětním stolem ve tvaru lodi je zaklenut „hvězdným nebem“. Hlavní oltář se svatostánkem jsou novorománského původu. Patronka kostela v okenní vitráži nese své tradiční atributy: biskupskou berlu a lahvičku s olejem.

Nahoru Zpětkostel sv. Prokopa

Nezdice

Zřejmě koncem 11. století vystavěli Nezdičtí na návrší nad Úhlavou vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románskou kapli ke cti sv. Prokopa. Farní pamětní kniha uvádí : “že se tu sv. Prokop ctíval hned brzo po blahoslavené smrti své“ (tj. po r. 1053). Počátkem 14. století byl k předpokládané románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík, jemuž původní kaple sloužila coby sakristie. V 2. polovině 17. století již byl však tento v havarijním stavu a hrozil zřícením. Až mezi lety 1720 – 1730 jej nechala mladá hraběnka Františka Augusta Törringová z Jettenbachu na Červeném Poříčí (kam Nezdice patřily od r. 1707 panstvím) přestavět dle plánů architekta Františka Ignáce Prée. K pětibokému gotickému presbyteriu, kterému tak opět připadla funkce sakristie, byla přistavěna vyšší a širší chrámová loď, čímž stavba nabyla podoby kříže. Přestavba byla dokončena až v době kolem roku 1760, kdy kostel získal omítky a byl kompletně zařízen. V soupisu kostelního inventáře v té době najdeme i varhany.

Nahoru Zpětkostel sv. Tomáše apoštola

Nýrsko

Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885-1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě. Nejstarší budovou města je nepochybně farní kostel sv. Tomáše apoštola, který své stáří potvrzuje obrannou povahou vlastní stavby spolu se starou částí hřbitova. První písemná zmínka je z roku 1352, ale kostel byl pravděpodobně postaven na návrší částečně obtékaném řekou již ve 13. století.
Kostel je jednolodní, gotický, kněžiště má křížovou žebrovou klenbu a loď kostela je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Zařízení kostela pochází z 18. století, mnohé předměty byly původně v dnes již neexistujícím filiálním kostele na náměstí. Přístavba a vysvěcení čtyřboké kaple Panny Marie se uskutečnily na konci 17. století.
Nad schody ke kostelu je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1736, která stávala do sedmdesátých let na náměstí u zrušeného kostela.

Nahoru Zpětkostel sv. Máří Magdaleny

Platting (D)

Dnešní původně barokní farní kostel sv. Marie Magdalské byl roku 1760 postaven na místě, kde je již roku 1379 původní hlavní plattlingský kostel, který však postupem času již kapacitně nedostačoval vzrůstající farní obci. Ve druhé polovině 17. století byl však již tento kostelík v natolik špatném technickém stavu, že bylo rozhodnuto o jeho stržení a vystavení stavby nové. 28. září 1760 vysvětil nový kostel řezenský pomocný biskup Johann Anton Sebastian svobodný pán z Wolframsdorfu. S výjimkou rozsáhlejších retaurátorkých prací došlo k větším stavebním úpravám až koncem 19. století. Roku 1868 byla barokní cibulová kopule věže snesena a věž osazena novou, do výše čnící jehlanovou třechou (49m). V letech 1889/90 byly kvůli nebezpečí zřícení strženy veškeré barokní klenby včetně štuků a fresek. 3. května 1931 vysvětil arcibiskup Michael Buchberger nový kostel, konečně povýšený na farní – po více než 550 letech po vystavení prvního kostelíku v nové osadě Plattling.

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Nepomuckého

Plzeň

Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885-1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě. Trojlodní, více než 50 m dlouhý chrám je sklenutý na dvanáct sloupů zdobených ornamenty a figurálními motivy. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého a boční oltáře P.Marie Ustavičné pomoci a sv.Josefa vytvořil podle návrhů prof. Jana Kastnera akademický sochař František Kadeřábek v Praze.
V prostoru pod kůrem byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Varhany postavili r.1915 bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Třímanuálové pneumatické varhany disponují 45 rejstříky a četnými kombinacemi. V nedávné době prošly generální opravou (slavnostně vysvěceny r.2005).

Nahoru Zpětkostel sv. Michaela

Rimbach (D)

Obec Rimbach leží v údolí Bílé Řezné na úpatí hory Hohen Bogen. Jedná se o turistické letovisko. Rimbach je nejstarší farní osada v průjezdním prostoru do údolí Řezné a lamské oblasti. Již v roce 1326 je Rindbach (Rimpach) zmíněn později Rimpach jako samostatná farnost v děkanství Cham.
Rimbach byl christianizován z benediktinského kláštera Chammünster. Patronátní právo měl až do roku 1666 arciděkan z Chamu, do roku 1724 kapitula řezenského dómu, a pak majitel panství Runding. Roku 1837 přešla tato práva na zemského pána. Od roku 1918 patří Rimbach do diecéze Regensburg. Barokní farní kostel svatého Michaela byl na místě původního románského kostela postaven roku 1719, ale teprve roku 1862 byl slavnostně vysvěcen.
Pozdně barokní a rokokové vnitřní vybavení kostela vytvořili místní mistři stavitelé a řezbáři, např. Johann Paul Hager. Ústředním bodem kostela je oltář s obrazem s. Michaela, jak bojuje s pekelnými duchy. Moderní kostelní přístavbu ve tvaru osmiúhelníku se strmou sedlovou střechou, kterou započal roku 1972 Willibald Haberl, spojuje s původním barokním kostelem původní barokní vížka s cibulovou střechou. Do rimbašského společenství farností náležejí ještě expozitora Zenching a farnost Grafenwiesen.

