Místa konání 2018

• Böbrach (D) ~ kostel sv. Mikuláše
• Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Dešenice (CZ) ~ kostel sv. Mikuláše
• Furth im Wald (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Haibühl (D) ~ kostel sv. Wolfganga
• Hohenwarth (D) ~ kostel s. Jana Křtitele
• Cham (D) ~ Klosterkirche der Redemptoristen „Maria Hilf“
• Lam (D) ~ kostel sv. Ulricha
• Lohberg (D) ~ kostel sv. Walburgy
• Němčice ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Nezamyslice (CZ) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Nezdice (CZ) ~ kostel sv. Prokopa
• Nicov (CZ) ~ kostel Narození Panny Marie
• Plzeň (CZ) ~ katedrála sv. Bartoloměje
• Plzeň (CZ) ~ kostel sv. Jana Nepomuckého
• Strašín (CZ) ~ kostel Narození Panny Marie
• Straubing (D) ~ kostel sv Michaela

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Mikuláše

Böbrach (D)

První listinná zmínka o böbrašském kostele pochází z roku 1209, kdy hrabě Berthold z Bogenu věnoval před svou poutí do Říma mj. farnost Böbrach spolu s vesnicí klášteru Niederaltaich. Tehdy patřil Böbrach (Pebraha) pod farnost Arnbruck. Roku 1351 byl Böbrach povýšen na samostatnou farnost, která klášteru Niederaltaich patřila až do r. 1803. Roku 1961 byla stávající budova kostela zbourána, protože již kapacitně nevyhovovala, a hned roku následujícího byl již vysvěcen kostel nový, prostornější, který slouží věřícím dodnes.

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais (D)

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679–1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716–1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."

Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.

Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem. Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Mikuláše

Dešenice (CZ)

První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Furth im Wald (D)

Roku 1585 byl dosud pozdně gotický filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie povýšen na farní. Když už počátkem 18. století jeho velikost nedostačovala, bylo rozhodnuto o stavbě většího kostela dle plánů Michaela Wolfa ze Stadtamhofu. Na výzdobě interiéru se podílel Andreas Merz (fresky), truhlářský mistr Han Wolfgang Fischer (hlavní oltář, 1735-38), sochař Johann Paul Hager z Kötztingu a malíř Georg Andreas Zellner z Furthu. Věžní báň byla osazena r. 1739 a kostel byl znovu slavnostně vysvěcen roku 1765 světícím biskupem baronem von Wolframsdorf.

Teprve však počátkem 90. let 19. století získal kostel svou dnešní monumentalitu: podle plánů G.Denglera byl téměř dvojnásobně prodloužen a doplněn o příčnou loď s emporami a příslušnými oltáři. Tyto oltáře a kazatelna vznikly v tehdy novém novorenesančním slohu, celý kostel byl vymalován v nazarénském stylu a původní krypta byla změněna v lurdskou jeskyni.

Kostelní věž dosahuje výšky 45 m a ukrývá v sobě celkem čtyři zvony, z nichž nejstarší (1764) a nejmenší („Maria Hilf“) je vidět ve věžní lucerně. Nahoře na úplné špičce kostelní věže je umístěna socha sv. Floriána.

Původní varhany byly postaveny r.1788 jako dvoumanuálové o 19 rejstřících varhanářem Johannesem Andreasem Weisem. Postupem doby byl nástroj opakovaně rozšiřován. Od poslední přestavby (1982) disponuje nástroj 32 rejstříky ve 3 manuálech a pedále. Hrací traktura je mechanická, ovládání rejstříků elektrické.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Wolfganga

Haibühl (D)

Haibühl je dnes místní částí obce Arrach v hornofalckém okresu Cham. První listinná zmínka o něm pochází z roku 1293. Ve středověku náležel poddansky k benediktinskému klášteru Rott am Inn.

Až do 60. let 19. století stála v Haibühlu pouze mešní kaple, která musela být z kapacitních důvodů postupně zvětšována (1876, 1904). Haibühl patřil od počátku do lamské farní správy. Roku 1907 byl povýšen na expozituru a roku 1922 na samostatnou farnost. Do 70. let 20. století se počet obyvatel zdvojnásobil, a protože další rozšíření kostela se nezdálo smysluplným, bylo rozhodnuto o spojení novostavby kostela s původní věží a se zachováním původního vnitřního vybavení.

