Místa konání

• Bad Kötzting (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Běšiny (CZ) ~ kostel Navštívení Panny Marie
• Blovice (CZ) ~ kostel sv. Jana Evangelisty
• Böbrach (D) ~ kostel sv. Mikuláše
• Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Dešenice (CZ) ~ kostel sv. Mikuláše
• Eschlkam (D) ~ kostel sv. Jakuba
• Furth im Wald (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Haibühl (D) ~ kostel sv. Wolfganga
• Hamry (CZ) ~ kostel Panny Marie Bolestné
• Hohenwarth (D) ~ kostel s. Jana Křtitele
• Cham (D) ~ Klosterkirche der Redemptoristen „Maria Hilf“
• Chamerau (D) ~ kostel sv. Petra a Pavla
• Janovice nad Úhlavou (CZ) ~ kostel sv. Jana Křtitele
• Klatovy (CZ) ~ Děkanský kostel Narození Panny Marie
• Klatovy (CZ) ~ kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
• Kvilda (CZ) ~ kostel sv. Štěpána
• Lam (D) ~ kostel sv. Ulricha
• Mouřenec (CZ) ~ kostel sv. Mořice
• Nezdice (CZ) ~ kostel sv. Prokopa
• Nýrsko (CZ) ~ kostel sv. Tomáše apoštola
• Osterhofen (D) ~ bazilika sv. Markéty
• Plzeň (CZ) ~ katedrála sv. Bartoloměje
• Plzeň (CZ) ~ kostel sv. Jana Nepomuckého
• Strašín (CZ) ~ kostel Narození Panny Marie
• Strážov (CZ) ~ kostel sv. Jiří
• Vimperk (CZ) ~ kostel Navštívení Panny Marie
• Zandt (D) ~ kostel sv. Linharta

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bad Kötzting (D)

V komplexu tzv. opevněného kostela*, pozdně středověkého typu pevnosti se hřbitovem, kostelem a hradem dokumentuje malé, ovšem na sbírky bohaté muzeum mj. více než 600 trvající historii místních proslulých „Letničních rytířských poutí“.

Městský farní kostel představuje střed této původně středověké pevnosti s dvojitým hradebním pásem a příkopy. Kostel, poprvé uváděný r. 1179 v papežské bule, byl v průběhu 18. století rozšířen a vybaven novým barokním zařízením. Věž byla zvýšena a osazena cibulovitou bání s lucernou. Budova hradu sloužila od roku 1361 jako sídlo zemského a vrchnostenského soudu a od roku 1805 pak jako fara.

*Opevněný kostel je typ kostela, který kromě náboženských účelů sloužil v neklidných dobách místním obyvatelům také jako útočiště.

^ Nahoru « Zpět Klosterkirche der Redemptoristen „Maria Hilf“

Cham (D)

Im Jahre 1900 wurde mit dem Bau der nach Osten ausgerichteten Kirche und des Klosters begonnen und in 2 Jahren fertiggestellt. Danach wurde das Exerzitienhaus gebaut.

Die Kirche wurde von 1904–1908 im Nazarenerstil vom Bruder Max Schmalz gestaltet und ausgemalt. Am 4. September 1909 wurde die Klosterkirche durch den Regensburger Bischof feierlich eingeweiht. Die Besucher werden beim Betreten von dem Bilderreichtum gefesselt.

Im Laufe der Zeit wurde die Klosterkirche mehrmals im Innen– und Außenbereich renoviert. Das Exerzitienhaus erfuhr mehrere Anbauten und wurde in den 80–iger und 90–iger Jahren saniert und auf heutigen Stand gebracht.

Das alte Klostergebäude wurde 1989 an den Landkreis verkauft, heute befindet sich in diesen Räumen die Musikschule des Landkreises Cham.

Die Räumlichkeiten des Klosters sind heute in Gebäudeteil des Exerzitienhauses untergebracht.

