Místa konání

Arnbruck ~ kostel sv. Bartoloměje (D)
• Běšiny ~ Kostel Navštívení Panny Marie
• Bezděkov ~ kostel sv. Václava
• Blovice ~ kostel sv. Jana Evangelisty
• Böbrach (D) ~ kostel sv. Mikuláše
• Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Bor u Tachova ~ kostel sv. Mikuláše
• Dešenice ~ kostel sv.Mikuláše
• Dolany ~ kostel sv. Petra a Pavla
• Hamry ~ kostel Panny Marie Bolestné
• Chlistov ~ Kostel Povýšení sv. Kříže
• Chudenice ~ kostel sv. Jana Křtitele
• Janovice nad Úhlavou ~ kostel sv.Jana Křtitele
• Klatovy ~ Arciděkanský kostel Narození Panny Marie
• Klatovy ~ Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
• Kollnburg ~ kostel Nejsvětější Trojice (D)
• Letiny ~ kostel sv. Prokopa
• Nezdice ~ kostel sv. Prokopa
• Plattling ~ kostel sv. Máří Magdaleny (D)
• Plzeň ~ kostel sv. Jana Nepomuckého
• Praha ~ Komunitní centrum Matky Terezy
• Regen ~ městský farní kostel sv. Michaela
• Těchonice ~ Kostel sv. Filipa a Jakuba
• Vřeskovice ~ kostel sv. Jana Křtitele
• Zwiesel (D) ~ Městský kostel sv. Mikuláše
• Žinkovy ~ Kostel sv. Václava

Nahoru Zpětkostel sv. Bartoloměje

Arnbruck (D)

Farnost Arnbruck je poprvé zmiňována v listině z roku 1209. Spolu s farností viechtašskou a geierstalskou patří mezi tři nejtarší farnosti okreu Viechtach. Jedním ze 64 svědků uvedených na této listině byl farář Dietrich („Dietricus de Anprukke“), první arnbrucký farář známý jménem. Systematické osídlení horské oblasti Arnbrucku realizovali od konce 11. století majitelé panství hrabata z Bogenu. Hrabě Berthold předal kostel s osadou Arnbruck s patronátním právem a desátky klášteru v Niederaltaich, neboť jej klášter finančně podpořil na pouť do Říma. Od roku 1242 již náležel kostel s osadou Arnbruck reálně niederaltaiškému opatství.
První arnbrucký kostel mohl být pouze dřevěný, ale o jeho podobě dnes nic nevíme. Nejstarší části dnešního farního kostela sv. Bartoloměje, věž a prebytář, pocházejí z období rané gotiky (13.století). Z tohoto období se dochovala také dodnes používaná křtitelnice, stojící na jižní straně lodi u pravého bočního oltáře.
Dle zprávy viechtaškého děkana Wirtenbergera z roku 1676 byl technický stav krovu a bočních zdí lodi tak žalostný, že hrozil zřícením. Záluhou markraběte Johanna Chritopha von Hauzenberg mohla být nová, o třetinu prostornější chrámová loď vyvěcena již v říjnu 1676. Řezenská bikupská matrika uvádí pak další rozšíření chrámové lodi roku 1760, kdy byl kostel nově zařízen barokním mobiliářem (hlavní oltář, boční oltáře, kazatelna) z dílny kötztingkého sochaře Johanna Paula Hagera (1698-1769). V letech 1955-1963 byl interiér kostela kompletně zrestaurován, roku 1985 bylo změněno barevné tónování oltářů, a v letech 2006-7 byl znovu celý kostel kompletně sanován.

Madonna
Další pamětihodností tohoto kostela je Madonna na levém bočním oltáři. Jedná se o gotickou Madonnu s dítětem výjimečných uměleckých kvalit, která původně zdobila oltář poutní kaple Navštívení Panny Marie, založené kolem roku 1420. Umělecky patří do skupiny východobavorských nebo salzburských madon z okruhu madony seeonské.
Jak se tato Madonna do Arnbrucku dostala, o tom vypráví náledující legenda o Schusteru-Schleiderlovi, který roku 1644 v Arnbrucku mariánskou kapličku postavil: k těžce nemocnému Schleiderlovi přišla ve snu Panna Maria a řekla mu, že se zcela uzdraví, když jí ke cti vystaví kapli a do ní umístí mariánskou sošku nacházející se v niederaltaiškém klášterním kostele. - Roku 1960 byla oška přenesena do farního kostela v. Bartoloměje.

