Místa konání 2017

• Bad Kötzting (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Běšiny (CZ) ~ kostel Navštívení Panny Marie
• Blovice (CZ) ~ kostel sv. Jana Evangelisty
• Böbrach (D) ~ kostel sv. Mikuláše
• Bodenmais (D) ~ Kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Dešenice (CZ) ~ kostel sv. Mikuláše
• Furth im Wald (D) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Haibühl (D) ~ kostel sv. Wolfganga
• Janovice nad Úhlavou (CZ) ~ kostel sv. Jana Křtitele
• Klatovy (CZ) ~ Děkanský kostel Narození Panny Marie
• Klatovy (CZ) ~ kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
• Kvilda (CZ) ~ kostel sv. Štěpána
• Lam (D) ~ kostel sv. Ulricha
• Nezamyslice (CZ) ~ kostel Nanebevzetí Panny Marie
• Nezdice (CZ) ~ kostel sv. Prokopa
• Nicov (CZ) ~ kostel Narození Panny Marie
• Nýrsko (CZ) ~ kostel sv. Tomáše apoštola
• Rozvadov (CZ) ~ (Svatá Kateřina) kostel sv. Kateřiny
• Strašín (CZ) ~ kostel Narození Panny Marie
• Strážov (CZ) ~ kostel sv. Jiří
• Straubing (D) ~ kostel sv Michaela
• Waidhaus (D) ~ kostel sv. Jimrama

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bad Kötzting (D)

V komplexu tzv. opevněného kostela*, pozdně středověkého typu pevnosti se hřbitovem, kostelem a hradem dokumentuje malé, ovšem na sbírky bohaté muzeum mj. více než 600 trvající historii místních proslulých „Letničních rytířských poutí“.

Městský farní kostel představuje střed této původně středověké pevnosti s dvojitým hradebním pásem a příkopy. Kostel, poprvé uváděný r. 1179 v papežské bule, byl v průběhu 18. století rozšířen a vybaven novým barokním zařízením. Věž byla zvýšena a osazena cibulovitou bání s lucernou. Budova hradu sloužila od roku 1361 jako sídlo zemského a vrchnostenského soudu a od roku 1805 pak jako fara.

*Opevněný kostel je typ kostela, který kromě náboženských účelů sloužil v neklidných dobách místním obyvatelům také jako útočiště.

^ Nahoru « Zpět kostel Navštívení Panny Marie

Běšiny (CZ)

Původně zámecká kaple postavená stavitelem J. Wohrdnem v roce 1654. Později byla přebudována na farní kostel jednolodní, presbytář s pětibokým závěrem k severu. Na západ k presbytáři přiléhá věž s cibulovitou bání. Při kostelní zdi se nachází náhrobní kámen, který nechal tehdejší farář v roce 1845 převézt od sv. Bartoloměje. Tento velký žulový kámen, na němž je vytesána socha mladé ženy s nápisem a datem úmrtí.

V roce 1781 došlo v Běšinech k rozsáhlému požáru, který mimo jiné značně poškodil kostel Navštívení Panny Marie. Především zásluhou tehdejšího faráře došlo po mnoha letech k jeho rekonstrukci. Protože kostel u sv. Bartoloměje již hrozil sesutím, byl z něj do běšinského kostela převezen zvon spolu s veškerým náčiním pro bohoslužby a kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech byl ustanoven kostelem farním. Původně měla místní kaple jeden zvon, nyní byly tedy na věži kostela zvony dva. Ten třetí sem darovala kaple sv. Jana Nepomuckého v lese Oboře u Týnce, která byla nakonec uzavřena. Z této kaple pocházejí také varhany, které byly též darovány běšinskému kostelu.

další informace o lokalitě

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jana Evangelisty

Blovice (CZ)

První zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy ji založili mniši z nedalekého cisterciáckého kláštera ze Zelené hory u Nepomuku. Jednolodní kostel sv.Jana Evangelisty je uváděn již ve 2.polovině 14.století. Ve své dnešní podobě byl vystavěn ve 2.polovině 18.století Kolowraty z Krakowa. Na hlavním průčelí je umístěno šest soch českých patronů od E.A.Maxe. Zařízení interiéru je rokokové a klasicistní z doby výstavby kostela: monumentální portálový hlavní oltář s obrazem titulárního světce, boční sochařské oltáře sv. Josefa a Sedmibolestné Panny Marie a další. Nádherně sochařsky zdobená je také varhanní skříň na kůru. U kostela se nalézá také empírová hrobní kaple, postavená v 1.polovině 19.století.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Mikuláše

Böbrach (D)

První listinná zmínka o böbrašském kostele pochází z roku 1209, kdy hrabě Berthold z Bogenu věnoval před svou poutí do Říma mj. farnost Böbrach spolu s vesnicí klášteru Niederaltaich. Tehdy patřil Böbrach (Pebraha) pod farnost Arnbruck. Roku 1351 byl Böbrach povýšen na samostatnou farnost, která klášteru Niederaltaich patřila až do r. 1803. Roku 1961 byla stávající budova kostela zbourána, protože již kapacitně nevyhovovala, a hned roku následujícího byl již vysvěcen kostel nový, prostornější, který slouží věřícím dodnes.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Mikuláše

Dešenice (CZ)

První zmínka o obci pochází z roku 1272. Jednolodní kostel sv.Mikuláše ze 14.století, založený rytířským rodem Dešenických z Dešenic, byl o čtyři staletí později přestavěn v barokním duchu. Hlavní oltář, pěkná barokní práce z roku 1750, nese obraz sv. Mikuláše od J.Hellicha z r.1878. Mezi další významné památky zde patří bezesporu barokní boční oltář sv.Karla Boromejského a dřevěná socha Madony, obé z počátku 18.století.

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bodenmais (D)

Roku 1705 posílá mnichovský kurfiřt Max II Emanuel Bavorský (1679–1726), velký ctitel Panny Marie Loretánské, obyvatelům hornického městečka Bodenmais dřevěnou sochu Matky Boží z Loreta. Tehdejší kaplan Andreas Probitzer (1716–1731) o tom napsal: "Roku 1705. Na slavnost sv.Bennona byla přinesena z Mnichova milostná socha naší Paní z Loreta."

Od roku 1705 vyhledávaly milostnou sochu Matky boží nesčetné davy lidí, aby ji uctili a vyprošovali si pomoc ve všech starostech, nesnázích, bolestech a trápeních. A jak vypráví pamětní kniha, poutníci našli u Matky Boží posilu, naději a často také vyslyšení proseb.

Roku 1805 sloužil farář Wolfgang Stangl v nově vystavěném kostele, jehož stavbu sám předchozího roku zahájil, neboť "stávající Boží dům je zchátralý, bez možnosti opravy, částečně bez střechy, a jeho zřícení lze očekávat každým dnem, ba hodinou", první bohoslužbu, a současně bylo zhotovováno také vnitřní zařízení. Kostel byl slavnostně vysvěcen až roku 1847 biskupem Valentinem Riedelem. Obě tyto v bodenmaiské historii významné události (300 let zdejší Matky Boží z Loreta a 200 let nové podoby kostela Nanebevzetí Panny Marie) byly roku 2005 v Bodenmais oslavovány.

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Furth im Wald (D)

Roku 1585 byl dosud pozdně gotický filiální kostel Nanebevzetí Panny Marie povýšen na farní. Když už počátkem 18. století jeho velikost nedostačovala, bylo rozhodnuto o stavbě většího kostela dle plánů Michaela Wolfa ze Stadtamhofu. Na výzdobě interiéru se podílel Andreas Merz (fresky), truhlářský mistr Han Wolfgang Fischer (hlavní oltář, 1735-38), sochař Johann Paul Hager z Kötztingu a malíř Georg Andreas Zellner z Furthu. Věžní báň byla osazena r. 1739 a kostel byl znovu slavnostně vysvěcen roku 1765 světícím biskupem baronem von Wolframsdorf.