Geistliches Zentrum Cham

In Cham besteht seit über 100 Jahren ein "Geistliches Zentrum", das von der Ordensgemeinschaft der Redemptoristen betreut wird. 2012 waren es 50 Jahre, dass auch die Missionsschwestern vom Heiligsten Erlöser (Garser Missionsschwestern) eine Gemeinschaft im Haus haben. Die Schwestern wirken  in verschiedenen Bereichen des Exerzitienhauses mit.

Zum geistlichen Zentrum gehören:

• das Kloster der Redemptoristen
• die Klosterkirche mit den Gottesdiensten und der Beicht–und Gesprächspastoral
• das Exerzitienhaus mit einem reichhaltigen Kurs–Angebot,
• die Marianische Männerkongregation
• die Krankenhaus–Seelsorge in Cham

Exerzitienhaus „Maria Hilf“ in Cham

Seit über 100 Jahren werden im Exerzitienhaus "Maria Hilf" in Cham verschiedenste geistliche Angebote gemacht. Zur Ruhe finden, geistliche Impulse erhalten, neue Wege finden oder einfach auch stille Tage verbringen, all das ist im Cham möglich. Sie können sich zu bestimmten Kurs–Angeboten anmelden, aber auch als Gruppe in unser Haus kommen oder als einzelne Gäste die ruhige Atmosphäre des Hauses und der Umgebung genießen.

Links

cham.redemptoristen.de
www.exerzitienhaus-cham.redemptoristen.de

^ Nahoru « Zpět kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Klatovy (CZ)

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.

Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.

Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí.

V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.

Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.

^ Nahoru « Zpět Děkanský kostel Narození Panny Marie

Klatovy (CZ)

Nepostradatelnou součástí středověkých Klatov byla od počátku stavba děkanského chrámu Panny Marie, provedená ve stylu trojlodní baziliky s minimálně jednou hranolovitou věží a obklopená hřbitovem.

R. 1550 se v důsledku vichřice zřítila klenba kostelní lodi; nebyl nikdo zraněn, ale z lodi zůstaly jen trosky obvodového zdiva. Znám je rovněž stavitel chrámu z této doby - mistr Antonín Salnellyn. jehož portrét je vytesán na poprsni kůru.

Roku 1685 byl do kostela přemístěn zázračný obraz Panny Marie Klatovské a z Klatov se velice rychle stává významné poutní místo. Kostel získává r. 1687 nový hlavní portál s chronogramem, městským znakem a mariánskou soškou, který je dnes zasazen do portálu Bílé věže.

K poslední opravě došlo v létech 1899-1908. V duchu novogotické úpravy byla z fasády odstraněna nejen omítka, ale také některé pozdější barokní přístavky. Na základě staré Willenbergovy kresby byl vyprojektován nový vysoký krov pokrytý břidlicí. Průčelí svatyně oživily sochy Čeňka Vosmíka a plastická výzdoba, navržená architektem Josefem Fantou.

Milostný obraz Panny Marie Klatovské

Na místě dnešní kaple Zjevení Panny Marie zvané Chaloupka žil švec Ondřej Hirschberger, jehož rodina opatrovala s úctou obraz Panny Marie, který ze svého rodiště přivezl pěstoun jeho manželky. Obraz byl volnou kopií podoby Panny Marie, vymalované na stěně místního kostelíka snad již ve 13. století. Když ševcovská živnost upadla do dluhů, uvažoval Hirschberger o prodeji obrazu. Dne 8.července 1685 se s obrazem naposled přišli rozloučit příbuzní a přátelé, kteří byli svědky zázraku, když se Panna Maria začala na čele potit krví. Tato událost byla počátkem dlouhého církevního procesu, v jehož závěru byla veřejná úcta k Panně Marii Klatovské nakonec schválena. Obraz získal trvale čestné místo na hlavním oltáři klatovského děkanského kostela.

další informace o lokalitě

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Ulricha

Lam (D)

První listinná zmínka o Lamu pochází z r. 1279, když biskup Jindřich z Řezna věnoval území mezi šumavskými vrcholy Ostrým, Javorem a Svarohem benediktinskému klášteru Rott am Inn. Mniši tuto do té doby zřejmě neosídlenou krajinu kolonizovali novými obyvateli z oblasti Sv. Ulricha u Pillersee, kteří si zde záhy zřídili kapličku k poctě sv. Ulricha. Již r. 1322 je pak Lam uváděn jako samostatná farnost. Během husitských válek (1420–1430) byl Lam, stejně jako mnohá další místa v okolí, opakovaně vypleněn. V přirovnání k tomuto byly pak následky třicetileté války vcelku nepatrné.

