Místa konání

• Běšiny ~ Kostel Navštívení Panny Marie
• Blovice ~ kostel sv. Jana Evangelisty
• Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Bor u Tachova ~ kostel sv. Mikuláše
• Dešenice ~ kostel sv.Mikuláše
• Hamry ~ kostel Panny Marie Bolestné
• Chlistov ~ Kostel Povýšení sv. Kříže
• Janovice nad Úhlavou ~ kostel sv.Jana Křtitele
• Kdyně ~ Synagoga
• Klatovy ~ Arciděkanský kostel Narození Panny Marie
• Klatovy ~ Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
• Klenčí pod Čerchovem ~ Kostel sv. Martina
• Klenová ~ kaple sv.Felixe
• Koloveč ~ kostel Zvěstování Panny Marie
• Plzeň ~ kostel sv. Jana Nepomuckého
• Praha Vršovice ~ kostel sv.Václava
• Regen ~ městský farní kostel sv. Michaela
• Teplá ~ klášterní kostel Zvěstování Panny Marie
• Těchonice ~ Kostel sv. Filipa a Jakuba
• Týnec ~ zámecký oválný sál
• Zwiesel (D) ~ Městský kostel sv. Mikuláše
• Žinkovy ~ Kostel sv. Václava

Nahoru ZpětKostel Navštívení Panny Marie

Běšiny

Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání. Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí.
V roce 1781 došlo v Běšinech k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel Navštívení Panny Marie. Především zásluhou tehdejšího faráře došlo po mnoha letech k jeho rekonstrukci. Protože kostel u sv. Bartoloměje již hrozil sesutím, byl z něj do běšinského kostela převezen zvon spolu s veškerým náčiním pro bohoslužby a kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech byl ustanoven kostelem farním. Původně měla místní kaple jeden zvon, nyní byly tedy na věži kostela zvony dva. Ten třetí sem darovala kaple sv. Jana Nepomuckého v lese Oboře u Týnce, která byla nakonec uzavřena. Z této kaple pocházejí také varhany, které byly též darovány běšinskému kostelu.

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Evangelisty

Blovice

První zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy ji založili mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera ze Zelené hory u Nepomuku. Jednolodní kostel sv.Jana Evangelisty je uváděn již ve 2.polovině 14.století. Ve své dnešní podobě byl vystavěn ve 2.polovině 18.století Kolowraty z Krakowa. Na hlavním průčelí je umístěno šest soch českých patronů od E.A.Maxe. Zařízení interiéru je rokokové a klasicistní z doby výstavby kostela: monumentální portálový hlavní oltář s obrazem titulárního světce, boční sochařské oltáře sv.Josefa a Sedmibolestné Panny Marie a další. Nádherně sochařsky zdobená je také varhanní skříň na kůru. – U kostela se nalézá také empírová hrobní kaple, postavená v 1.polovině 19.století.

Nahoru ZpětKostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679 – 1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716 – 1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."
Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.
Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem.
Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Bor u Tachova