Teprve však počátkem 90. let 19. století získal kostel svou dnešní monumentalitu: podle plánů G.Denglera byl téměř dvojnásobně prodloužen a doplněn o příčnou loď s emporami a příslušnými oltáři. Tyto oltáře a kazatelna vznikly v tehdy novém novorenesančním slohu, celý kostel byl vymalován v nazarénském stylu a původní krypta byla změněna v lurdskou jeskyni.

Kostelní věž dosahuje výšky 45 m a ukrývá v sobě celkem čtyři zvony, z nichž nejstarší (1764) a nejmenší („Maria Hilf“) je vidět ve věžní lucerně. Nahoře na úplné špičce kostelní věže je umístěna socha sv. Floriána.

Původní varhany byly postaveny r.1788 jako dvoumanuálové o 19 rejstřících varhanářem Johannesem Andreasem Weisem. Postupem doby byl nástroj opakovaně rozšiřován. Od poslední přestavby (1982) disponuje nástroj 32 rejstříky ve 3 manuálech a pedále. Hrací traktura je mechanická, ovládání rejstříků elektrické.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Wolfganga

Haibühl (D)

Haibühl je dnes místní částí obce Arrach v hornofalckém okresu Cham. První listinná zmínka o něm pochází z roku 1293. Ve středověku náležel poddansky k benediktinskému klášteru Rott am Inn.

Až do 60. let 19. století stála v Haibühlu pouze mešní kaple, která musela být z kapacitních důvodů postupně zvětšována (1876, 1904). Haibühl patřil od počátku do lamské farní správy. Roku 1907 byl povýšen na expozituru a roku 1922 na samostatnou farnost. Do 70. let 20. století se počet obyvatel zdvojnásobil, a protože další rozšíření kostela se nezdálo smysluplným, bylo rozhodnuto o spojení novostavby kostela s původní věží a se zachováním původního vnitřního vybavení.

Vnitřní zařízení kostela sv. Wolfganga bylo povětšinou vyhotoveno v 18. století. Ve 20. nebo 30. letech 18. století byl vyhotoven nový oltář se sochou sv. Wolfganga, později byly na oltář přidány ještě sochy sv. Šebestiána a Floriána. Kolem poloviny století přišla do kostela ještě Panna Maria Růžencová a obraz „Neposkvrněně počaté“. V letech 1793 a 1797 byly do kostela pořízeny dva boční oltáře s obrazy „Uvedení Ježíše do chrámu“ a „Matka sv.Anna“ a snad také v účtech zmiňovaná křtitelnice.

V průběhu 19. a 20. století se v Haibühlu vytvořilo středisko malby na sklo, které již po čtyři generace je v rukou malířské rodiny Stoiberů.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jana Křtitele

Janovice nad Úhlavou (CZ)

První zmínka o obci pochází z r. 1290, kdy patřila pánům Janovských z Janovic. V téže době byl založen místní jednolodní kostel zasvěcený sv.Janu Křtiteli, v jehož presbytáři se nacházejí vzácné fresky z 1.třetiny 14.století, zobrazující Krista v mandorle, P.Marii, sv.Jana Předchůdce (Deesis), apoštoly, světce, symboly evangelistů, poslední soud a stětí sv.Jana, restaurované ve 2.polovině 50.let 20.století akademickým malířem Františkem Kotrbou, který měl vřelý vztah k Pošumaví a nedaleké Klenové zvláště. Odkrytý a konzervovaný celek v fresek v presbytáři působí přes všechna poškození monumentálním dojmem. Portálový hlavní oltář s plastikami pochází z 2.poloviny 18.století.

^ Nahoru « Zpět Děkanský kostel Narození Panny Marie

Klatovy (CZ)

Nepostradatelnou součástí středověkých Klatov byla od počátku stavba děkanského chrámu Panny Marie, provedená ve stylu trojlodní baziliky s minimálně jednou hranolovitou věží a obklopená hřbitovem.

R. 1550 se v důsledku vichřice zřítila klenba kostelní lodi; nebyl nikdo zraněn, ale z lodi zůstaly jen trosky obvodového zdiva. Znám je rovněž stavitel chrámu z této doby - mistr Antonín Salnellyn. jehož portrét je vytesán na poprsni kůru.