Nahoru ZpětKostel Navštívení Panny Marie

Běšiny

Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání. Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí.
V roce 1781 došlo v Běšinech k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel Navštívení Panny Marie. Především zásluhou tehdejšího faráře došlo po mnoha letech k jeho rekonstrukci. Protože kostel u sv. Bartoloměje již hrozil sesutím, byl z něj do běšinského kostela převezen zvon spolu s veškerým náčiním pro bohoslužby a kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech byl ustanoven kostelem farním. Původně měla místní kaple jeden zvon, nyní byly tedy na věži kostela zvony dva. Ten třetí sem darovala kaple sv. Jana Nepomuckého v lese Oboře u Týnce, která byla nakonec uzavřena. Z této kaple pocházejí také varhany, které byly též darovány běšinskému kostelu.

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Václava

Bezděkov

Kostel byl postaven na náměstí v samém centru obce v letech 1899 – 1901 a je tak jedním z nejmladších kostelů v okrese Klatovy. Původní kostel Sv. Anny již kapacitně nevyhovoval potřebám věřících, ale trvalo sedm let, než mohl být do pravého rohu budoucí věže položen 11. května 1899 základní kámen. Kostel, který pojme až 700 věřících, byl 28. září v den svátku Sv. Václava v roce 1901 vysvěcen budějovickým biskupem Martinem Říhou. O vnitřní výzdobu se postaral řezbář Jan Procházka z Příbrami: zhotovil hlavní oltář se sochou Sv. Václava, opravil dva postranní oltáře s obrazy Sv. Tadeáše a Panny Marie Bolestné (kopie sušického klášterního obrazu), křtitelnici, kazatelnu a křížovou cestu. Spolu s tímto mobiliářem byly do nového kostela přeneseny i varhany z kostela Sv. Anny, ale v roce 1906 byly pořízeny nové od firmy Jana Tučka z Kutné Hory. Roku 2001 byl kostel po opravě střechy a fasády znovu vysvěcen plzeňským biskupem Františkem Radkovským.

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Evangelisty

Blovice

První zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy ji založili mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera ze Zelené hory u Nepomuku. Jednolodní kostel sv.Jana Evangelisty je uváděn již ve 2.polovině 14.století. Ve své dnešní podobě byl vystavěn ve 2.polovině 18.století Kolowraty z Krakowa. Na hlavním průčelí je umístěno šest soch českých patronů od E.A.Maxe. Zařízení interiéru je rokokové a klasicistní z doby výstavby kostela: monumentální portálový hlavní oltář s obrazem titulárního světce, boční sochařské oltáře sv.Josefa a Sedmibolestné Panny Marie a další. Nádherně sochařsky zdobená je také varhanní skříň na kůru. – U kostela se nalézá také empírová hrobní kaple, postavená v 1.polovině 19.století.

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Böbrach (D)

První listinná zmínka o böbrašském kostele pochází z roku 1209, kdy hrabě Berthold z Bogenu věnoval před svou poutí do Říma mj. farnost Böbrach spolu s vesnicí klášteru Niederaltaich. Tehdy patřil Böbrach (Pebraha) pod farnost Arnbruck. Roku 1351 byl Böbrach povýšen na samostatnou farnost, která klášteru Niederaltaich patřila až do r. 1803. Roku 1961 byla stávající budova kostela zbourána, protože již kapacitně nevyhovovala, a hned roku následujícího byl již vysvěcen kostel nový, prostornější, který slouží věřícím dodnes.

Nahoru ZpětKostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679 – 1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716 – 1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."
Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.
Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem.
Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