Kostel v Boru je připomínán již v roce 1282. Tento malý kostelík byl kolem roku 1361 přestavěn v gotickém slohu do podoby, která mu zůstala až do roku 1526, kdy byl znovu přebudován. Z této třetí přestavby se do dnešních dnů dochovala jeho věž, stojící kdysi uprostřed hřbitova.
Dne 22. září 1647 vyhořelo celé město i kostel. V následujících letech byl proto kostel znovu postaven, a to do podoby, kterou zobrazil malíř nástropních fresek dnešního kostela v prvním oblouku klenby nad vstupem do sakristie. Toto dílo čtvrté přestavby vydrželo 80 let a pak se jižní stěna kostelní lodi poblíž věže začala vydouvat do té míry, že celá stavba hrozila zřícením.
V této době, v roce 1736, přichází do Boru jako představitel již diecésních kněží farář Josef Schmidt, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie farnosti, ale celého města. Svou nevšední zálibu v umění a organizační talent využívá nejen ve své každodenní práci pro farnost, ale hlavně k výstavbě dnešního, v pořadí již pátého kostela v městě.
Se stavbou započal v roce 1739 s pouhými dvěma tisíci zlatých, a když pracně opatřil chybějící desetinásobek, tak ji roku 1750 šťastně, jak sám píše, dokončil. Obě tato data najdeme v latinských chronogramech, které jsou zaznamenány v jeho Memorabiliích i v nástropní malbě nad presbytářem. První z nich, ukrývající v sobě letopočet 1739, říká, že "svatému biskupu Mikuláši oddáni vystavěli toto zbožné dílo kníže a lid", kde zmíněný kníže je Karel Tomáš z Löwensteinu. Druhý, zvěčňující rok 1750, pak oznamuje, že "za válečných dob, přinášejících zmar, byl tento kostel s pomocí Boží stavěn a stojí tu dnes jako posel míru". Kostel byl vysvěcen na svátek svého patrona dne 6. prosince 1749 tachovským děkanem J. M. Kniradlem.
Autor projektu této barokní stavby není znám, když nebylo potvrzeno ani předpokládané autorství plzeňského Jakuba Augustona. Stavební práce zahajoval T. V. Ebner (jeho otec pracoval u Kryštofa Dienzenhofera), který ale již v roce 1739 umírá a je vystřídán J. J. Gerstnerem. Tesařské práce zajišťoval J. Marscha z Boru, okna tehdy vyrobil strážský truhlář A. Friedrich.
O všech pracech i výdajích vedl J. Schmidt dodnes ve farní kronice dochované podrobné záznamy, v nichž ale marně hledáme byť by jen nepatrnou zmínku o nástropních malbách. Důvodem je farářova skromnost, protože je financoval sám. A tak i autor fresek je neznámý, i když s vysokou pravděpodobností usuzujeme na plánského purkmistra a freskaře Václava Samuela Schmidta, který byl v té době vedle Eliáše Dollhopfa jediným malířem v širokém okolí, schopným pomalovat tak velké klenební plochy. Svou podobu zanechal malíř na zaslepeném okně jižního kůru, pokud tato postava nezobrazuje nemocného M. Pompa, který bydlel v sousedním domě č. 56 a denně oknem sledoval co se na stavbě děje.
Hlavní oltář, i v detailech podobný würzburské předloze, oltáře postranní i mnoho soch zhotovil J. K. Artschlag, který svůj um získal nejen u otce ve Stráži, ale i v Praze a Bavorsku. Kostelní lavice vyrobil borský B. Gall.
Schmidtova farní Memorabilia dochovala do současnosti také smlouvu z r. 1749 s Ant. Gartnerem na zhotovení varhan. Jejich výrobce, zřejmě nejlepší stavitel varhan v Čechách v 18. století, se narodil, žil a pracoval v Tachově.
Otec borského kostela, jak je J. Schmidt také nazýván, dne 23. 2. 1777 umírá a je ve svém kostele také pochován. Ve hrobce vlevo pod presbytářem sdílí místo posledního odpočinku spolu se švamberskými pány Boru, kteří tam byli pochováváni.
V květnu 1916 byl farní kostel sv. Mikuláše povýšen na děkanský. V květnu 1945 byl chrám poškozen dělostřeleckými granáty a následným požárem, po jeho provizorní opravě se koncem 60. let dočkal nové fasády. Za současného vikáře V. Borna byla počátkem 80. let za pomoci pasovské Caritas international vyměněna celá střecha a opravena věž. Od r. 1991 jsou restaurovány nástropní fresky.

Nahoru Zpětkostel sv.Mikuláše

Dešenice

První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.