Roku 1685 byl do kostela přemístěn zázračný obraz Panny Marie Klatovské a z Klatov se velice rychle stává významné poutní místo. Kostel získává r. 1687 nový hlavní portál s chronogramem, městským znakem a mariánskou soškou, který je dnes zasazen do portálu Bílé věže.

K poslední opravě došlo v létech 1899-1908. V duchu novogotické úpravy byla z fasády odstraněna nejen omítka, ale také některé pozdější barokní přístavky. Na základě staré Willenbergovy kresby byl vyprojektován nový vysoký krov pokrytý břidlicí. Průčelí svatyně oživily sochy Čeňka Vosmíka a plastická výzdoba, navržená architektem Josefem Fantou.

Milostný obraz Panny Marie Klatovské

Na místě dnešní kaple Zjevení Panny Marie zvané Chaloupka žil švec Ondřej Hirschberger, jehož rodina opatrovala s úctou obraz Panny Marie, který ze svého rodiště přivezl pěstoun jeho manželky. Obraz byl volnou kopií podoby Panny Marie, vymalované na stěně místního kostelíka snad již ve 13. století. Když ševcovská živnost upadla do dluhů, uvažoval Hirschberger o prodeji obrazu. Dne 8.července 1685 se s obrazem naposled přišli rozloučit příbuzní a přátelé, kteří byli svědky zázraku, když se Panna Maria začala na čele potit krví. Tato událost byla počátkem dlouhého církevního procesu, v jehož závěru byla veřejná úcta k Panně Marii Klatovské nakonec schválena. Obraz získal trvale čestné místo na hlavním oltáři klatovského děkanského kostela.

další informace o lokalitě

^ Nahoru « Zpět kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce

Klatovy (CZ)

Chrám Neposkvrněného početí Panny Marie a sv.Ignáce na klatovském náměstí tvoří dnes společně s Černou věží nejvýraznější dominantu města. Zdá se, jako by tomu tak bylo odnepaměti – ve skutečnosti se město pyšní siluetou dvou štíhlých, bílých věží teprve tři staletí.

Příchod jezuitů do Klatov je spojován s iniciativami jezuitského misionáře Vojtěcha Chanovského z Dlouhé Vsi, který do města přišel hned po bělohorské bitvě. Roku 1636 byli jezuité oficiálně uvedeni do města. Ihned počali s vyučováním v provizorně upraveném domě. Roku 1655 byl položen základní kámen ke stavbě koleje a 1656 i základ k jezuitskému chrámu.

Projektem i vedením obou staveb pověřili jezuité architekta Carla Luraga. Roku 1666 byla sepsána nová smlouva s architektem Giovannim Domenikem Orsim, který měl dle smlouvy vybudovat na Luragových základech dle vlastních návrhů chrám nový. Roku 1671 byly pod jeho vedením dokončeny obě věže v průčelí.

V prosinci 1675 byla v částečně dokončené svatyni odsloužena první mše. K vysvěcení chrámu dochází teprve v r. 1679, kdy však stavba nebyla ještě zcela dokončena. Roku 1689 poničil nákladnou stavbu obrovský požár, kterému padlo za oběť i vnitřní vybavení kostela. Při poměrně rozsáhlé rekonstrukci, dokončené teprve r. 1717, byl chrám překlenut novou klenbou. Od té doby byl kostel několikrát opraven a zrestaurován.

Jezuitský kostel je vystavěn na půdorysu latinského kříže s kupolí nad křížením ramen a zachovává tak klasické pojetí dalších jezuitských chrámů. V hlavním průčelí se otevírají tři vstupy, zvýrazněné nákladně zdobenými portály. Fresková výzdoba chrámu, doplněná bohatou štukaturou, pochází z rekonstrukce interiéru na počátku 18.století. Hlavní iluzivní oltář namaloval v letech 1716 – 1717 Jan Hiebel. Ze stejného období pocházejí i boční oltáře.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Štěpána

Kvilda (CZ)