Nahoru Zpětkostel sv. Mikuláše

Bor u Tachova

Kostel v Boru je připomínán již v roce 1282. Tento malý kostelík byl kolem roku 1361 přestavěn v gotickém slohu do podoby, která mu zůstala až do roku 1526, kdy byl znovu přebudován. Z této třetí přestavby se do dnešních dnů dochovala jeho věž, stojící kdysi uprostřed hřbitova.
Dne 22. září 1647 vyhořelo celé město i kostel. V následujících letech byl proto kostel znovu postaven, a to do podoby, kterou zobrazil malíř nástropních fresek dnešního kostela v prvním oblouku klenby nad vstupem do sakristie. Toto dílo čtvrté přestavby vydrželo 80 let a pak se jižní stěna kostelní lodi poblíž věže začala vydouvat do té míry, že celá stavba hrozila zřícením.
V této době, v roce 1736, přichází do Boru jako představitel již diecésních kněží farář Josef Schmidt, který se nesmazatelně zapsal nejen do historie farnosti, ale celého města. Svou nevšední zálibu v umění a organizační talent využívá nejen ve své každodenní práci pro farnost, ale hlavně k výstavbě dnešního, v pořadí již pátého kostela v městě.
Se stavbou započal v roce 1739 s pouhými dvěma tisíci zlatých, a když pracně opatřil chybějící desetinásobek, tak ji roku 1750 šťastně, jak sám píše, dokončil. Obě tato data najdeme v latinských chronogramech, které jsou zaznamenány v jeho Memorabiliích i v nástropní malbě nad presbytářem. První z nich, ukrývající v sobě letopočet 1739, říká, že "svatému biskupu Mikuláši oddáni vystavěli toto zbožné dílo kníže a lid", kde zmíněný kníže je Karel Tomáš z Löwensteinu. Druhý, zvěčňující rok 1750, pak oznamuje, že "za válečných dob, přinášejících zmar, byl tento kostel s pomocí Boží stavěn a stojí tu dnes jako posel míru". Kostel byl vysvěcen na svátek svého patrona dne 6. prosince 1749 tachovským děkanem J. M. Kniradlem.
Autor projektu této barokní stavby není znám, když nebylo potvrzeno ani předpokládané autorství plzeňského Jakuba Augustona. Stavební práce zahajoval T. V. Ebner (jeho otec pracoval u Kryštofa Dienzenhofera), který ale již v roce 1739 umírá a je vystřídán J. J. Gerstnerem. Tesařské práce zajišťoval J. Marscha z Boru, okna tehdy vyrobil strážský truhlář A. Friedrich.
O všech pracech i výdajích vedl J. Schmidt dodnes ve farní kronice dochované podrobné záznamy, v nichž ale marně hledáme byť by jen nepatrnou zmínku o nástropních malbách. Důvodem je farářova skromnost, protože je financoval sám. A tak i autor fresek je neznámý, i když s vysokou pravděpodobností usuzujeme na plánského purkmistra a freskaře Václava Samuela Schmidta, který byl v té době vedle Eliáše Dollhopfa jediným malířem v širokém okolí, schopným pomalovat tak velké klenební plochy. Svou podobu zanechal malíř na zaslepeném okně jižního kůru, pokud tato postava nezobrazuje nemocného M. Pompa, který bydlel v sousedním domě č. 56 a denně oknem sledoval co se na stavbě děje.
Hlavní oltář, i v detailech podobný würzburské předloze, oltáře postranní i mnoho soch zhotovil J. K. Artschlag, který svůj um získal nejen u otce ve Stráži, ale i v Praze a Bavorsku. Kostelní lavice vyrobil borský B. Gall.
Schmidtova farní Memorabilia dochovala do současnosti také smlouvu z r. 1749 s Ant. Gartnerem na zhotovení varhan. Jejich výrobce, zřejmě nejlepší stavitel varhan v Čechách v 18. století, se narodil, žil a pracoval v Tachově.
Otec borského kostela, jak je J. Schmidt také nazýván, dne 23. 2. 1777 umírá a je ve svém kostele také pochován. Ve hrobce vlevo pod presbytářem sdílí místo posledního odpočinku spolu se švamberskými pány Boru, kteří tam byli pochováváni.
V květnu 1916 byl farní kostel sv. Mikuláše povýšen na děkanský. V květnu 1945 byl chrám poškozen dělostřeleckými granáty a následným požárem, po jeho provizorní opravě se koncem 60. let dočkal nové fasády. Za současného vikáře V. Borna byla počátkem 80. let za pomoci pasovské Caritas international vyměněna celá střecha a opravena věž. Od r. 1991 jsou restaurovány nástropní fresky.

Nahoru Zpětkostel sv.Mikuláše

Dešenice

První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.

Nahoru Zpětkostel sv. Petra a Pavla

Dolany

Ves připomínána poprvé r.1245 jako sídlo pánů z Rýzmberka. Kostel sv. Petra a Pavla v Dolanech byl postaven v letech 1797 - 99. Přízemí věže je patrně ze 17. století a je zbytkem staršího kostela. Plochostropá obdélníková loď na hranolových pilířích, na východní straně pravoúhlého presbytáře malovaný mobiliář oltáře z r.1855. Hlavní ltář s plastikami dvou andělů a dvou světic pochází ze 2.poloviny 18. století. Oltářní obrazy sv.Petra a Pavla a Madony s dítětem pocházejí od J.Hercoga (1858); obraz českých patronů na levém bočním oltáři Hercogem přemalován. V pravém nároží triumfálního oblouku zazděn lavatorium z konce 17. století.

Nahoru Zpětkostel Panny Marie Bolestné

Hamry

Obec Hamry vznikla počátkem 13.století v rámci osídlování pohraničních hvozdů za Albrechta III. z Bogenu, po vymření jehož rodu připadla zpět české koruně. Další zmínka o obci coby hornické osadě na těžbu železné rudy pochází z 15.století. Byly tu i sklárny s četnými brusírnami skla, královská rychta jako centrum okolních králováckých dvorů. V 19.století zde pak vznikla i papírna.- Po 2. světové válce byli místní němečtí obyvatelé vyhoštěni a v Zadních Hamrech byla postavena velká kasárna.
Kostel Bolestné Panny Marie, zvaný Kollerův, vznikl na místě původní kaple, přestavěné r.1773 na jednolodní kostel obdélníkového půdorysu s Olivetskou kaplí a sakristií na severní straně. Roku 1993 byl poničený kostel hamerskými rodáky znovu zrekonstruován a vyzdoben tradičními podmalbami na skle, zobrazujícími české světce. Ke kostelu vede křížová cesta – Společná cesta Panny Marie s Ježíškem.