Nahoru Zpětkostel Panny Marie Bolestné

Hamry

Obec Hamry vznikla počátkem 13.století v rámci osídlování pohraničních hvozdů za Albrechta III. z Bogenu, po vymření jehož rodu připadla zpět české koruně. Další zmínka o obci coby hornické osadě na těžbu železné rudy pochází z 15.století. Byly tu i sklárny s četnými brusírnami skla, královská rychta jako centrum okolních králováckých dvorů. V 19.století zde pak vznikla i papírna.- Po 2. světové válce byli místní němečtí obyvatelé vyhoštěni a v Zadních Hamrech byla postavena velká kasárna.
Kostel Bolestné Panny Marie, zvaný Kollerův, vznikl na místě původní kaple, přestavěné r.1773 na jednolodní kostel obdélníkového půdorysu s Olivetskou kaplí a sakristií na severní straně. Roku 1993 byl poničený kostel hamerskými rodáky znovu zrekonstruován a vyzdoben tradičními podmalbami na skle, zobrazujícími české světce. Ke kostelu vede křížová cesta – Společná cesta Panny Marie s Ježíškem.

Nahoru ZpětKostel Povýšení sv. Kříže

Chlistov

Osada Chlistov vznikla asi v polovině 12 století. První historická zmínka o kostelu Povýšení sv. Kříže datovaná k roku 1360 je zároveň i první zmínkou o obci Chlistov. Podle řídícího učitele P. Netala, který připravil na počátku 20. století kampeličkový tisk o historii Chlistova a okolních obcí, měli podací právo ke kostelu místní vladykové spolu s vladyky ze Střeziměře a Hradiště.
Kostel je zřejmě gotického původu, Ferdinand Vaněk a dr. Karel Hostaš ve svém „Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okrese Klatovském ..“ vydaném v roce 1899 v Praze uvádějí, že kostel „tak jak nyní jest poukazuje na počátek 14. století (coby dobu svého vzniku), avšak věž, která při něm ještě r. 1830 stávala, a měla v nejvyšším patře podvojná okna, nasvědčovala by založení staršímu.“ Zmíněná věž vzala za své při požáru.
Dlouhou dobu byl kostel jen filiálním kostelem fary Stobořické (dnes Zdebořice), v roce 1785 za císaře Josefa II. byla zde zřízena lokalie, která byla roku 1857 proměněna na faru. Tato změna byla zřejmě impulsem i k novogotické úpravě kostela, který byl koncem 19. st. též vybaven poměrně kvalitními varhanami. Tento jednomanuálový nástroj o devíti registrech, vybavený pedálovou spojkou a dvěma pevnými kombinacemi, je dílem ve své době špičkové varhanářské dílny bratří Riegerů z Krnova.
A právě varhany lákají do malého vesnického kostela i dnes. V roce 2007 byly péčí farníků a za přispění mnoha lidí opraveny. Kostel se stal svědkem několika zajímavých hudebních akcí (varhanní koncerty, několik koncertů v provedení Kolegia pro duchovní hudbu Klatovy, včetně předpremiéry provedení barokních Brixiho nešpor a Kaiserrequiem od J. J. Fuxe před jejich premiérami v rámci projektu Barokní jezuitské Klatovy), uskutečnila se zde série duchovních setkání a mší sv. (celebrovaných např. jezuitským provinciálem P. Hylmarem, jezuity P. Čunkem, Havlíčkem, Heroldem či P. Wirthem). Při těchto akcích byly sbírky věnovány právě na opravu varhan, účinkující vystupovali bez nároku na honorář.
další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv.Jana Křtitele

Janovice nad Úhlavou

První zmínka o obci pochází z r.1290, kdy patřila pánům Janovských z Janovic. V téže době byl založen místní jednolodní kostel zasvěcený sv.Janu Křtiteli, v jehož presbytáři se nacházejí vzácné fresky z 1.třetiny 14.století, zobrazující Krista v mandorle, P.Marii, sv.Jana Předchůdce (Deesis), apoštoly, světce, symboly evangelistů, poslední soud a stětí sv.Jana, restaurované ve 2.polovině 50.let 20.století akademickým malířem Františkem Kotrbou, který měl vřelý vztah k Pošumaví a nedaleké Klenové zvláště. Odkrytý a konzervovaný celek v fresek v presbytáři působí přes všechna poškození monumentálním dojmem. Portálový hlavní oltář s plastikami pochází z 2.poloviny 18.století.