Původní románský kostel podlehl spolu s valnou částí obce r. 1699 ničivému požáru. Zachovala se pouze věž – a celé půlstoletí trvalo, než byl postaven chrám nový, barokní, a věž dostala svoji charakteristickou cibulovou báň.

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais (D)

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679–1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716–1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."

Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.

Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem. Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Mikuláše

Dešenice (CZ)

První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.

^ Nahoru « Zpět kostel Navštívení Panny Marie

Běšiny (CZ)

Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání. Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí.

V roce 1781 došlo v Běšinech k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel Navštívení Panny Marie. Především zásluhou tehdejšího faráře došlo po mnoha letech k jeho rekonstrukci. Protože kostel u sv. Bartoloměje již hrozil sesutím, byl z něj do běšinského kostela převezen zvon spolu s veškerým náčiním pro bohoslužby a kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech byl ustanoven kostelem farním. Původně měla místní kaple jeden zvon, nyní byly tedy na věži kostela zvony dva. Ten třetí sem darovala kaple sv. Jana Nepomuckého v lese Oboře u Týnce, která byla nakonec uzavřena. Z této kaple pocházejí také varhany, které byly též darovány běšinskému kostelu.

další informace o lokalitě

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Furth im Wald (D)

Roku 1585 byl dosud pozdně gotický filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie povýšen na farní. Když už počátkem 18. století jeho velikost nedostačovala, bylo rozhodnuto o stavbě většího kostela dle plánů Michaela Wolfa ze Stadtamhofu. Na výzdobě interiéru se podílel Andreas Merz (fresky), truhlářský mistr Han Wolfgang Fischer (hlavní oltář, 1735-38), sochař Johann Paul Hager z Kötztingu a malíř Georg Andreas Zellner z Furthu. Věžní báň byla osazena r. 1739 a kostel byl znovu slavnostně vysvěcen roku 1765 světícím biskupem baronem von Wolframsdorf.

Teprve však počátkem 90. let 19. století získal kostel svou dnešní monumentalitu: podle plánů G.Denglera byl téměř dvojnásobně prodloužen a doplněn o příčnou loď s emporami a příslušnými oltáři. Tyto oltáře a kazatelna vznikly v tehdy novém novorenesančním slohu, celý kostel byl vymalován v nazarénském stylu a původní krypta byla změněna v lurdskou jeskyni.

Kostelní věž dosahuje výšky 45 m a ukrývá v sobě celkem čtyři zvony, z nichž nejstarší (1764) a nejmenší („Maria Hilf“) je vidět ve věžní lucerně. Nahoře na úplné špičce kostelní věže je umístěna socha sv. Floriána.

Původní varhany byly postaveny r.1788 jako dvoumanuálové o 19 rejstřících varhanářem Johannesem Andreasem Weisem. Postupem doby byl nástroj opakovaně rozšiřován. Od poslední přestavby (1982) disponuje nástroj 32 rejstříky ve 3 manuálech a pedále. Hrací traktura je mechanická, ovládání rejstříků elektrické.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Petra a Pavla

Chamerau (D)

Osada Chamerau v údolí řeky Regen je zmíněna ve farním rejstříku diecéze Regensburg již v 1326. Během třicetileté války v roce 1633 však byly kostel a fara vypáleny švédskými vojsky. Až roku 1668 byl farní kostel znovu vystavěn v barokním slohu. V letech 1959-1960 byl kostel rozšířen o moderní osmibokou přístavbu, a stavba kostela tak v sobě kombinuje prvky barokní i současné. V barokaní, zkrácené části kostela jsou původní oltáře, figurky, fresky a staré kostelní lavice, zatímco v rozšířené části je veškeré zařízení moderní, navržrné od badkötztingského umělce Philippa Hennebergera (1902-1980). Také mozaiková křížová cesta pochází od něj.