„Kvilda“ byl původně název pro les; v 15. nebo 16. století zde byla založena vesnice, která patřila až do r. 1765 farou k Rejštejnu. V horní části horské obce při silnici tehdy nechal Arnošt Vilém Malovec postavit barokní dřevěný kostel, zasvěcený sv. Štěpánu, a spolu s ním tu byla tu založena lokalie, roku 1786 povýšená na farnost. Dřevěný kostel však roku 1889 shořel, a na jeho místě byl v letech 1892–3 vystavěn nový kamenný v pseudogotickém slohu s jehlancovou vížkou. Západní stěna pokryta šindelem. Veškeré místnosti mají dřevěné stropy; úplně ze dřeva je také do lodi vestavěný kůr, na jehož zábradlí je vymalován znak šlechtických rodů Thun–Hohensteins a Schwarzenberg. Autorem jednomanuálových varhan je Jindřich Schiffner (1853–1938) z Prahy. Ze stejné doby pochází také vnitřní úprava kostela. – Zařízení: Na hlavním a bočních oltářích jsou obrazy sv. Štěpána, sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa od Františka Sequense; v presbytáři obraz sv. Štěpána z pol. 18. století (původně na hl. oltáři).

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Ulricha

Lam (D)

První listinná zmínka o Lamu pochází z r. 1279, když biskup Jindřich z Řezna věnoval území mezi šumavskými vrcholy Ostrým, Javorem a Svarohem benediktinskému klášteru Rott am Inn. Mniši tuto do té doby zřejmě neosídlenou krajinu kolonizovali novými obyvateli z oblasti Sv. Ulricha u Pillersee, kteří si zde záhy zřídili kapličku k poctě sv. Ulricha. Již r. 1322 je pak Lam uváděn jako samostatná farnost. Během husitských válek (1420–1430) byl Lam, stejně jako mnohá další místa v okolí, opakovaně vypleněn. V přirovnání k tomuto byly pak následky třicetileté války vcelku nepatrné.

Původní románský kostel podlehl spolu s valnou částí obce r. 1699 ničivému požáru. Zachovala se pouze věž – a celé půlstoletí trvalo, než byl postaven chrám nový, barokní, a věž dostala svoji charakteristickou cibulovou báň.

^ Nahoru « Zpět kostel Nanebevzetí Panny Marie

Nezamyslice (CZ)

Ves připomínaná již roku 1045 jako majetek břevnovského kláštera, patřila mu až do roku 1420; opatové tu postavili kostel, po němž ves nazývána ve 14. století Bílý Kostel.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se hřbitovem na návrší severozápadně nad obcí je výraznou dominantou krajiny. Pochází ze 13. století (věž), přestavován byl kolem r. 1390 (dnešní presbytář). Trojlodí ve zdivu je staršího data, sklenuto a zpevněno na poč. 16. století za Půty Švihovského z Rýzmberka (erby jeho a jeho manželky na sanktuáři), r. 1736 kostel barokizován, r. 1800 zvýšena věž. – Síňové trojlodí s presbytářem na půdorysu rovnoramenného kříže sklenuto sklípkovou klenbou hvězdového vzorce; zděná kruchta na mohutných pilířích. – Zařízení: hlavní oltář pseudogotický z 19. století podle návrhu J. Mockera, dva protější boční oltáře sv. Barbory a sv. Anny (v ramenech presbytáře) z 2. poloviny 18. století se sochami světců, sochařská výzdoba od I. Homra, obraz sv. Barbory od Müllera z konce 18. století a obraz sv. Anny od J. Herzoga z r. 1879. Při vítězném oblouku dva boční oltáře sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého ze 2. pol. 18. století, kazatelna pseudogotická z 19. století. V presbytáři gotická socha Madony z doby kolem roku 1450; v lodi obrazy Nanebevzetí Panny Marie a Ukřižování datované 1652 v bohatě řezaných barokních rámech z doby kolem poloviny 18. století. – Socha sv. Jana Nepomuckého s letopočtem 1726 na soklu, soška světce drobná, novější.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Prokopa

Nezdice (CZ)