Nahoru ZpětBývalá Židovská synagoga

Kdyně

Bývalá židovská synagoga ve Kdyni je podle hodnocení odborníků vyjímečně dochovaným příkladem synagogální architektury v Čechách, podle některých odborníků se jedná o jednu z nejzachovalejších synagog v západních Čechách. Kdyňská synagoga byla postavena v letech 1862 – 1863 v historizujícím, neorománském slohu poblíž náměstí v dnešní Masarykově ulici z příspěvků židovské náboženské obce.
Bohoslužby probíhaly nepřetržitě od dostavby až do roku 1929, od tohoto roku již jen o svátcích. Poslední bohoslužby proběhly naposledy v roce 1936. Po 2. světové válce přešla synagoga do majetku Československé církve husitské. Počátkem 60. let byla jako modlitebna církve husitské navržena k prohlášení za kulturní památku, které se však nejspíš neuskutečnilo.
Až po roce 1993 se o stavbu začal zajímat Památkový ústav v Plzni i Židovská náboženská obec v Plzni. V roce 1994 církev synagogu prodala za 800 000 Kč soukromému vlastníkovi, který ji chtěl přeměnit na pivnici. Městu Kdyně se však podařilo tuto nevšední památku vykoupit. Následně byla stavba prohlášena za za národní kulturní památku.
Hlavní bohoslužebný prostor synagogy čtvercového půdorysu je na klenebách a stěnách zdoben původními malbami od malíře Amerlinga z Domažlic. Interier je celkově velmi dobře zachovalý. Zachoval se i téměř veškerý mobiliář. Synagoga byla spojena se školou a obydlím rabína nebo kantora. Synagoga ve Kdyni navazuje svojí stavbou a funkcemi na zhruba o 100 let starší typy synagog stavěných v Čechách. V podobně původním stavu není již takový objekt nikde doložen. Díky tomu jsou zde dobře čitelné specifické funkce, které vždy byly součástí židovského náboženského života, jako například sklep, kde patrně bývala rituální lázeň zvaná mikve.
Synagoga je zpřístupněna. Prohlídky zprostředkovává informační centrum města Kdyně.

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětArciděkanský kostel Narození Panny Marie

Klatovy

Nepostradatelnou součástí středověkých Klatov byla od počátku stavba děkanského chrámu Panny Marie, provedená ve stylu trojlodní baziliky s minimálně jednou hranolovitou věží a obklopená hřbitovem.
R. 1550 se v důsledku vichřice zřítila klenba kostelní lodi; nebyl nikdo zraněn, ale z lodi zůstaly jen trosky obvodového zdiva. Znám je rovněž stavitel chrámu z této doby - mistr Antonín Salnellyn. jehož portrét je vytesán na poprsni kůru.
Roku 1685 byl do kostela přemístěn zázračný obraz Panny Marie Klatovské a z Klatov se velice rychle stává významné poutní místo. Kostel získává r. 1687 nový hlavní portál s chronogramem, městským znakem a mariánskou soškou, který je dnes zasazen do portálu Bílé věže.
K poslední opravě došlo v létech 1899-1908. V duchu novogotické úpravy byla z fasády odstraněna nejen omítka, ale také některé pozdější barokní přístavky. Na základě staré Willenbergovy kresby byl vyprojektován nový vysoký krov pokrytý břidlicí. Průčelí svatyně oživily sochy Čeňka Vosmíka a plastická výzdoba, navržená architektem Josefem Fantou.
Milostný obraz Panny Marie Klatovské
Na místě dnešní kaple Zjevení Panny Marie zvané Chaloupka žil švec Ondřej Hirschberger, jehož rodina opatrovala s úctou obraz Panny Marie, který ze svého rodiště přivezl pěstoun jeho manželky. Obraz byl volnou kopií podoby Panny Marie, vymalované na stěně místního kostelíka snad již ve 13. století.
Když ševcovská živnost upadla do dluhů, uvažoval Hirschberger o prodeji obrazu. Dne 8.července 1685 se s obrazem naposled přišli rozloučit příbuzní a přátelé, kteří byli svědky zázraku, když se Panna Maria začala na čele potit krví. Tato událost byla počátkem dlouhého církevního procesu, v jehož závěru byla veřejná úcta k Panně Marii Klatovské nakonec schválena. Obraz získal trvale čestné místo na hlavním oltáři klatovského děkanského kostela.