V kněžišti je umístěn barokní hlavní oltář se sochami svatých Petra a Pavla a svatými Jáchymem a Annou, nástropní freska sv. Štěpána mučedníka a noý obětní stůl. Na pravé straně je oltář Neposkvrněného početí Panny Marie a postavami sv. Barbory a sv. Apollonie. Levý boční oltář je zasvěcen sv. Josefu a stojí na něm sochy sv. Floriána a sv. Šebestiána. Ve vitríně je umístěna replika pražského Jezulátka.

Originál Jezulátka byl v držení španělské aristokracie Manrique de Lara, jehož dcera Marie se r. 1556 provdala za českého šlechtice Vratislava a získala Jezulátko jako svatební dar. Její dcera Polyxena se provdala za knížete z Lobkowicz a roku 1628 darovala sošku Jezulátka pražskému karmelitánskému klášteru. Pražskému Jezulátku je přičítáno mnoha zázraků.

Legenda o původu chamerauské kopie Jezulátka říká, že soška byla v Praze naložena na vůz taženými osmi býky. Vůz byl vyslán sám, bez kočího, a zastavil přesně u kostela v Chamerau. Poutě k Pražskému Jezulátku však započaly a skončily po několika letech.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jana Křtitele

Janovice nad Úhlavou (CZ)

První zmínka o obci pochází z r. 1290, kdy patřila pánům Janovských z Janovic. V téže době byl založen místní jednolodní kostel zasvěcený sv.Janu Křtiteli, v jehož presbytáři se nacházejí vzácné fresky z 1.třetiny 14.století, zobrazující Krista v mandorle, P.Marii, sv.Jana Předchůdce (Deesis), apoštoly, světce, symboly evangelistů, poslední soud a stětí sv.Jana, restaurované ve 2.polovině 50.let 20.století akademickým malířem Františkem Kotrbou, který měl vřelý vztah k Pošumaví a nedaleké Klenové zvláště. Odkrytý a konzervovaný celek v fresek v presbytáři působí přes všechna poškození monumentálním dojmem. Portálový hlavní oltář s plastikami pochází z 2.poloviny 18.století.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Tomáše apoštola

Nýrsko (CZ)

Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885–1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě.

Nejstarší budovou města je nepochybně farní kostel sv. Tomáše apoštola, který své stáří potvrzuje obrannou povahou vlastní stavby spolu se starou částí hřbitova. První písemná zmínka je z roku 1352, ale kostel byl pravděpodobně postaven na návrší částečně obtékaném řekou již ve 13. století.

Kostel je jednolodní, gotický, kněžiště má křížovou žebrovou klenbu a loď kostela je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Zařízení kostela pochází z 18. století, mnohé předměty byly původně v dnes již neexistujícím filiálním kostele na náměstí. Přístavba a vysvěcení čtyřboké kaple Panny Marie se uskutečnily na konci 17. století.

Nad schody ke kostelu je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1736, která stávala do sedmdesátých let na náměstí u zrušeného kostela.

^ Nahoru « Zpět kostel Panny Marie Bolestné

Hamry (CZ)

Obec Hamry vznikla počátkem 13.století v rámci osídlování pohraničních hvozdů za Albrechta III. z Bogenu, po vymření jehož rodu připadla zpět české koruně. Další zmínka o obci coby hornické osadě na těžbu železné rudy pochází z 15.století. Byly tu i sklárny s četnými brusírnami skla, královská rychta jako centrum okolních králováckých dvorů. V 19.století zde pak vznikla i papírna.- Po 2. světové válce byli místní němečtí obyvatelé vyhoštěni a v Zadních Hamrech byla postavena velká kasárna.