Zřejmě koncem 11. století vystavěli Nezdičtí na návrší nad Úhlavou vedle dnes již nezřetelné vladycké tvrze románskou kapli ke cti sv. Prokopa. Farní pamětní kniha uvádí : “že se tu sv. Prokop ctíval hned brzo po blahoslavené smrti své“ (tj. po r. 1053). Počátkem 14. století byl k předpokládané románské kapli z jižní strany přistavěn gotický kostelík, jemuž původní kaple sloužila coby sakristie. V 2. polovině 17. století již byl však tento v havarijním stavu a hrozil zřícením. Až mezi lety 1720 – 1730 jej nechala mladá hraběnka Františka Augusta Törringová z Jettenbachu na Červeném Poříčí (kam Nezdice patřily od r. 1707 panstvím) přestavět dle plánů architekta Františka Ignáce Prée. K pětibokému gotickému presbyteriu, kterému tak opět připadla funkce sakristie, byla přistavěna vyšší a širší chrámová loď, čímž stavba nabyla podoby kříže. Přestavba byla dokončena až v době kolem roku 1760, kdy kostel získal omítky a byl kompletně zařízen. V soupisu kostelního inventáře v té době najdeme i varhany.

^ Nahoru « Zpět kostel Narození Panny Marie

Nicov (CZ)

Nicovský kostel je centrální stavbou založenou na půdorysu řeckého kříže. Završení chrámové lodi kupolí a perspektiva zdvojených lisén dává vnitřnímu prostoru značný výškový efekt. Význam stavby poutního kostela vyzdvihuje architekt výrazným dvouvěžovým průčelím. Kostel obsahuje významné řezbářské práce z roku 1760. Podnět ke stavbě kostela Narození Panny Marie v Nicově dal v roce 1720 tehdejší majitel plánického panství Adolf Bernard z Martinic. Jako stavitele kostela si vybral uznávaného architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Výběr stavitele nebyl zřejmě náhodný, neboť Martinic mohl v té době sledovat Dientzenhoferu stavbu kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech v Praze. Jeho dispozice se mu zřejmě zalíbila, neboť v Nicově byla použita podobná. Historička Milada Vilímková ve své knize Stavitelé paláců a chrámů píše: „Jednalo se o prodloužený kříž s půlkruhovými postranními rameny i apsidou a obohacená o čtvercové prostory repozitáře a sakristie po stranách kněžiště a o dvojici věží v průčelí. Traktování tektonických článků v interiéru, hlavic korintských pilastrů i profilací říms je u obou kostelů téměř identické. V těchto souvislostech se zdá být oprávněný i názor, že Kilián Ignác Dientzenhofer navrhl stavbu sally terreny ve Smečně, které bylo rodovým sídlem Martiniců. Další sakrální stavbou, kterou Adolf Bernard hr. Martinic svěřil Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi, byl kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku postavený v letech 1734 - 38.“

Stavba nového nicovského kostela trvala plných sedm let a byla dokončena v roce 1727. Teprve však až 17. září 1730 byl kostel vysvěcen litoměřickým biskupem Janem Adamem hrabětem Vratislavem z Martinic a na oltář byla postavena kopie zázračné sochy Panny Marie s Ježíšem. Nicovský kostel si zachoval původní podobu až na střechy věží, které shodila i s krovem vichřice v roce 1870. Poté byly nahrazeny novými jehlanového tvaru, které příliš nekorespondují se stavbou kostela. Nad hlavním vchodem do kostela v trojdílném průčelí je umístěn kamenný erb Martiniců a Dietrichštejnů s odznaky Řádu zlatého rouna. Zvláštností nicovského kostela je orientace hlavního oltáře, neboť většina katolických kostelů má oltář směrován na východ, u chrámu Narození P. Marie je to však jih. Zajímavostí je také fakt, že stavba kostela byla založena na pilotech. Před postavením barokního chrámu zde stál menší gotický kostelík, který byl počátkem 18. století už značně zchátralý.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Tomáše apoštola

Nýrsko (CZ)

Novorománský kostel sv.Jana Nepomuckého byl postaven z výtěžku veřejných sbírek na plzeňském Chodském náměstí v letech 1908-1911. Vstupní portál je bohatě ozdoben plastikami plzeňského sochaře Vojtěcha Šípa (1885–1931), Myslbekova žáka. Věže v průčelí kostela, vysoké 63 m, nesou čtyři zvony, naladěné podle melodie (akordu, souzvuku) benediktinských zvonů v Jeruzalémě.