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětJezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Klatovy

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.
Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.
Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí. V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.
Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel sv. Martina

Klenčí pod Čerchovem

Středověký kostel je v Klenčí poprvé připomínán v roce 1481. Jeho podobu přibližuje kresba F. B. Wernera datovaná do roku 1752 a vyhotovená zřejmě podle starší předlohy. Tento kostel byl v roce 1743 zbořen a na jeho místě byl pod patronací Filipa Stadiona dokončen v roce 1746 nový kostel, zasvěcený sv. Martinovi. Jednolodní barokní stavba doplněná mohutnou věží, prostornou lodí a trojboce uzavřeným presbyteriem obsahuje mobiliář zhotovený většinou v 18. století. Pod presbyteriem je umístěna šlechtická hrobka, v níž je uložen známý "Lomikar" a členové rodiny Stadionů. Vstup do hrobky kryje sešlapaný "Lomikarův" náhrobník se znakem rodiny Lamingenů. Další náhrobníky zasazené v kostelní dlažbě náleží vrchnostenským úředníkům, celníkům a měšťanům. Fara s barokní bránou datovaná letopočtem 1754 se nachází pod kostelem, při hlavní silnici.

Nahoru Zpětkaple sv.Felixe

Klenová

První zmínka o obci pochází z roku 1291. Její dominantu vytváří zřícenina gotického hradu, kde až do roku 1465 sídlili páni z Klenové. V 16.století se majiteli stali Harantové, a roku 1564 se zde narodil cestopisec, hudební skladatel a politik Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, popravený spolu s dalšími 26 českými pány roku 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. – Pseudogotická kaple sv. Felixe na návrší naproti hradu byla postavena r.1897. Vede k ní lipová alej.

Nahoru Zpětkostel Zvěstování Panny Marie

Koloveč

První zmínka o obci pochází z roku 1197, v 15.století byla povýšena na městečko. Na místě bývalé tvrze na náměstí byl v polovině 16.století vybudován původně pozdně gotický kostel Zvěstování Panny Marie (další přestavby v 18.a 19.století, kdy byl kostel prodloužen a historizující západní průčelí doplněno o věž). Do lodi s historizujícím zařízením a velkou nástropní freskou se třemi oblouky otevírá oratoř nad sakristií, spojená s farou barokním arkádovým mostem.

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Nepomuckého

Plzeň

Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885-1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě. Trojlodní, více než 50 m dlouhý chrám je sklenutý na dvanáct sloupů zdobených ornamenty a figurálními motivy. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého a boční oltáře P.Marie Ustavičné pomoci a sv.Josefa vytvořil podle návrhů prof. Jana Kastnera akademický sochař František Kadeřábek v Praze.
V prostoru pod kůrem byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Varhany postavili r.1915 bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Třímanuálové pneumatické varhany disponují 45 rejstříky a četnými kombinacemi. V nedávné době prošly generální opravou (slavnostně vysvěceny r.2005).