Nahoru ZpětKostel Povýšení sv. Kříže

Chlistov

Osada Chlistov vznikla asi v polovině 12 století. První historická zmínka o kostelu Povýšení sv. Kříže datovaná k roku 1360 je zároveň i první zmínkou o obci Chlistov. Podle řídícího učitele P. Netala, který připravil na počátku 20. století kampeličkový tisk o historii Chlistova a okolních obcí, měli podací právo ke kostelu místní vladykové spolu s vladyky ze Střeziměře a Hradiště.
Kostel je zřejmě gotického původu, Ferdinand Vaněk a dr. Karel Hostaš ve svém „Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okrese Klatovském ..“ vydaném v roce 1899 v Praze uvádějí, že kostel „tak jak nyní jest poukazuje na počátek 14. století (coby dobu svého vzniku), avšak věž, která při něm ještě r. 1830 stávala, a měla v nejvyšším patře podvojná okna, nasvědčovala by založení staršímu.“ Zmíněná věž vzala za své při požáru.
Dlouhou dobu byl kostel jen filiálním kostelem fary Stobořické (dnes Zdebořice), v roce 1785 za císaře Josefa II. byla zde zřízena lokalie, která byla roku 1857 proměněna na faru. Tato změna byla zřejmě impulsem i k novogotické úpravě kostela, který byl koncem 19. st. též vybaven poměrně kvalitními varhanami. Tento jednomanuálový nástroj o devíti registrech, vybavený pedálovou spojkou a dvěma pevnými kombinacemi, je dílem ve své době špičkové varhanářské dílny bratří Riegerů z Krnova.
A právě varhany lákají do malého vesnického kostela i dnes. V roce 2007 byly péčí farníků a za přispění mnoha lidí opraveny. Kostel se stal svědkem několika zajímavých hudebních akcí (varhanní koncerty, několik koncertů v provedení Kolegia pro duchovní hudbu Klatovy, včetně předpremiéry provedení barokních Brixiho nešpor a Kaiserrequiem od J. J. Fuxe před jejich premiérami v rámci projektu Barokní jezuitské Klatovy), uskutečnila se zde série duchovních setkání a mší sv. (celebrovaných např. jezuitským provinciálem P. Hylmarem, jezuity P. Čunkem, Havlíčkem, Heroldem či P. Wirthem). Při těchto akcích byly sbírky věnovány právě na opravu varhan, účinkující vystupovali bez nároku na honorář.
další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele

Chudenice

Nejstarší památkou Chudenic je děkanský kostel sv. Jana Křtitele z první poloviny 14. století. Založen byl však o více než jedno století dříve (kolem roku 1200) Drslavem Czerninem z Chudenic, jak o tom svědčí starý, dosud zachovaný nápis ve freskách na skruži presbytáře. V první polovině 16. století byla přistavena renesanční sakristie, roku 1660 pak věž se zvonicí, vysoká 36 metrů, která teprve v pozdějším období získala svou charakteristickou báň. Roku 1810 byla postavena a oratoř na jižní straně. V roce 1906 byl chrám povýšen na děkanský, roku 1912 byly započaty úpravy interiéru - rekonstruovala se kruchta a do varhanní skříně z konce 18.století byly osazeny nové varhany z dílny sušického varhanáře Matěje Vunše, které r. 2003 prošly generální opravou a byly slavnostně vysvěceny. - Fresky v presbytáři jsou pravděpodobně z počátku 14.století, stropní malby ze století sedmnáctého. Umělecky i historicky nejcennější památkou jsou obrazy na hlavním oltáři z roku 1505. Z téhož roku je i podlouhlý dřevěný obraz (predela) Zvěstování P.Marie, obé od Mistra chudenického oltáře.

Nahoru Zpětkostel sv.Jana Křtitele

Janovice nad Úhlavou

První zmínka o obci pochází z r.1290, kdy patřila pánům Janovských z Janovic. V téže době byl založen místní jednolodní kostel zasvěcený sv.Janu Křtiteli, v jehož presbytáři se nacházejí vzácné fresky z 1.třetiny 14.století, zobrazující Krista v mandorle, P.Marii, sv.Jana Předchůdce (Deesis), apoštoly, světce, symboly evangelistů, poslední soud a stětí sv.Jana, restaurované ve 2.polovině 50.let 20.století akademickým malířem Františkem Kotrbou, který měl vřelý vztah k Pošumaví a nedaleké Klenové zvláště. Odkrytý a konzervovaný celek v fresek v presbytáři působí přes všechna poškození monumentálním dojmem. Portálový hlavní oltář s plastikami pochází z 2.poloviny 18.století.