Nejstarší budovou města je nepochybně farní kostel sv. Tomáše apoštola, který své stáří potvrzuje obrannou povahou vlastní stavby spolu se starou částí hřbitova. První písemná zmínka je z roku 1352, ale kostel byl pravděpodobně postaven na návrší částečně obtékaném řekou již ve 13. století.

Kostel je jednolodní, gotický, kněžiště má křížovou žebrovou klenbu a loď kostela je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Zařízení kostela pochází z 18. století, mnohé předměty byly původně v dnes již neexistujícím filiálním kostele na náměstí. Přístavba a vysvěcení čtyřboké kaple Panny Marie se uskutečnily na konci 17. století.

Nad schody ke kostelu je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1736, která stávala do sedmdesátých let na náměstí u zrušeného kostela.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Kateřiny

Rozvadov, Svatá Kateřina (CZ)

Na návrší v jihozápadní části obce Svatá Kateřina stojí kostel, původně připomínaný roku 1384, nově postavený v barokním slohu v 1. polovině 18. století. Jednolodní, obdélníkový, s trojboce uzavřeným presbytářem s čtvercovou sakristií po jižní straně a s hranolovou věží s cibulovou bání před západním průčelím. Loď sklenuta třemi poli valené klenby do pásů, vítězný oblouk půlkruhový, presbytář sklenut plackou a v závěru konchou s lunetami. Kruchta mírně konvex-konkávně zprohýbaná, na dvou pilířích. – Zařízení: hlavní oltář po polovině 18. století (od Artschlaga), portálový, s obrazem sv. Kateřiny a obrazem Nejsvětější Trojice v nástavci, oba z konce 19. století, s původními barokními sochami sv. Petra a Pavla a sochami sv. Vavřince a Štěpána z 19. století. Pravý boční oltář novoklasicistní ze 2. pol. 19. století (J. Rumpler) s dřevěnou sochou Madony v bohatě řaseném rouchu, asi z 19. století. Levý boční oltář Kalvárie se sousoším z doby před r. 1700, doplněn novoklasicistně ve 2. polovině 19. století (J. Rumplerem). Kazatelna rokoková po polovině 18. století s reliéfem Dvanáctiletého Krista v chrámu a sochou sv. Augustina. Pod kruchtou rozměrný obraz sv. Václava ničícího pohanské modly, v pozadí pohled na kostelík, kolem r. 1700; tamtéž rokokový obraz Nejsvětější Trojice v původním rámci, snad původní obraz z nástavce hl. oltáře. Slohem pozdně barokní křížová cesta pochází ze zač. 19. století. – Proti kostelu fara (dnes jesle) – barokní z 18. století, uprav. 1797, přízemní s mansardovou střechou. V západní části obce hospodářský dvůr, barokní z 18. století, s přízemní obdélníkovou budovou s mansardovou střechou a sýpkou z r. 1776.

^ Nahoru « Zpět kostel Narození Panny Marie

Strašín (CZ)

Roku 1380 doložena ves, roku1369 kostel, opravený poté roku 1443 Půtou Švihovským z Rýzmburka. Jihozápadně od obce stojí kostel, obklopený hřbitovem – výrazná dominanta krajiny. – Barokní farní a poutní kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1736–39 na místě staršího, z něhož zůstala zachována románská věž. Trojlodí s pravoúhle zakončeným presbytářem, se dvěma nízkými věžemi (s oratořemi v patře), navazujícími po východní straně na boční lodi, a s hranolovitou západní věží. Východní průčelí presbytáře završeno štítem, před průčelím výklenková kaple, zevně segmentovaná, s mušlovitým výklenkem; nároží kostela zaoblena, fasády členěny pilastry. Presbytář sklenut valeně s výsečemi, trojlodí rozděleno dvěma páry pilířů, sklenuto křížovými klenbami. V bočních lodích vestavěné empory, v západní části hlavní lodi kruchta. Na klenbě štuková zrcadla, stěny členěny pilastry se štukovou výzdobou. – Zařízení: hlavní oltář barokní, z let 1730–40, se sochami Boha Otce, sv. Petra, Pavla, sv. Jana Křtitele a Jana – Miláčka Páně a s gotickou sochou Madony ze 2. poloviny15. století. Dva protějškové boční oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého z 1. pol. 18. století.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jiří