Nahoru Zpětkostel sv.Václava

Praha Vršovice

Moderní železobetonový kostel sv. Václava na Čechově náměstí s 80m věží je vrcholné funkcionalistické dílo od architekta Josefa Gočára z let 1929 - 1930. Interiéry (oltáře) jsou od sochaře Čeňka Vosmíka. Stavba přiznává konstrukci, respektuje terén a ozdob používá jen docela výjimečně. Architektonický koncept stavby je založen na několika idejích: široké předsíni, představující pro dolní, frekventovanější část náměstí otevřenou náruč církve. Uvnitř potom jde o nápadité využití světla, které, prostupujíc okny ve velkých schodech střechy, skoro divadelně osvětluje presbytář. Široký prostor pro věřící má ve střední části výrazný přesah vzhůru. Závěr presbytáře tvořený vysokými okny, je jakoby citací z gotických katedrál, včetně použití barevného zasklení. Se stoupáním náměstí se stavba vyrovnává několika schodišti, mezi nimiž je největším odpočívadlem hlavní plocha kostela. Schody v terénu se potom ozývají i ve střeše, takže celek symbolizuje vzestup, stoupání ke světlu, stoupání k Bohu.

Nahoru Zpětměstský farní kostel sv. Michaela

Regen

Regenský městský farní kostel sv.Michaela je chrám byl ovlivněn v průběhu věků mnoha stavebními styly. Ve své dnešní podobě jej tvoří dvě věže, stará a nová budova a integrovaná boční kaple. Patronem kostela je archanděl Michael.
Původní malý dřevěný kostelík vznikl pravděpodobně již r.1035, a kolem r.1100 vyrostla masivní obranná věž, tehdy stojící opodál. Kolem r.1270 vznikl na místě dřevěného kostelíku románský kostel, z něhož se do dnešních dnů dochovala malá kostelní věžička. 1473 byla chrámová loď nově postavena v gotickém slohu a spojena s obrannou věží. Za třicetileté války kostel vypálili Švédové. Nový kostel (dokončený r.1657) byl již vybaven barokním mobiliářem. Během rozsáhlé renovace interiéru r.1861 byl kostel zařízen novorománsky. 1966-1969 byla moderní přístavbou chrámová loď rozšířena východním směrem.
Bohatou historii kostela připomínají konkrétní památky: regenská Madona (cca 1390) románský kostel, pozdně gotická práce Tělo Krista, které visí do dnešních dnů nad oltářem, gotické období, plastiky sv. Šebestiána a sv.Jana Nepomuckého upomínají na barokní časy a novorománské plastiky Panny Marie, sv. Michaela a sv.Floriána na 19. století.
Dvoumanuálové varhany s 31 rejstříky a přibližně 1800 píšťalami byly postaveny v letech 1962-68.
Poslední úpravy vnitřního prostoru proběhly v letech 2001-3. Novou oltářní stěnu zdobí motivy ze Slunečního zpěvu sv. Františka z Assisi.