Nahoru ZpětArciděkanský kostel Narození Panny Marie

Klatovy

Nepostradatelnou součástí středověkých Klatov byla od počátku stavba děkanského chrámu Panny Marie, provedená ve stylu trojlodní baziliky s minimálně jednou hranolovitou věží a obklopená hřbitovem.
R. 1550 se v důsledku vichřice zřítila klenba kostelní lodi; nebyl nikdo zraněn, ale z lodi zůstaly jen trosky obvodového zdiva. Znám je rovněž stavitel chrámu z této doby - mistr Antonín Salnellyn. jehož portrét je vytesán na poprsni kůru.
Roku 1685 byl do kostela přemístěn zázračný obraz Panny Marie Klatovské a z Klatov se velice rychle stává významné poutní místo. Kostel získává r. 1687 nový hlavní portál s chronogramem, městským znakem a mariánskou soškou, který je dnes zasazen do portálu Bílé věže.
K poslední opravě došlo v létech 1899-1908. V duchu novogotické úpravy byla z fasády odstraněna nejen omítka, ale také některé pozdější barokní přístavky. Na základě staré Willenbergovy kresby byl vyprojektován nový vysoký krov pokrytý břidlicí. Průčelí svatyně oživily sochy Čeňka Vosmíka a plastická výzdoba, navržená architektem Josefem Fantou.
Milostný obraz Panny Marie Klatovské
Na místě dnešní kaple Zjevení Panny Marie zvané Chaloupka žil švec Ondřej Hirschberger, jehož rodina opatrovala s úctou obraz Panny Marie, který ze svého rodiště přivezl pěstoun jeho manželky. Obraz byl volnou kopií podoby Panny Marie, vymalované na stěně místního kostelíka snad již ve 13. století.
Když ševcovská živnost upadla do dluhů, uvažoval Hirschberger o prodeji obrazu. Dne 8.července 1685 se s obrazem naposled přišli rozloučit příbuzní a přátelé, kteří byli svědky zázraku, když se Panna Maria začala na čele potit krví. Tato událost byla počátkem dlouhého církevního procesu, v jehož závěru byla veřejná úcta k Panně Marii Klatovské nakonec schválena. Obraz získal trvale čestné místo na hlavním oltáři klatovského děkanského kostela.

další informace o lokalitě

Nahoru ZpětJezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Klatovy

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.
Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.
Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí. V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.
Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.
další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel Nejsvětější Trojice (D)

Kollnburg

Kollnburský kostel je již z dálky viditelnou dominantou kraje. Původně se však jednalo o zámeckou kapli, zřízenou r. 1365 Albrechtem Nussberským, v níž zámecký kaplan sloužil bohoslužby pouze pro šlechtu. Z této doby pochází polychromovaná pískovcová Pieta, uchovávaná dodnes na faře. - Kostel ve své dnešní celistvé podobě s charakteristickou cibulovou věží, vypínající se nad čelní stěnou presbytáře, a vnitřním vybavením pocházejí z roku 1676. Koncem 19. století byl kostel rozšířen západním směrem. Raně barokní „nelehkost“ nevysokého sálu s malým, trojúhelníkovitě vybíhajícím presbytářem zůstala přitom zachována. Do valené klenby vytažené opěrné pásy člení loď na tři části. Na varhanách se nachází původní vyobrazení Nejsvětější Trojice z poloviny 15.století. Pozdně gotická řezbářská práce zachycuje Korunování Panny Marie Nejsvětější Trojicí. Zvláštností je zobrazení Trojice třemi korununesoucími, vousem zarostlými mužskými figurami, vykazujícími značnou podobnost se Třemi Králi. Barokní zobrazení trojiční skupiny se pak nachází ve střední části hlavního oltáře.

Nahoru Zpětkostel sv. Prokopa

Letiny

Jedná se o barokní hřbitovní jednolodní kostel v jižní části obce s gotickým pětiboce uzavřeným presbytářem, sakristií a předsíňkou. Loď je plochostropá s dřevěnou kruchtou. Nad západním průčelím je zvonice. Kostel je připomínán již ve 13. stol. Roku 1230, za Václava I. koupil opat Kladrubský Přeštice a k nim náležejících 10 far včetně kostela sv. Prokopa v Letinech. Sídlo duchovního zde bylo již roku 1358. V husitském období byl kostel silně poničen. V první polovině 17. století byla přistavena sakristie a portál na severní straně presbytáře. Roku 1719 byl kostel opravován. další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Prokopa