Strážov (CZ)

Raně gotický farní kostel svatého Jiří, který je poprvé zmiňován v polovině 14. století, stojí v nejstarší části města na vyvýšenině, která příkře spadá do údolí Strážovského potoka. Jedná se o jednoduchou stavbu, která se typově shoduje se sousedními farními kostely v Janovicích nad Úhlavou a Týnci. Kostelní věž na severní straně kostela byla přistavěna počátkem 19. století. Do chrámové lodi se vstupuje jediným dochovaným gotickým portálem se na jižní straně; téměř nad polovinou chrámové lodi se rozprostírá dřevěná kruchta s varhanami. Uvnitř kostela se nacházejí tři oltáře – hlavní zasvěcený sv. Jiří a dva vedlejší zasvěcené sv. Janu Nepomuckému a Čtrnácti pomocníkům.

^ Nahoru « Zpět kostel sv Michaela

Straubing (D)

Již v první polovině 19. století tehdejší farní kostel sv. Petra potřebám rostoucí obce nedostačoval, takže nedělní bohoslužby musely být slaveny v kostele sv. Andělů strážných. Za účelem vybudování nového, prostorného kostela byl roku 1912 zřízen samostatný spolek, jehož činnost však díky komplikované historii první poloviny století mohla být obnovena až roku 1955. Patronát původního hřbitovního kostela sv. Michaela, zničeného během bombového náletu 18. 4. 1945, byl přenesen na kostel nový, s jehož stavbou se začalo 23. 4. 1955 – a již na Velký pátek 1956 byl na věž nového kostela vyzdvižen kříž. Slavnostně byl o několik měsíců později vysvěcen řezenským arcibiskupem Mons. Michaelem Buchbergerem. V letech 1958–59 byla ke kostelu sv. Michaela přistavěna fara.

Vedle hlavního oltáře jsou v kostele také boční oltáře, jeden mariánský a další ke cti Krista krále. Soška Panny Marie z pozdního 14. století je dlouhodobě zapůjčena z řezenského biskupství. Autorem čtrnácti zastavení křížové cesty z roku 1958 je řezenský malíř Guntram Lauterbacher.

Varhany se 3134 píšťalami 44 rejstříky postavila roku 1957 plattlingská firma Weise.

Na kostelní věži je zavěšeno celkem šest zvonů: zvon zasvěcený ke cti Nejsvětější Trojice (zápůjčka ze straubingské farnosti sv. Jakuba), ke cti Ježíše Krista, ke cti Panny Marie (pro tzv. klekání – modlitbu Anděl Páně), zvon ke cti sv. Petra Kanisia, zvon ke cti sv. Michaela (mešní) a umíráček.

^ Nahoru « Zpět kostel sv. Jimrama

Waidhaus (D)

Ještě než se stará obchodní a zemská stazka stáčí z kopce dolů východním směrem k hranicím (k „waidhauskému průsmyku“), vpravo míjí farní kostel sv. Jimrama. V pramenech však dosud nenacházíme zmínky o tom, kdy zde poprvé byl kostel tohoto zasvěcení vystavěn.

Jako církevní obec s farním kostelem sv. Jimrama (Emmeram) je Waidhaus poprvé uváděn roku 1326. Roku 1592 byl kostel poprvé ve větší míře opravován. Po velkých požárech v letech 1782 a 1868 musel být kostel pokaždé téměř znovu vystavěn. Starý hřbitov, původně se rozkládající kolem kostela, byl zrušen teprve 1952. V letech 1952–1956 bylkostel rozšířen. Roku 1987 byl opraven interiér, roku 2000 byla provedena poslední obnova fasády.

---