Vnitřní zařízení kostela sv. Wolfganga bylo povětšinou vyhotoveno v 18. století. Ve 20. nebo 30. letech 18. století byl vyhotoven nový oltář se sochou sv. Wolfganga, později byly na oltář přidány ještě sochy sv. Šebestiána a Floriána. Kolem poloviny století přišla do kostela ještě Panna Maria Růžencová a obraz „Neposkvrněně počaté“. V letech 1793 a 1797 byly do kostela pořízeny dva boční oltáře s obrazy „Uvedení Ježíše do chrámu“ a „Matka sv.Anna“ a snad také v účtech zmiňovaná křtitelnice.

V průběhu 19. a 20. století se v Haibühlu vytvořilo středisko malby na sklo, které již po čtyři generace je v rukou malířské rodiny Stoiberů.

^ Nahoru « Zpět kostel s. Jana Křtitele

Hohenwarth (D)

Hohenwarth je poprvé zmiňován v tzv. Pamětní knize kláštera Reichenbach v r. 1180. Snad už tehdy existovala hradní kaple, zasvěcená sv. Janu Křtiteli. (Úcta ke sv. Janu Křtiteli sahá až do časů křížových výprav.) Roku 1402 je poprvé uváděn v Hohenwarth kostel, který je 1589 zcela přestavěn v pozdně gotickém slohu. Byl postupně rozšiřován a přestavován, až jej v 60. letech 19. století z většiny nahradil kostel nový, postavený v novogotickém slohu.

Zachován zůstal pouze pozdně gotický presbytář. Barokní hlavní oltář zobrazuje sv. Jana Křtitele, odkazujícího na Beránka Božího. Na okolo oltáře je ve výšce oken zavěšen novogotický malovaný koberec.

Tři vykládaná okna vznikla v letech 1895-6 v Mayerově krlovské dvorské umělecké dílně v Mnichově a zobrazují Srdce Mariino, Srdce Ježíšovo a Beránka Božího. Novogotický hlavní oltář (i oltře vedlejší – sv. Josefa a Neposkvrněného početí) vyřezal sochař Seywald z Hengersbergu.

Na vrchu kazatelny stojí socha sv. Jana Křtitele z počtku 16. století. Vítězný oblouk zobrazuje tzv. nástroje umučení Krista (kladivo, hřebíky, trnovou korunu). Barokní růženec, který visí mezi presbytářem a lodí, pochází rovněž ze starého kostela.

Novogotické zařízení kostela bylo pořízeno ze sbírek mezi věřícími.

^ Nahoru « Zpět Klosterkirche der Redemptoristen „Maria Hilf“

Cham (D)

Im Jahre 1900 wurde mit dem Bau der nach Osten ausgerichteten Kirche und des Klosters begonnen und in 2 Jahren fertiggestellt. Danach wurde das Exerzitienhaus gebaut.

Die Kirche wurde von 1904–1908 im Nazarenerstil vom Bruder Max Schmalz gestaltet und ausgemalt. Am 4. September 1909 wurde die Klosterkirche durch den Regensburger Bischof feierlich eingeweiht. Die Besucher werden beim Betreten von dem Bilderreichtum gefesselt.

Im Laufe der Zeit wurde die Klosterkirche mehrmals im Innen– und Außenbereich renoviert. Das Exerzitienhaus erfuhr mehrere Anbauten und wurde in den 80–iger und 90–iger Jahren saniert und auf heutigen Stand gebracht.

Das alte Klostergebäude wurde 1989 an den Landkreis verkauft, heute befindet sich in diesen Räumen die Musikschule des Landkreises Cham.

Die Räumlichkeiten des Klosters sind heute in Gebäudeteil des Exerzitienhauses untergebracht.

Geistliches Zentrum Cham

In Cham besteht seit über 100 Jahren ein "Geistliches Zentrum", das von der Ordensgemeinschaft der Redemptoristen betreut wird. 2012 waren es 50 Jahre, dass auch die Missionsschwestern vom Heiligsten Erlöser (Garser Missionsschwestern) eine Gemeinschaft im Haus haben. Die Schwestern wirken  in verschiedenen Bereichen des Exerzitienhauses mit.