Nahoru Zpět kostel sv. Jiří

Strážov

Raně gotický farní kostel svatého Jiří, který je poprvé zmiňován v polovině 14. století, stojí v nejstarší části města na vyvýšenině, která příkře spadá do údolí Strážovského potoka. Jedná se o jednoduchou stavbu, která se typově shoduje se sousedními farními kostely v Janovicích nad Úhlavou a Týnci. Kostelní věž na severní straně kostela byla přistavěna počátkem 19. století. Do chrámové lodi se vstupuje jediným dochovaným gotickým portálem se na jižní straně; téměř nad polovinou chrámové lodi se rozprostírá dřevěná kruchta s varhanami. Uvnitř kostela se nacházejí tři oltáře – hlavní zasvěcený sv. Jiří a dva vedlejší zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a Čtrnácti pomocníkům.

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Zwiesel (D)

Jeho 86 m vysoká kostelní věž – nejvyšší v pasovské diecézi – činí z novogotického kostela sv.Mikuláše dominantu rušného sklářského města.
Trojlodní stavba z pálených cihel byla postavena v létech 1892 – 96 podle plánů mnichovského architekta Johanna Baptisty Schotta (1853 – 1913) a již brzy začínala být nazývána "katedrálou Bavorského lesa". Během generální opravy v letech 1983-1987 byl vnitřek kostela barevně nově natónován tak, aby barevné ladění zvýraznilo čistou linii vnitřního prostoru a podtrhlo architektonickou a uměleckou hodnotu celé stavby.
Ve středu v křížení kostela je umístěn moderní keramický obětní stůl a ambon od roku 1940 narozeného umělce Horsta Fochlera z Ihlerstein bei Kehlheim, který ideálním způsobem ladí s novogotickým zařízením kostela (lavní oltář, boční oltáře, kazatelna, křížová cesta a chórové lavice).
Za pozornost stojí také socha ukřižovaného Spasitele v životní velikosti, dílo nejvýznačnějšího rokokového augsburského řezbáře Ehrgotta Bernharda Bendla z r. 1730 a Pieta v pravé boční kapli, dílo neznámého mistra z okolí Mondsee (cca 1550).
Zápůjčku od města Zwiesel předsravuje stříbrný tepaný reliéf s reliéfem patrona kostela sv.Mikuláše (patrocinium 6.prosince).
Kostel se může pochlubit třímanuálovými varhany s 48 znějícími rejstříky, které roku 1979 postavila v roku 1990 pasovská firma Eisenbarth a ještě téhož roku byly vysvěceny.
Městský farní kostel vznikl jako dílo náboženského hnutí – a dnes patří bezesporu k nejvýraznějším chrámovým stavbám z 19.století v pasovské diecézi.
další informace o lokalitě

Přehled pramenů a literatury:

1. Hostaš, K. - Vaněk, F.. Soupis památek, Politický okres klatovský (1899), str. 174-179, link

2. Hostaš, K. - Vaněk, F: Soupis památek, Politický okres přeštický (197), str. 104-106 link

3. Poche, E. a kol.: Umělecké památky Čech I-IV, Academia Praha 1977-1982

4. Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

5. Váňová, L. - Procházka, Z.: Klatovy, historicko-turistický průvodce č.14 (Texte auf Tschechisch, Englisch und Deutsch), Nakladatelství Českého lesa Domažlice 2000

6. internetové prezentace obecních úřadů (Arnbruck (D), Běšiny, Blovice, Böbrach (D), Bor u Tachova, Dešenice, Janovice nad Úhlavou, Nezdice)

7. internetové stránky obce Hohenwarth link, fotografie a další informace laskavě poskytla paní Olga Pritzl

8. internetové stránky římskokatolické farnosti Plattling link

9. internetový portál „Bayerischer-Wald-Ferien (Böbrach) link

10. informace o kostele sv. Tomáše v Nýrsku: link, fotografie z portálu Šumavanet.cz link

11. informace o kostelu sv. Ulricha v Lamu z: Sanetra, Kurt: Lam, Bayer.Wald. Katholische Pfarrkirche Sankt Ulrich. 1. Aufl. - München, Zürich: Schnell & Steiner 1980. Laskavě poskytl pan Jan Palek.

12. informace o kostele sv. Martina v Rimbachu link ,link

13. informace o kostelích sv. Petra a Pavla v Chamerau a + foto – laskavé sdělení a zaslání p. Erwina Wierera (další zdroj: link)

14. informace o kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bad Kötztingu link, fotografie (autor Jacquesverlaeken, licence CC)

15. informace o kostele sv. Wolfganga v Haibühlu link,link, fotografie (autor Konrad Lackerbeck, licence CC)

16. informace o kostele sv. Walburgy v Lohbergu link,link, fotografie