Nezdice

Zřejmě koncem 11. století vystavěli Nezdičtí na návrší nad Úhlavou vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románskou kapli ke cti sv. Prokopa. Farní pamětní kniha uvádí : “že se tu sv. Prokop ctíval hned brzo po blahoslavené smrti své“ (tj. po r. 1053). Počátkem 14. století byl k předpokládané románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík, jemuž původní kaple sloužila coby sakristie. V 2. polovině 17. století již byl však tento v havarijním stavu a hrozil zřícením. Až mezi lety 1720 – 1730 jej nechala mladá hraběnka Františka Augusta Törringová z Jettenbachu na Červeném Poříčí (kam Nezdice patřily od r. 1707 panstvím) přestavět dle plánů architekta Františka Ignáce Prée. K pětibokému gotickému presbyteriu, kterému tak opět připadla funkce sakristie, byla přistavěna vyšší a širší chrámová loď, čímž stavba nabyla podoby kříže. Přestavba byla dokončena až v době kolem roku 1760, kdy kostel získal omítky a byl kompletně zařízen. V soupisu kostelního inventáře v té době najdeme i varhany.

Nahoru Zpětkostel sv. Máří Magdaleny

Platting (D)

Dnešní původně barokní farní kostel sv. Marie Magdalské byl roku 1760 postaven na místě, kde je již roku 1379 původní hlavní plattlingský kostel, který však postupem času již kapacitně nedostačoval vzrůstající farní obci. Ve druhé polovině 17. století byl však již tento kostelík v natolik špatném technickém stavu, že bylo rozhodnuto o jeho stržení a vystavení stavby nové. 28. září 1760 vysvětil nový kostel řezenský pomocný biskup Johann Anton Sebastian svobodný pán z Wolframsdorfu. S výjimkou rozsáhlejších retaurátorkých prací došlo k větším stavebním úpravám až koncem 19. století. Roku 1868 byla barokní cibulová kopule věže snesena a věž osazena novou, do výše čnící jehlanovou třechou (49m). V letech 1889/90 byly kvůli nebezpečí zřícení strženy veškeré barokní klenby včetně štuků a fresek. 3. května 1931 vysvětil arcibiskup Michael Buchberger nový kostel, konečně povýšený na farní – po více než 550 letech po vystavení prvního kostelíku v nové osadě Plattling.

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Nepomuckého

Plzeň

Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885-1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě. Trojlodní, více než 50 m dlouhý chrám je sklenutý na dvanáct sloupů zdobených ornamenty a figurálními motivy. Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého a boční oltáře P.Marie Ustavičné pomoci a sv.Josefa vytvořil podle návrhů prof. Jana Kastnera akademický sochař František Kadeřábek v Praze.
V prostoru pod kůrem byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Varhany postavili r.1915 bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Třímanuálové pneumatické varhany disponují 45 rejstříky a četnými kombinacemi. V nedávné době prošly generální opravou (slavnostně vysvěceny r.2005).

Nahoru ZpětKomunitní centrum Matky Terezy

Praha

Komunitní centrum Matky Terezy (zkráceně KCMT) je moderní církevní komplex na východním okraji Centrálního parku na Jižním Městě v Praze, který patří římskokatolické farnosti Chodov. Bylo slavnostně požehnáno a otevřeno v sobotu 26. května 2007. Toto centrum je úplně prvním kostelem zasvěceným Matce Tereze (blahořečené 19.3.2003) u nás. - O potřebě výstavby nového kostela pro Jižní Město se hovořilo už desítky let. Kostel svatého Františka z Assisi byl postaven v roce 1938, kdy obec Chodov měla 3000 obyvatel, zatímco Jižní Město jich má asi 88 tisíc. - Stavbu navrhla architektka Vítězslava Rothbauerová. Kruhový tvar, který se opakuje v půdoryse budovy, je zde podle ní symbolem jednoty lidského společenství, komunikace mezi lidmi a místa setkávání, obecně je odedávna symbolem jednoty, rovnoměrnosti a stejnosti vzhledu.

Hlavní vnitřní prostor tvoří kaple pro 70 lidí a velký sál; tyto dvě části jsou oddělené posuvnými stěnami a celková kapacita je 400 osob. Pro bohoslužby se používá spojený prostor, pro výstavy, přednášky a koncerty pouze sál bez kaple. Dále jsou součástí centra kanceláře, klubovny a podzemní garáž.
Velkou část výzdoby centra včetně moderní křížové cesty vytvořil či navrhl akademický malíř Pavel Šlégl, kříž v kapli vytvořil akademický sochař Stanislav Hanzík. Již od prvních dnů provozu zde farnost pořádá různé koncerty, výstavy, divadelní představení, přednášky. V KCMT dále funguje mateřské centrum, volnočasové kluby pro mládež nebo setkávání seniorů - je otevřeno i neziskovým organizacím a jejich aktivitám ve prospěch místních obyvatel. Od roku 2008 se v centru schází pod vedením Zdeňka Fuchse dětský hudební sbor Bobci, který navázal na zaniklý dřívější sbor a zaměřuje se na kytarové dětské písničky křesťanského písničkáře a publicisty Boba Fliedra.