Zum geistlichen Zentrum gehören:

• das Kloster der Redemptoristen
• die Klosterkirche mit den Gottesdiensten und der Beicht–und Gesprächspastoral
• das Exerzitienhaus mit einem reichhaltigen Kurs–Angebot,
• die Marianische Männerkongregation
• die Krankenhaus–Seelsorge in Cham

Exerzitienhaus „Maria Hilf“ in Cham

Seit über 100 Jahren werden im Exerzitienhaus "Maria Hilf" in Cham verschiedenste geistliche Angebote gemacht. Zur Ruhe finden, geistliche Impulse erhalten, neue Wege finden oder einfach auch stille Tage verbringen, all das ist im Cham möglich. Sie können sich zu bestimmten Kurs–Angeboten anmelden, aber auch als Gruppe in unser Haus kommen oder als einzelne Gäste die ruhige Atmosphäre des Hauses und der Umgebung genießen.

Links

cham.redemptoristen.de
www.exerzitienhaus-cham.redemptoristen.de

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Ulricha

Lam (D)

První listinná zmínka o Lamu pochází z r. 1279, když biskup Jindřich z Řezna věnoval území mezi šumavskými vrcholy Ostrým, Javorem a Svarohem benediktinskému klášteru Rott am Inn. Mniši tuto do té doby zřejmě neosídlenou krajinu kolonizovali novými obyvateli z oblasti Sv. Ulricha u Pillersee, kteří si zde záhy zřídili kapličku k poctě sv. Ulricha. Již r. 1322 je pak Lam uváděn jako samostatná farnost. Během husitských válek (1420–1430) byl Lam, stejně jako mnohá další místa v okolí, opakovaně vypleněn. V přirovnání k tomuto byly pak následky třicetileté války vcelku nepatrné.

Původní románský kostel podlehl spolu s valnou částí obce r. 1699 ničivému požáru. Zachovala se pouze věž – a celé půlstoletí trvalo, než byl postaven chrám nový, barokní, a věž dostala svoji charakteristickou cibulovou báň.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Walburgy

Lohberg (D)

Roku 1279 přišli do zalesněné oblasti mezi Velkým Javorem, Ostrým a Svarohem benediktinští mniši z kláštera Rott am Inn s několika tyrolskými osadníky a začali zde kácet lesy a připravovat zemědělskou půdu. První lohberská kaple je zachycena již na mapě z první třetiny 17. století, kostel zasvěcený sv. Walburze je doložen již r.1691.

Rozhodnutí o stavbě dnešního kostela padlo roku 1873, a o deset let později nový kostel ke cti sv. Walburgy vysvětil řezenský biskup Ignác von Senestrey.

V noci z 9. na 10.1.1959 lohberský kostel vyhořel. Oheň začal na věži, ale rychle se rozšířil i na zbytek kostela. Lohberští prosili Boha i v okolí o pomoc při novém vystavení farního kostela. 21.11.1959 zažila farnost Lohberg velké zadostiučinění, když (řezenský) biskup Josef Dietl vysvětil znovu zařízený kostel a jeho nové zvony.

Oltářní prostor s obětním stolem ve tvaru lodi je zaklenut „hvězdným nebem“. Hlavní oltář se svatostánkem jsou novorománského původu. Patronka kostela v okenní vitráži nese své tradiční atributy: biskupskou berlu a lahvičku s olejem.

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Němčice (CZ)

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Nezamyslice (CZ)

Ves připomínaná již roku 1045 jako majetek břevnovského kláštera, patřila mu až do roku 1420; opatové tu postavili kostel, po němž ves nazývána ve 14. století Bílý Kostel.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se hřbitovem na návrší severozápadně nad obcí je výraznou dominantou krajiny. Pochází ze 13. století (věž), přestavován byl kolem r. 1390 (dnešní presbytář). Trojlodí ve zdivu je staršího data, sklenuto a zpevněno na poč. 16. století za Půty Švihovského z Rýzmberka (erby jeho a jeho manželky na sanktuáři), r. 1736 kostel barokizován, r. 1800 zvýšena věž. – Síňové trojlodí s presbytářem na půdorysu rovnoramenného kříže sklenuto sklípkovou klenbou hvězdového vzorce; zděná kruchta na mohutných pilířích. – Zařízení: hlavní oltář pseudogotický z 19. století podle návrhu J. Mockera, dva protější boční oltáře sv. Barbory a sv. Anny (v ramenech presbytáře) z 2. poloviny 18. století se sochami světců, sochařská výzdoba od I. Homra, obraz sv. Barbory od Müllera z konce 18. století a obraz sv. Anny od J. Herzoga z r. 1879. Při vítězném oblouku dva boční oltáře sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého ze 2. pol. 18. století, kazatelna pseudogotická z 19. století. V presbytáři gotická socha Madony z doby kolem roku 1450; v lodi obrazy Nanebevzetí Panny Marie a Ukřižování datované 1652 v bohatě řezaných barokních rámech z doby kolem poloviny 18. století. – Socha sv. Jana Nepomuckého s letopočtem 1726 na soklu, soška světce drobná, novější.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Prokopa