Nahoru Zpětklášterní kostel Zvěstování Panny Marie

Teplá

Opatský kostel byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní halový kostel, dlouhý 62,25 a vysoký 15,6 m.
Je zasvěcen Zvěstování Páně. Ke slavnostnímu vysvěcení pražským biskupem Janem II. dne 20.6. 1232 se dostavil i český král Václav I. a říšští vyslanci Exteriér kostela je cennou ukázkou přechodu románského slohu v gotický a je nejstarší svého druhu na našem území.
Na přelomu 17. a 18. století prošel barokními úpravami, které se týkaly především vnitřní výzdoby. Hlavní oltář zhotovil mramorář Josef Lauermann a sochař Ignác Platzer v roce 1750, oltářní obraz - Zvěstování Páně - je dílem Petra Jana Molitora. I druhý tzv. křížový oltář, situovaný ve středu hlavní lodi je výsledkem společné práce Josefa Lauermanna a Ignáce Platzera.
Ignác Platzer vytvořil pro klášterní kostel také soubor větších dřevěných soch, spodobňujících světce (sochy na konzolích kolem hlavní lodi) a čtyři učitele církevní (sochy v kanovnickém chóru) a řadu drobných, dekorativních sošek andílků.
V severní lodi kostela, v Hroznatově kapli je na oltáři z bílého mramoru uložen relikviář s ostatky zakladatele kláštera blahoslaveného Hroznaty, přemístěnými sem po Hroznatově blahořečení (1897) v roce 1898. (Původní místo, kde byl Hroznata pohřben po své smrti v roce 1217 označuje kámen s nápisem zasazený v dlažbě kostela před hlavním oltářem. Na stejném místě stojí i původní Hroznatův sarkofág.) Výzdobu kaple doplňují dva Hroznatovy portréty. Na olejomalbě na pravé stěně kaple je zobrazen jako světský kníže spolu se dvěma kláštery, které za svého života založil, na nástropní fresce v bílém řádovém rouchu, vstupující po své smrti do nebe. Stejně jako fresky nad vchodem do kaple, zobrazující scény z Hroznatova života jsou dílem Eliáše Dollhopfa.
K nevystaveným skvostům patří Hroznatova mísa (z Limoges cca 1200), tzv. Hroznatovo pedum z roku 1756 a kalich téhož roku, které nechal zhotovit opat Hieronymus Ambros. V muzejní expozici kláštera je veřejnosti prezentován výběr z klášterních sbírek v podobě obrazů, soch, drobné plastiky, porcelánu, cínových předmětů, bohoslužebných textilií (parament) a vyznamenání opatů od panovníků, svědčících o jejich vysoké společenské prestiži.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel sv. Filipa a Jakuba

Těchonice

První historická zmínka o obci je z roku 1351. Dominantní je místní kostel sv. Filipa a Jakuba s náhrobníkem Petra Zmrzlíka ze Svojšína +1558 a vzácnými funkčními barokními varhanami. Barokní fara se nachází na místě původní tvrze. Obec má vzácně zachovalou a urbanisticky neporušenou náves s citlivě rekonstruovanými venkovskými domy. O Těchonicích psal Karel Klostermann v románě Vypovězen.
V obci je od roku 2001 aktivní občanské sdružení Zmrzlík o.s., které s více než 80 členy z Těchonic, Žďáru a širokého okolí organizuje místní ochotnický soubor. V rekonstruované stodole vzniklo divadlo pro 300 diváků, spolek pořádá každoroční květnové filipojakubské pouťové slavnosti, na konci léta slavnosti kuchařek a během roku i další kulturní a společenské aktivity (koncerty, duchovní přednášky, dětské dny, výstavy).
Obec je také známá originálním místním produktem – Těchonická medoláda, který produkují Vaváky o.s. . Unikátním přírodním útvarem s chráněnými druhy rostlin (mj. masožravá rosnatka) a živočichů jsou tzv. těchonická draha ( www.sanceprodraha.cz).

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětzámecký oválný sál

Týnec

První zmínka o obci pochází z roku 1233. V letech 1624-1927 byl týnecký statek majetkem rodu Krakowských z Kolowrat, kteří zde kolem roku 1720 nechali pravděpodobně podle plánů Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vystavět barokní zámek s mansardovou střechou a oválným rizalitem se vstupním portikem a balkónem v zahradním průčelí. V letech 1927-33 zde dr.ing. Jaroslav Polívka (1886-1960), český stavitel světového jména, zřídil luxusní hotel, kde mj. r.1928 dlouhodobě pobýval houslový virtuos Jan Kubelík. - Současný majitel zámek postupně rekonstruuje a vytváří z něj budoucí rezidenční centrum především pro výtvarné umělce.