Nahoru Zpětměstský farní kostel sv. Michaela

Regen

Regenský městský farní kostel sv.Michaela je chrám byl ovlivněn v průběhu věků mnoha stavebními styly. Ve své dnešní podobě jej tvoří dvě věže, stará a nová budova a integrovaná boční kaple. Patronem kostela je archanděl Michael.
Původní malý dřevěný kostelík vznikl pravděpodobně již r.1035, a kolem r.1100 vyrostla masivní obranná věž, tehdy stojící opodál. Kolem r.1270 vznikl na místě dřevěného kostelíku románský kostel, z něhož se do dnešních dnů dochovala malá kostelní věžička. 1473 byla chrámová loď nově postavena v gotickém slohu a spojena s obrannou věží. Za třicetileté války kostel vypálili Švédové. Nový kostel (dokončený r.1657) byl již vybaven barokním mobiliářem. Během rozsáhlé renovace interiéru r.1861 byl kostel zařízen novorománsky. 1966-1969 byla moderní přístavbou chrámová loď rozšířena východním směrem.
Bohatou historii kostela připomínají konkrétní památky: regenská Madona (cca 1390) románský kostel, pozdně gotická práce Tělo Krista, které visí do dnešních dnů nad oltářem, gotické období, plastiky sv. Šebestiána a sv.Jana Nepomuckého upomínají na barokní časy a novorománské plastiky Panny Marie, sv. Michaela a sv.Floriána na 19. století.
Dvoumanuálové varhany s 31 rejstříky a přibližně 1800 píšťalami byly postaveny v letech 1962-68.
Poslední úpravy vnitřního prostoru proběhly v letech 2001-3. Novou oltářní stěnu zdobí motivy ze Slunečního zpěvu sv. Františka z Assisi.

Nahoru ZpětKostel sv. Filipa a Jakuba

Těchonice

První historická zmínka o obci je z roku 1351. Dominantní je místní kostel sv. Filipa a Jakuba s náhrobníkem Petra Zmrzlíka ze Svojšína +1558 a vzácnými funkčními barokními varhanami. Barokní fara se nachází na místě původní tvrze. Obec má vzácně zachovalou a urbanisticky neporušenou náves s citlivě rekonstruovanými venkovskými domy. O Těchonicích psal Karel Klostermann v románě Vypovězen.
V obci je od roku 2001 aktivní občanské sdružení Zmrzlík o.s., které s více než 80 členy z Těchonic, Žďáru a širokého okolí organizuje místní ochotnický soubor. V rekonstruované stodole vzniklo divadlo pro 300 diváků, spolek pořádá každoroční květnové filipojakubské pouťové slavnosti, na konci léta slavnosti kuchařek a během roku i další kulturní a společenské aktivity (koncerty, duchovní přednášky, dětské dny, výstavy).
Obec je také známá originálním místním produktem – Těchonická medoláda, který produkují Vaváky o.s. . Unikátním přírodním útvarem s chráněnými druhy rostlin (mj. masožravá rosnatka) a živočichů jsou tzv. těchonická draha ( www.sanceprodraha.cz).

další informace o lokalitě

Nahoru Zpětkostel sv. Jana Křtitele

Vřeskovice

Kostel, který je výraznou dominantou okolí, byl postaven v roce 1235. Roku 1245 je uváděn mezi deseti kostely, které obstarával kladrubský opat Reiner. Původní gotická stavba byla v 16. stol. přestavěna a v roce 1870 rozšířena o boční lodě, předsíň s kruchtou a průčelí se třemi vchody a balkonem. Vnitřní zařízení kostela je barokní z 18. století. V pravé postranní lodi kostela se nachází dva náhrobky z červeného mramoru. Jedná se o náhrobní kameny Albrechta Šice a Alžběty Šicové z Drahenic. Další náhrobní kameny byly překryty při kladení nové podlahy. Nynější podoba je z roku 1870. Varhany v kostele jsou z roku 1863 a podíleli se na nich Josef Garther z Prahy a Ferdinand Guth z Čisté u Rakovníka. - Na vřeskovické faře vyrostla Hana Kvapilová, choť básníka a dramatika Jaroslava Kvapila. Zde je dějiště Kvapilova dramatu „Oblaka“.