Kostel Bolestné Panny Marie, zvaný Kollerův, vznikl na místě původní kaple, přestavěné r.1773 na jednolodní kostel obdélníkového půdorysu s Olivetskou kaplí a sakristií na severní straně. Roku 1993 byl poničený kostel hamerskými rodáky znovu zrekonstruován a vyzdoben tradičními podmalbami na skle, zobrazujícími české světce. Ke kostelu vede křížová cesta – Společná cesta Panny Marie s Ježíškem.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Prokopa

Nezdice (CZ)

Zřejmě koncem 11. století vystavěli Nezdičtí na návrší nad Úhlavou vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románskou kapli ke cti sv. Prokopa. Farní pamětní kniha uvádí : “že se tu sv. Prokop ctíval hned brzo po blahoslavené smrti své“ (tj. po r. 1053). Počátkem 14. století byl k předpokládané románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík, jemuž původní kaple sloužila coby sakristie. V 2. polovině 17. století již byl však tento v havarijním stavu a hrozil zřícením. Až mezi lety 1720 – 1730 jej nechala mladá hraběnka Františka Augusta Törringová z Jettenbachu na Červeném Poříčí (kam Nezdice patřily od r. 1707 panstvím) přestavět dle plánů architekta Františka Ignáce Prée. K pětibokému gotickému presbyteriu, kterému tak opět připadla funkce sakristie, byla přistavěna vyšší a širší chrámová loď, čímž stavba nabyla podoby kříže. Přestavba byla dokončena až v době kolem roku 1760, kdy kostel získal omítky a byl kompletně zařízen. V soupisu kostelního inventáře v té době najdeme i varhany.

^ Nahoru « Zpět kostel s. Jana Křtitele

Hohenwarth (D)

Hohenwarth je poprvé zmiňován v tzv. Pamětní knize kláštera Reichenbach v r. 1180. Snad už tehdy existovala hradní kaple, zasvěcená sv. Janu Křtiteli. (Úcta ke sv. Janu Křtiteli sahá až do časů křížových výprav.) Roku 1402 je poprvé uváděn v Hohenwarth kostel, který je 1589 zcela přestavěn v pozdně gotickém slohu. Byl postupně rozšiřován a přestavován, až jej v 60. letech 19. století z většiny nahradil kostel nový, postavený v novogotickém slohu.

Zachován zůstal pouze pozdně gotický presbytář. Barokní hlavní oltář zobrazuje sv. Jana Křtitele, odkazujícího na Beránka Božího. Na okolo oltáře je ve výšce oken zavěšen novogotický malovaný koberec.

Tři vykládaná okna vznikla v letech 1895-6 v Mayerově krlovské dvorské umělecké dílně v Mnichově a zobrazují Srdce Mariino, Srdce Ježíšovo a Beránka Božího. Novogotický hlavní oltář (i oltře vedlejší – sv. Josefa a Neposkvrněného početí) vyřezal sochař Seywald z Hengersbergu.

Na vrchu kazatelny stojí socha sv. Jana Křtitele z počtku 16. století. Vítězný oblouk zobrazuje tzv. nástroje umučení Krista (kladivo, hřebíky, trnovou korunu). Barokní růženec, který visí mezi presbytářem a lodí, pochází rovněž ze starého kostela.

Novogotické zařízení kostela bylo pořízeno ze sbírek mezi věřícími.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Mikuláše

Böbrach (D)

První listinná zmínka o böbrašském kostele pochází z roku 1209, kdy hrabě Berthold z Bogenu věnoval před svou poutí do Říma mj. farnost Böbrach spolu s vesnicí klášteru Niederaltaich. Tehdy patřil Böbrach (Pebraha) pod farnost Arnbruck. Roku 1351 byl Böbrach povýšen na samostatnou farnost, která klášteru Niederaltaich patřila až do r. 1803. Roku 1961 byla stávající budova kostela zbourána, protože již kapacitně nevyhovovala, a hned roku následujícího byl již vysvěcen kostel nový, prostornější, který slouží věřícím dodnes.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jana Nepomuckého

Plzeň (CZ)

Novorománský kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908–1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885–1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě.