Nahoru ZpětMěstský kostel sv. Mikuláše

Zwiesel

Jeho 86 m vysoká kostelní věž – nejvyšší v pasovské diecézi – činí z novogotického kostela sv.Mikuláše dominantu rušného sklářského města.
Trojlodní stavba z pálených cihel byla postavena v létech 1892 – 96 podle plánů mnichovského architekta Johanna Baptisty Schotta (1853 – 1913) a již brzy začínala být nazývána "katedrálou Bavorského lesa". Během generální opravy v letech 1983-1987 byl vnitřek kostela barevně nově natónován tak, aby barevné ladění zvýraznilo čistou linii vnitřního prostoru a podtrhlo architektonickou a uměleckou hodnotu celé stavby.
Ve středu v křížení kostela je umístěn moderní keramický obětní stůl a ambon od roku 1940 narozeného umělce Horsta Fochlera z Ihlerstein bei Kehlheim, který ideálním způsobem ladí s novogotickým zařízením kostela (lavní oltář, boční oltáře, kazatelna, křížová cesta a chórové lavice).
Za pozornost stojí také socha ukřižovaného Spasitele v životní velikosti, dílo nejvýznačnějšího rokokového augsburského řezbáře Ehrgotta Bernharda Bendla z r. 1730 a Pieta v pravé boční kapli, dílo neznámého mistra z okolí Mondsee (cca 1550).
Zápůjčku od města Zwiesel předsravuje stříbrný tepaný reliéf s reliéfem patrona kostela sv.Mikuláše (patrocinium 6.prosince).
Kostel se může pochlubit třímanuálovými varhany s 48 znějícími rejstříky, které roku 1979 postavila v roku 1990 pasovská firma Eisenbarth a ještě téhož roku byly vysvěceny.
Městský farní kostel vznikl jako dílo náboženského hnutí – a dnes patří bezesporu k nejvýraznějším chrámovým stavbám z 19.století v pasovské diecézi.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel sv. Václava

Žinkovy

Původní zděný gotický kostelík, o němž máme doklad již ze 14. století, byl přestavěn na barokní kostel, dokončený v roce 1735 vyzdvižením zvonů na kostelní věž. Následujícího roku byl vysvěcen, varhany byly vestavěny v roce 1736. Kostel zdobí čtyři oltáře s obrazy sv. Václava, sv. Františka Xaverského, sv. Izidora, sv. Havla, Panny Marie žinkovské aj. Výzdobu kostela dotvářejí četné malby a sochy (sv. Šebestián, sv. Roch). Nad oltářem sv. Jana Nepomuckého najdeme zasklenou rakev s ostatky ležícího sv. Theodora. Po požáru v roce 1684 byla zachráněna vzácná dřevěná soška Panny Marie s děťátkem, jíž je připisováno několik zázraků. Z původních pěti zvonů zbyl jediný, ostatní byly zrekvírovány pro válečné účely.
další informace o lokalitě

Přehled pramenů a literatury:

1. Fišer, M.: Doktor s Bouillonu aneb Jaroslav Polívka a Josef Váchal na zámku Týnec; in: Fišer. M. (ed.): Sborník prací z historie a dějin umění, 1/2002 - Týnec u Klatov, Galerie Klatovy-Klenová / Via artis o.s. 2002

2. Poche, E. a kol.: Umělecké památky Čech I-IV, Academia Praha 1977-1982

3. Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

4. Sokol, V.: Kostel sv. Václava, in: link

5. Váňová, L. - Procházka, Z.: Klatovy, historicko-turistický průvodce č.14 (Texte auf Tschechisch, Englisch und Deutsch), Nakladatelství Českého lesa Domažlice 2000

6. Internetový portál ŠumavaNet.cz link (Dešenice, Hamry)

7. Wikipedia, volná enciklopedie link (Regen, Praha Vršovice)

8. internetový portál Turistik.cz - link (Klenčí pod Čerchovem)

9. internetové prezentace obecních úřadů (Běšiny, Blovice, Bor u Tachova, Dešenice, Janovice nad Úhlavou, Klenová)