Nezdice (CZ)

Zřejmě koncem 11. století vystavěli Nezdičtí na návrší nad Úhlavou vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románskou kapli ke cti sv. Prokopa. Farní pamětní kniha uvádí : “že se tu sv. Prokop ctíval hned brzo po blahoslavené smrti své“ (tj. po r. 1053). Počátkem 14. století byl k předpokládané románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík, jemuž původní kaple sloužila coby sakristie. V 2. polovině 17. století již byl však tento v havarijním stavu a hrozil zřícením. Až mezi lety 1720 – 1730 jej nechala mladá hraběnka Františka Augusta Törringová z Jettenbachu na Červeném Poříčí (kam Nezdice patřily od r. 1707 panstvím) přestavět dle plánů architekta Františka Ignáce Prée. K pětibokému gotickému presbyteriu, kterému tak opět připadla funkce sakristie, byla přistavěna vyšší a širší chrámová loď, čímž stavba nabyla podoby kříže. Přestavba byla dokončena až v době kolem roku 1760, kdy kostel získal omítky a byl kompletně zařízen. V soupisu kostelního inventáře v té době najdeme i varhany.

^ Nahoru « Zpět kostel Narození Panny Marie

Nicov (CZ)

Nicovský kostel je centrální stavbou založenou na půdorysu řeckého kříže. Završení chrámové lodi kupolí a perspektiva zdvojených lisén dává vnitřnímu prostoru značný výškový efekt. Význam stavby poutního kostela vyzdvihuje architekt výrazným dvouvěžovým průčelím. Kostel obsahuje významné řezbářské práce z roku 1760. Podnět ke stavbě kostela Narození Panny Marie v Nicově dal v roce 1720 tehdejší majitel plánického panství Adolf Bernard z Martinic. Jako stavitele kostela si vybral uznávaného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Výběr stavitele nebyl zřejmě náhodný, neboť Martinic mohl v té době sledovat Dientzenhoferu stavbu kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech v Praze. Jeho dispozice se mu zřejmě zalíbila, neboť v Nicově byla použita podobná. Historička Milada Vilímková ve své knize Stavitelé paláců a chrámů píše: „Jednalo se o prodloužený kříž s půlkruhovými postranními rameny i apsidou a obohacená o čtvercové prostory repozitáře a sakristie po stranách kněžiště a o dvojici věží v průčelí. Traktování tektonických článků v interiéru, hlavic korintských pilastrů i profilací říms je u obou kostelů téměř identické. V těchto souvislostech se zdá být oprávněný i názor, že Kilián Ignác Dientzenhofer navrhl stavbu sally terreny ve Smečně, které bylo rodovým sídlem Martiniců. Další sakrální stavbou, kterou Adolf Bernard hr. Martinic svěřil Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, byl kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku postavený v letech 1734 - 38.“

Stavba nového nicovského kostela trvala plných sedm let a byla dokončena v roce 1727. Teprve však až 17. září 1730 byl kostel vysvěcen litoměřickým biskupem Janem Adamem hrabětem Vratislavem z Martinic a na oltář byla postavena kopie zázračné sochy Panny Marie s Ježíšem. Nicovský kostel si zachoval původní podobu až na střechy věží, které shodila i s krovem vichřice v roce 1870. Poté byly nahrazeny novými jehlanového tvaru, které příliš nekorespondují se stavbou kostela. Nad hlavním vchodem do kostela v trojdílném průčelí je umístěn kamenný erb Martiniců a Dietrichštejnů s odznaky Řádu zlatého rouna. Zvláštností nicovského kostela je orientace hlavního oltáře, neboť většina katolických kostelů má oltář směrován na východ, u chrámu Narození P. Marie je to však jih. Zajímavostí je také fakt, že stavba kostela byla založena na pilotech. Před postavením barokního chrámu zde stál menší gotický kostelík, který byl počátkem 18. století už značně zchátralý.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jana Nepomuckého

Plzeň (CZ)

Novorománský kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908–1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885–1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě.