Nahoru ZpětMěstský kostel sv. Mikuláše

Zwiesel

Jeho 86 m vysoká kostelní věž – nejvyšší v pasovské diecézi – činí z novogotického kostela sv.Mikuláše dominantu rušného sklářského města.
Trojlodní stavba z pálených cihel byla postavena v létech 1892 – 96 podle plánů mnichovského architekta Johanna Baptisty Schotta (1853 – 1913) a již brzy začínala být nazývána "katedrálou Bavorského lesa". Během generální opravy v letech 1983-1987 byl vnitřek kostela barevně nově natónován tak, aby barevné ladění zvýraznilo čistou linii vnitřního prostoru a podtrhlo architektonickou a uměleckou hodnotu celé stavby.
Ve středu v křížení kostela je umístěn moderní keramický obětní stůl a ambon od roku 1940 narozeného umělce Horsta Fochlera z Ihlerstein bei Kehlheim, který ideálním způsobem ladí s novogotickým zařízením kostela (lavní oltář, boční oltáře, kazatelna, křížová cesta a chórové lavice).
Za pozornost stojí také socha ukřižovaného Spasitele v životní velikosti, dílo nejvýznačnějšího rokokového augsburského řezbáře Ehrgotta Bernharda Bendla z r. 1730 a Pieta v pravé boční kapli, dílo neznámého mistra z okolí Mondsee (cca 1550).
Zápůjčku od města Zwiesel předsravuje stříbrný tepaný reliéf s reliéfem patrona kostela sv.Mikuláše (patrocinium 6.prosince).
Kostel se může pochlubit třímanuálovými varhany s 48 znějícími rejstříky, které roku 1979 postavila v roku 1990 pasovská firma Eisenbarth a ještě téhož roku byly vysvěceny.
Městský farní kostel vznikl jako dílo náboženského hnutí – a dnes patří bezesporu k nejvýraznějším chrámovým stavbám z 19.století v pasovské diecézi.
další informace o lokalitě

Nahoru ZpětKostel sv. Václava

Žinkovy

Původní zděný gotický kostelík, o němž máme doklad již ze 14. století, byl přestavěn na barokní kostel, dokončený v roce 1735 vyzdvižením zvonů na kostelní věž. Následujícího roku byl vysvěcen, varhany byly vestavěny v roce 1736. Kostel zdobí čtyři oltáře s obrazy sv. Václava, sv. Františka Xaverského, sv. Izidora, sv. Havla, Panny Marie žinkovské aj. Výzdobu kostela dotvářejí četné malby a sochy (sv. Šebestián, sv. Roch). Nad oltářem sv. Jana Nepomuckého najdeme zasklenou rakev s ostatky ležícího sv. Theodora. Po požáru v roce 1684 byla zachráněna vzácná dřevěná soška Panny Marie s děťátkem, jíž je připisováno několik zázraků. Z původních pěti zvonů zbyl jediný, ostatní byly zrekvírovány pro válečné účely.
další informace o lokalitě

Přehled pramenů a literatury:

1. Hostaš, K. - Vaněk, F: Soupis památek, Politický okres přeštický (197), str. 104-106 link

2. Lampl, S. - Braasch, O.: Oberpfalz, Baudenkmäler, archäologische Geländedenkmäler, str. 123 link

3. Poche, E. a kol.: Umělecké památky Čech I-IV, Academia Praha 1977-1982

4. Schmaderer, J. (ed.) - Jubiläumsjahr 2005 - 300 Jahre Übertragung des Gnadenbildes nach Bodenmais, 200 Jahre Pfarrkirche "Maria Himmelfahrt" Bodenmais, Bodenmais 2005

5. Váňová, L. - Procházka, Z.: Klatovy, historicko-turistický průvodce č.14 (Texte auf Tschechisch, Englisch und Deutsch), Nakladatelství Českého lesa Domažlice 2000

6. Wikipedia, volná encyklopedie (Kollnburg (D), Praha - Komunitní centrum Matky Terezy, Regen (D), Traitsching – Wilting (D))

7. internetové prezentace obecních úřadů (Arnbruck (D), Běšiny, Blovice, Böbrach (D), Bor u Tachova, Dešenice, Janovice nad Úhlavou, Letiny, Nezdice, Viechtach)

8. internetové stránky římskokatolické farnosti Plattling link

9. internetový portál „Bayerischer-Wald-Ferien (Böbrach) link

10. internetový portál CZRegion (Vřeskovice) link

11. internetový portál RegioWiki.de (Arnbruck) link

12. internetový portál Panoramio.com (Arnbruck) link Pixelio.de (Arnbruck)

13. internetový portál tambourcorps-altgenseke.de (Traitsching-Wilting) link

14. internetový portál Mapin.uhlava.cz (Dolany, Vřeskovice) link

15. internetový portál link (Dolany, Vřeskovice)

16. internetový portál link (Dolany)