Trojlodní, více než 50 m dlouhý chrám je sklenutý na dvanáct sloupů zdobených ornamenty a figurálními motivy. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého a boční oltáře P.Marie Ustavičné pomoci a sv.Josefa vytvořil podle návrhů prof. Jana Kastnera akademický sochař František Kadeřábek v Praze.

V prostoru pod kůrem byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Varhany postavili r. 1915 bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Třímanuálové pneumatické varhany disponují 45 rejstříky a četnými kombinacemi. V nedávné době prošly generální opravou (slavnostně vysvěceny r. 2005).

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jiří

Strážov (CZ)

Raně gotický farní kostel svatého Jiří, který je poprvé zmiňován v polovině 14. století, stojí v nejstarší části města na vyvýšenině, která příkře spadá do údolí Strážovského potoka. Jedná se o jednoduchou stavbu, která se typově shoduje se sousedními farními kostely v Janovicích nad Úhlavou a Týnci. Kostelní věž na severní straně kostela byla přistavěna počátkem 19. století. Do chrámové lodi se vstupuje jediným dochovaným gotickým portálem se na jižní straně; téměř nad polovinou chrámové lodi se rozprostírá dřevěná kruchta s varhanami. Uvnitř kostela se nacházejí tři oltáře – hlavní zasvěcený sv. Jiří a dva vedlejší zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a Čtrnácti pomocníkům.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jana Evangelisty

Blovice (CZ)

První zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy ji založili mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera ze Zelené hory u Nepomuku. Jednolodní kostel sv.Jana Evangelisty je uváděn již ve 2.polovině 14.století. Ve své dnešní podobě byl vystavěn ve 2.polovině 18.století Kolowraty z Krakowa. Na hlavním průčelí je umístěno šest soch českých patronů od E.A.Maxe. Zařízení interiéru je rokokové a klasicistní z doby výstavby kostela: monumentální portálový hlavní oltář s obrazem titulárního světce, boční sochařské oltáře sv. Josefa a Sedmibolestné Panny Marie a další. Nádherně sochařsky zdobená je také varhanní skříň na kůru. U kostela se nalézá také empírová hrobní kaple, postavená v 1.polovině 19.století.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Wolfganga

Haibühl (D)

Haibühl je dnes místní částí obce Arrach v hornofalckém okresu Cham. První listinná zmínka o něm pochází z roku 1293. Ve středověku náležel poddansky k benediktinskému klášteru Rott am Inn.

Až do 60. let 19. století stála v Haibühlu pouze mešní kaple, která musela být z kapacitních důvodů postupně zvětšována (1876, 1904). Haibühl patřil od počátku do lamské farní správy. Roku 1907 byl povýšen na expozituru a roku 1922 na samostatnou farnost. Do 70. let 20. století se počet obyvatel zdvojnásobil, a protože další rozšíření kostela se nezdálo smysluplným, bylo rozhodnuto o spojení novostavby kostela s původní věží a se zachováním původního vnitřního vybavení.

Vnitřní zařízení kostela sv. Wolfganga bylo povětšinou vyhotoveno v 18. století. Ve 20. nebo 30. letech 18. století byl vyhotoven nový oltář se sochou sv. Wolfganga, později byly na oltář přidány ještě sochy sv. Šebestiána a Floriána. Kolem poloviny století přišla do kostela ještě Panna Maria Růžencová a obraz „Neposkvrněně počaté“. V letech 1793 a 1797 byly do kostela pořízeny dva boční oltáře s obrazy „Uvedení Ježíše do chrámu“ a „Matka sv.Anna“ a snad také v účtech zmiňovaná křtitelnice.

V průběhu 19. a 20. století se v Haibühlu vytvořilo středisko malby na sklo, které již po čtyři generace je v rukou malířské rodiny Stoiberů.

---

---