Trojlodní, více než 50 m dlouhý chrám je sklenutý na dvanáct sloupů zdobených ornamenty a figurálními motivy. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého a boční oltáře P.Marie Ustavičné pomoci a sv.Josefa vytvořil podle návrhů prof. Jana Kastnera akademický sochař František Kadeřábek v Praze.

V prostoru pod kůrem byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Varhany postavili r. 1915 bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Třímanuálové pneumatické varhany disponují 45 rejstříky a četnými kombinacemi. V nedávné době prošly generální opravou (slavnostně vysvěceny r. 2005).

^ Nahoru « Zpět kostel Narození Panny Marie

Strašín (CZ)

Roku 1380 doložena ves, roku1369 kostel, opravený poté roku 1443 Půtou Švihovským z Rýzmburka. Jihozápadně od obce stojí kostel, obklopený hřbitovem – výrazná dominanta krajiny. – Barokní farní a poutní kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1736–39 na místě staršího, z něhož zůstala zachována románská věž. Trojlodí s pravoúhle zakončeným presbytářem, se dvěma nízkými věžemi (s oratořemi v patře), navazujícími po východní straně na boční lodi, a s hranolovitou západní věží. Východní průčelí presbytáře završeno štítem, před průčelím výklenková kaple, zevně segmentovaná, s mušlovitým výklenkem; nároží kostela zaoblena, fasády členěny pilastry. Presbytář sklenut valeně s výsečemi, trojlodí rozděleno dvěma páry pilířů, sklenuto křížovými klenbami. V bočních lodích vestavěné empory, v západní části hlavní lodi kruchta. Na klenbě štuková zrcadla, stěny členěny pilastry se štukovou výzdobou. – Zařízení: hlavní oltář barokní, z let 1730–40, se sochami Boha Otce, sv. Petra, Pavla, sv. Jana Křtitele a Jana – Miláčka Páně a s gotickou sochou Madony ze 2. poloviny15. století. Dva protějškové boční oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého z 1. pol. 18. století.

^ Nahoru « Zpět kostel sv Michaela

Straubing (D)

Již v první polovině 19. století tehdejší farní kostel sv. Petra potřebám rostoucí obce nedostačoval, takže nedělní bohoslužby musely být slaveny v kostele sv. Andělů strážných. Za účelem vybudování nového, prostorného kostela byl roku 1912 zřízen samostatný spolek, jehož činnost však díky komplikované historii první poloviny století mohla být obnovena až roku 1955. Patronát původního hřbitovního kostela sv. Michaela, zničeného během bombového náletu 18. 4. 1945, byl přenesen na kostel nový, s jehož stavbou se začalo 23. 4. 1955 – a již na Velký pátek 1956 byl na věž nového kostela vyzdvižen kříž. Slavnostně byl o několik měsíců později vysvěcen řezenským arcibiskupem Mons. Michaelem Buchbergerem. V letech 1958–59 byla ke kostelu sv. Michaela přistavěna fara.

Vedle hlavního oltáře jsou v kostele také boční oltáře, jeden mariánský a další ke cti Krista krále. Soška Panny Marie z pozdního 14. století je dlouhodobě zapůjčena z řezenského biskupství. Autorem čtrnácti zastavení křížové cesty z roku 1958 je řezenský malíř Guntram Lauterbacher.

Varhany se 3134 píšťalami 44 rejstříky postavila roku 1957 plattlingská firma Weise.

Na kostelní věži je zavěšeno celkem šest zvonů: zvon zasvěcený ke cti Nejsvětější Trojice (zápůjčka ze straubingské farnosti sv. Jakuba), ke cti Ježíše Krista, ke cti Panny Marie (pro tzv. klekání – modlitbu Anděl Páně), zvon ke cti sv. Petra Kanisia, zvon ke cti sv. Michaela (mešní) a umíráček.